Humor je nástroj pro přežití, zvlášť v Česku. Herec, režisér a člen divadla VOSTO5 Jiří Havelka říká, že umění je teď hodně apelativní a aktivistické, a dělá si z toho legraci, třeba ve hře o blanických rytířích. Zároveň ale míní, že ve společnosti se něco skutečně mění. Společně s kolegy z divadla přispěl svým dílem do unikátního filmu Časopisu Reflex Moje svoboda.
Václav Havel byl anomálie, většině je bližší normalizace, myslí si Havelka. To, čím teď procházíme, tak podle něj možná není krize, ale návrat k něčemu, co je většině národa vlastní a příjemnější. Myslí tím běžný, bezproblémový život před rokem 1989, kdy lidé nemuseli rozhodovat sami za sebe a problémy za ně někdo vyřešil.
Ekonomická transformace se povedla, společnost se ale podle Havelky nezměnila. Lidé s bývalým režimem kolaborovali, ale málokdo se omluvil. Havelka zdůrazňuje, že třeba premiér spolupráci s StB relativizuje, i když je nezpochybnitelná. Napsal o tom hru a zajímá ho, jaké pilulky Andrej Babiš bere, že ho netrápí svědomí. Lidé ho volí i proto, že chtějí slyšet, že nedělali nic špatného.
Jiří Havelka taky podepsal petici, která kritizovala karlovarský filmový festival za spolupráci s Českou zbrojovkou. Říká, že pokud se něco nezmění, příští rok asi nepřijede. Letos dorazil kvůli už domluveným akcím. Zdůrazňuje ale, že v Karlových Varech služby festivalu nevyužíval a že lidé, kteří podepsali, by tam asi být neměli. Samotná petice je podle něj míněná i jako poděkování festivalu, který by ale mělo zaplatit ministerstvo kultury. Pískání na ministryni financí na červeném koberci je v pořádku, sám by to ale nedělal.
Proč si teď divadlo VOSTO5 prochází krizí a jaká je jeho budoucnost? Jsou podle Jiřího Havelky bratři Mašínové hrdinové? Jak lehké je manipulovat názory lidí? A o čem bude jeho příští film, plný hereckých hvězd?
