Nejlepší české filmy 2019: 10 nejlepších českých filmů roku | Reflex.cz
nahoru

10 snímků, za které se nemusíme stydět: Nejlepší české filmy roku 2019

Jakub Smutný1. ledna 2020 • 10:00
Trailer k filmu Vlastníci
• video: 
Cinemart

Čeští diváci, soudě podle čísel návštěvnosti v kinech, mají tuzemské snímky rádi. Ty největší hity z hlediska návštěvnosti se nicméně bohužel jen málokdy potkávají s kvalitou. Svátečním divákům kin, kteří neděli strávenou v nákupáku jednou za čtvrt roku okoření návštěvou náhodně vybraného snímku v přilehlém multiplexu, evidentně stačí, když režisér nechá na plátně křepčit jejich oblíbené herce z prostoduchých televizních seriálů, větší tvůrčí ambice jsou spíš překážkou komerčního úspěchu. Mainstreamové komedie, na které se do kin letos chodilo v houfech, jako Ženy v běhu, Přes prsty nebo Poslední aristokratku, v našem žebříčku nejlepších filmů nenajdete. Raději vyzdvihneme filmy, z nichž většina kiny více méně prošuměla. Jejich autoři se, na rozdíl od komerčně úspěšnější konkurence, alespoň o něco snažili.

Žebříček nejlepších českých filmů roku 2019:

  1. Vlastníci
  2. Nabarvené ptáče
  3. Staříci
  4. Budiž světlo
  5. Klec
  6. Forman vs. Forman
  7. Tiché doteky
  8. Na střeše
  9. Trabantem tam a zase zpátky
  10. Moje století

1. Vlastníci

Tvůrci: Jedná se o celovečerní filmový debut šikovného divadelního režiséra Jiřího Havelky.  Hlavních rolí se zhostili Vojtěch Kotek a Tereza Ramba (dříve Voříšková), kterým zdatně sekundují mj. Dagmar Havlová, Jiří Lábus, Pavla Tomicová, Klára Melíšková, Ondřej Malý nebo Kryštof Hádek.

Přijetí na ČSFD: Vlastníkům se dostalo velmi vřelého přijetí, když prozatím mají průměrné hodnocení 81 procent.

O čem to je: O schůzi společenství vlastníků jednotek, která se promění v peklo. Ostatně tak jako asi každá bytová schůze, což vědí všichni, kdo se podobných setkání někdy zúčastnili. Ne náhodou je mottem filmu: „Komedie pro ty, kdo to nezažili. Drama pro ty, kdo tím žijí.“ 

Zhodnocení: Havelka na stříbrné plátno vstoupil ve velkém stylu, když se mu povedlo natočit nejlepší českou tragikomedii posledních let, která plynule navazuje na formanovskou tradici přesných satirických komedií tepajících do temných stránek národního charakteru. Filmová bytová schůze Vlastníci většinově sestává z panoptika nesnesitelných rázovitých postaviček, pod jejichž kanonádou pojmů a dojmů beznadějně zaniká jakýkoli hlas rozumu, který náhodou sem tam zazní. Přesvědčivě zrealizovaná vize, kterou nad vodou drží i výborné herecké výkony všech zúčastněných.

2. Nabarvené ptáče

Tvůrci: Film je výsledkem dlouholeté snahy režiséra Václava Marhoula. Do ústřední role malého chlapce byl obsazen debutant Petr Kotlár. Do vedlejších rolí se Marhoulovi podařilo získat řadu známých českých i zahraničních herců – například Udo Kiera, Stellana Skarsgarda, Harveyho Keitela, Juliana Sandse, Pavla Kříže nebo Jitku Čvančarovou. 

Přijetí na ČSFD: Ambiciózní filmové dílo čeští fanoušci ohodnotili 74 procenty.

O čem to je: O malém opuštěném chlapci, který se během druhé světové války protlouká kdesi ve východní Evropě a zažívá jednu hroznou věc za druhou. Film vznikl na základě knižní předlohy spisovatele Jerzy Kosińského.

Zhodnocení: Nabarvené ptáče po dlouhých letech reprezentovalo národní kinematografii v soutěžní sekci prestižního zahraničního filmového festivalu, což je dokladem minimálně toho, že se jedná o ambiciózní a produkčně obdivuhodný počin. Naštěstí se ale ukázalo, že je ptáče i dobrý film, což zas až taková jistota nebyla. Snímek mediálně předcházela pověst náročného, drsného a násilného díla jen pro silné povahy. To, co bylo v kinech nakonec k vidění, reálně nemohlo šokovat nikoho, kdo má takzvaně nakoukáno. Marhoul naštěstí pochopil, že přehnané prvoplánové násilí snímku nepomůže, a tak jím šetřil. A v těch pár scénách, o kterých se psalo po premiéře v Benátkách, k němu přistupoval decentně a cudně.

3. Staříci

Tvůrci: Za filmem stojí Martin Dušek a Ondřej Provazník, kteří se dosud věnovali především dokumentům. Před kamerou pak Staříci dali šanci znovu zazářit dvěma českým hereckým legendám Jiřímu Schmitzerovi a Ladislavu Mrkvičkovi. 

Přijetí na ČSFD: Film, který si svou premiéru odbyl na karlovarském filmovém festivalu, má na Česko-Slovenské filmové databázi pěkných 75 procent. 

O čem to je: O dvou stařečcích, kteří se na stará kolena rozhodli vzít spravedlnost do vlastních rukou a potrestat bývalého zlotřilého komunistického prokurátora Václava Mráze, který unikl porevolučním soudům.

Zhodnocení: Staříci jsou velmi vkusnou mainstreamovou road-movie, které by člověk zástupy diváků přál mnohem víc než všem těm troškovinám a vejdělkovinám. Příběh sice řeší staré křivdy, dívá se však na ně dnešní optikou, a tak se příjemně vyjímá mezi různými dobovými, zaměnitelnými českými filmy navracejícími se do doby komunismu, jakých je všude kolem plno. A příjemně pak překvapí i závěr, který má větší koule, než by člověk u českého filmu čekal.

4. Budiž světlo

Tvůrci: Snímek vznikl v československé koprodukci. Režíroval jej slovenský režisér Marko Škop, který na sebe poprvé upozornil před čtyřmi lety filmem Eva Nová s Emílií Vášáryovou v hlavní roli. Do titulní role otce ve filmu Budiž světlo pak Škop obsadil Milana Ondríka, který byl za svůj výkon oceněn na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech

Přijetí na ČSFD: Snímek se může pochlubit 79 procenty, prozatím jej nicméně ohodnotilo asi jen pět stovek uživatelů. 

O čem to je: O dilematu otce, který pracuje v cizině a na Vánoce se vrací za rodinou na Slovensko, přičemž na něj čeká nepříjemné překvapení – jeho nejstarší synek se stal členem polovojenské mládežnické skupiny, která chrání „tradiční hodnoty“ mj. šikanou homosexuálního spolužáka.

Zhodnocení: Film, který toho chce hodně říct o neduzích současného Slovenska. A chce v celé své ošklivosti zobrazit to špatné, co v neliberální části slovenské společnosti probublává. Zpohodlnělým pražským pohledem film možná trochu na sílu zpracovává až přespříliš motivů, aby se vyjádřil fakt ke všemu, co autory tíží. Na druhou stranu, když vám v politice straší otevřeně fašistické zjevy typu Mariana Kotleby, jsou záměry a nutkání uvědomělých filmových tvůrců zcela pochopitelné.

5. Klec

Tvůrci: Film pro Českou televizi natočil jeden z aktuálně nejoblíbenějších českých režisérů Jiří Strach. Ten má na koně mimo jiné milovanou pohádku Anděl Páně a také řadu televizních projektů (např. seriál Labyrint). V hlavních rolích se představili Jiřina Bohdalová a Kryštof Hádek. 

Přijetí na ČSFD: Zdá se, že se Strach zase trefil divákům České televize do vkusu. Na ČSFD má totiž jeho Klec 77 procent. 

O čem to je: O důchodkyni, které se vetře do života sympatický mladík, údajně její prapravnuk přes koleno. Jak se ale záhy ukáže, mladíkovy úmysly nejsou zcela čisté.

Zhodnocení: Napínavý komorní thriller, který stojí na přesvědčivě rozehraném psychologické souboji mezi dvěma hlavními postavami, ztvárněnými Jiřinou Bohdalovou a Kryštofem Hádkem. Zvlášť Hádek si roli zlovolného podvodníka vyloženě užil. Ale i Bohdalová si jednu z mála pořádných filmových příležitostí posledních let vychutnala.

6. Forman vs. Forman

Tvůrci: Za filmovým pomníkem velikánovi českého filmu stojí výteční čeští dokumentaristé Helena Třeštíková a Jakub Hejna. Na plátně diváci uvidí mnoho dobových záběrů s Milošem Formanem, autobiografické povídání k snímku namluvil režisérův syn Petr. 

Přijetí na ČSFD: Dokument si od diváků vysloužil navýsost spokojených 79 procent. 

O čem to je: Snímek nabízí ucelený pohled a život a dílo předního českého režiséra Miloše Formana. Významná část použitých záběrů pochází ze soukromých archivů a jsou k vidění vůbec poprvé. 

Zhodnocení: Film v žádném myslitelném ohledu, ani formálně, ani obsahově, neobjevuje Ameriku. Nedozvíme se z něj o Miloši Formanovi o moc víc, než už jsme o něm věděli – pokud tedy nejsme filmoví negramoti. Ale jako pocta významnému autorovi, na nějž je nutné s láskou vzpomínat, vyznívá dílo zcela adekvátně. 

7. Tiché doteky

Tvůrci: Tichými doteky celovečerně debutoval mladý talentovaný režisér Michal Hogenauer, který na sebe zatím upozorňoval svými krátkometrážními studentskými snímky (jeho kraťas Tambylles měl dokonce premiéru na filmovém festivalu v Cannes). Herecky pak snímek stojí zejména na výkonu Elišky Křenkové, známé třeba ze seriálu Pustina.

Přijetí na ČSFD: Rozporuplné. Směs spokojených i nespokojených ohlasů se promítla do průměrných 64 procent.

O čem to je: O mladé dívce Mie, která začala pracovat jako au-pair pro nizozemskou rodinu z vyšší třídy. Seznamuje se s řadou zvláštních pravidel a rituálů, které poznamenávají každodenní život hostitelské rodiny, a nabývá podezření, že tam něco smrdí.

Zhodnocení: Závan svěžího vzduchu v české kinematografii. Hogenauer je prototypem mladého filmaře, který dokáže sledovat evropské a světové trendy a natočit snímek, z kterého na všechny strany smutně nekřičí, že vznikl v malém českém rybníčku, a že je určen právě jen jemu. Tiché doteky možná ještě nejsou vyloženě masterpiece, každopádně ale signalizují velký příslib do budoucna. 

8. Na střeše

Tvůrci: Jedná se o druhé režijní dílo Jiřího Mádla, který tak navázal na svůj již pět let starý debut s názvem Pojedeme k moři. V hlavní roli nerudného starce se představil Alois Švehlík (byl obsazen po tragické smrti Jana Třísky, který se měl role původně ujmout).

Přijetí na ČSFD: Uživatelé databáze snímek ohodnotili 69 procenty, tedy obdobně jako Mádlův předchozí film. 

O čem to je: O osamělém zapšklém důchodci, profesoru Ryparovi, který se tak trochu proti své vůli spřátelí s vietnamským chlapcem Songem. 

Zhodnocení: Líbivý, hřejivý lidský příběh, relativně vkusně podaný. Tak trochu se jede ve stopách Gran Torina s Clintem Eastwoodem, i když to bylo samozřejmě o míle napřed. Přestože se beze sporu jedná o jeden z těch lepších tuzemských letošních filmů, člověk by od mladého Jiřího Mádla přeci jen čekal něco trochu progresivnějšího. Tak snad příště. 

9. Trabantem tam a zase zpátky

Tvůrci: Za snímkem stojí cestovatel, dobrodruh a motorista Dan Přibáň, který zdokumentoval cestou sebe a svých přátel ve žlutých trabantech z Indie až domů do Čech.

Přijetí na ČSFD: Podobně jako u předchozích dokumentů Dana Přibáně převládá spokojenost, tentokrát si trabanty dojely pro 79 procent. 

O čem to je: O cestě mezinárodní česko – slovensko – polské trabantí posádky z Indie přes Himaláje a středoasijské diktatury až zpátky do Evropy. 

Zhodnocení: Kultovní smečka žlutých trabantů se sympatickým Danem Přibáněm a jeho doprovodem už zase někam jede. Pokolikáté už? Fungovalo to poprvé, fungovalo to podruhé, potřetí … a funguje to i teď, prozatím naposled. Nyní už se nicméně ale opravdu zdá, že se koncept vyčerpal, a tak nezbývá než popřát tvůrcům, aby je políbila múza, a oni přišli s dalším originálním a nosným nápadem na cestovatelský dokument.

10. Moje století

Tvůrci: Moje století je projektem dokumentaristky Theodory Remundové k výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Před kamerou se vystřídalo pětadvacet stoletých pamětníků, stařečků a stařenek, kteří vzpomínali na uplynulých sto let. 

Přijetí na ČSFD: Dokumentární snímek od uživatelů ČSFD prozatím získal hodnocení 80 %.

O čem to je: O uplynulých stech letech Česka pohledem stařičkých pamětníků, kteří pamatují prezidenta Masaryka i císaře Františka Josefa.

Zhodnocení: Fajn lekce dějepisu. Tak trochu, jako když člověk poslouchá vyprávění vlastních prarodičů o tom, jak dřív bylo. Sice člověka erudovaně nezasvětí do socio-ekonomicko-politického kontextu uplynulého století, ale zprostředkují dojem z toho, jaký byl jejich život. 

Pár dalších zajímavých tuzemských snímků najdete ve fotogalerii:

 

 

Jakub Smutný



Nejlepší filmy a seriály

Podívejte se na naše žebříčky nejlepších filmů roku 2018

Thrillery Dramata Komedie Horory Filmy 2018 Sci-fi Seriály


Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější