Vladimír Mertlík: Neptejme se, co může prezident udělat pro nás, ale co my můžeme udělat pro prezidenta!
Když Zpětné zrcátko otevřelo své ohlédnutí 28. listopadu k hysterii kolem ústavních kroků prezidenta při jmenování premiéra vlády Nevydaných stíhaných holou větou: „Tak ještě jednou i pro blbečky“, netušilo, že úvodní část poučení by mohla mít řadu dílů jako seriál „Blázinec v hnědorudé zahradě“. Hvězdy festivalu marnosti, který sledujeme, si do titulů parafrází „Kluci to chtěj taky; Dotek medúzy; Ještě větší blbec, než jsme doufali; Blbec k večeři; Prci, prci, prcičky a Alenka z Jarm Arcu" čtenář jistě dosadí sám. Smutnou pravdou však je, že ani na části textu věnované mentálnímu ochrnutí dosavadní vlády se nic nezměnilo a tituly příštích dílů filmů „Jak liberálové čekají na zázrak“ či „Smrt jí sluší“ odpovídají stavu těch, na které jsme vsadili.
Veřejný prostor je dál zavalený žvásty, že Babišův střet zájmů neexistuje, ale přesto jej Andy vyřeší hned poté, co bude premiérem. V médiích, chtivých skandálu, který prodává, sílí útoky na prezidenta za údajně neústavní kroky, jež činí dle rozhodnutí Ústavního soudu (sic!). Kecy, že je to v zájmu veřejné diskuze jsou stejně relevantní jako pěstování růží v tanzanijském jezeře Natron, v němž voda s pH 12 a vysokým obsahem uhličitanů sodných, trona a soli umožňuje extrémně limitovaný život pouze některých druhů halofilních řas, mentálně blízkých voličům ANO.
Nejsmutnější je fakt, že poražené strany naší barikády se chovají jak po knock outu s vírou, že ten, kdo nás vlády všeho schopného hnutí ANO a jako vší přilepených nácků a veksláckých lemplů spasí, je prezident. K vítězi se přidala i většina médií, toužící prodávat, jako by lůza, která za hrst obroku z vlastních daní prodá i vlastní matku či zombie režimu šibenic a kriminálů, někdy něco četli. Tomu je podřízena i strategie výstupů příštích vládců, kdy místo Andreje Babiše, Cicera naší doby, šíří smyšlenky hnutí apoštolové Juchelka, Havlíček a Schillerová a poslední show Andreje Babiše ve Sněmovně pouze potvrdila, že dobře činí.
Zpětné zrcátko dalo již několikrát najevo, přes hluboký nesouhlas s hnutím ANO, že respektuje charakter vůdce AB jako predátora, jež jemu přirozenými způsoby – agresivitou, lstí i brutalitou – usiluje o uchvácení kořisti, jíž je zisk. Takový život v džungli vrcholového byznysu je, aniž by predátor cítil vůči oběti nenávist. Právě v tom se dosud Babiš lišil od škodných z druhohor české politiky, Miloše Zemana a Václava Klause. Ti, ovládáni nenávistí i pohrdáním vůči všem, kdo nejsou Miloš Zeman a Václav Klaus, plivou žluč a škodí jak vir v zasviněném koutě zemljanky, oba s cejchem zapomenutých. Zeman jako ten, kdo měl místo do Strakovy akademie vstoupit předními dveřmi do protialkoholní léčebny u Apolináře a Klaus, který si dodnes neujasnil orientaci včetně té politické. Vedle nich mělo i Babišovo sebeoznačení „urputné hovado“ záblesk vtipu, bohužel poslední show ve Sněmovně svědčí o jeho pádu do kategorie „ufňukané hovado“.
Je to vlastně škoda, protože na scéně politiky se ztratí místy komická leč výrazná figura švindlíře Vocílky, bez nějž hra ztrácí kule, za to na naší straně se to Švandy Dudáky jen hemží. V hrůze z příští existence se propadá do stejného kompostu i Česká televize. Útok na její základy trvá od pádu Petra Dvořáka a zvolení Jana Součka, který spíš než Součkem byl televizi třískou v zadku. Poté, co si Fialova vláda neuměla za čtyři roky poradit s vyčištěním Augiášova chlívu, jinak Rady České televize, „tak už máme, co jsme chtěli“, řečeno slovy budovatelské písně padesátých let.
Problém demokracie v této zemi není jen v tom, že ji hnutí „s vedoucí úlohou“ má za nakažlivou chorobu a další dvě sekty za něco neárijského (ta hnědá) a strana Bony, vole? za špitání „socek“. Problém náš je v tom, že prezident za nás nic nevyřeší a ani nemůže. Není důležité, zda Turek bude ministrem zahraničí, životního prostředí či boje s blbostí, na které je evidentně nejlépe disponován. Příběh poběží hladce. Babiš vyhlásí řešení střetu zájmů prohlášením, že jeho největším zájmem je zájem našich lidí, s nimiž on žádný střet nemá. Prezident vysloví názor, že je to pěkná zhovadilost, což je tak vše, co mu ústava dovoluje. Tím se střet zájmů Babiše stane střetem zájmů nás voličů a celé země. Můžeme jít do ulic, dokonce i víckrát a ulici si vybrat, kterou chceme. Někdo erudovaný podá žalobu, která se v roce 2042 vrátí k témuž soudu, u kterého je dnes. To je tak vše!
Mezitím bude Babiš nevydán, současná koalice lemplů se rozsype, protože to, zda bude nevydán i Okamura bude Babišovi u zadku a klidně ho vydá. Současně si vytře nejen podlahu i Výfukáři a jejich ministerstva převezme Karel Havlíček. Pravda, hrozí vládní krize a předčasné volby, volá volič demokrat.
A co s nimi, ptá se Zpětné zrcátko. Kdo do nich půjde jako vůdce demokratů? Jihočech Martin Kuba? No, podobných komet už jsme měli víc, a pokud by měly svůj chodník slávy, došli bychom po něm přinejmenším z Prahy do Berouna. Je úplně jedno, jestli budou předčasné volby nebo ne. Mohou také dopadnout mnohem hůř.
Den po porážce se měla Fialova koalice oklepat, postavit se na nohy a začít pracovat na nové kampani, aby přesvědčila víc voličů než v říjnu. Místo toho čekají na nové předsedy… Jací noví, proboha, budou to ti samí, co ve vedení stran dřepěli do teď.Zbývá naděje generace nejmladších. Generace se sníženým pudem sebezáchovy, jež nemá co ztratit dnes, ale zítra může celou budoucnost. Nemá rodiny, dobré bydlo, hypotéky ani úspory, ale má budoucnost. Vždy to byly generační revoluce, jakkoliv sociální! Vždy byly převraty vzdor mladých, kteří starých debilů měli dost. Komouši tady byli 45 let, jen o devět víc, než je naší pokulhávající demokracii od listopadu a nic moc se nestalo. Ekonomika, blahobyt, respekt země za hranicí, hospodářství, ano, všechna čest. To ale nebyla zásluha našich rázných činů. Stačilo jen otevřít hranice a pokrok se vřítil do zemljanky sám. Jako když se ve smradlavém bytě najednou divíte, že to v něm voní. Nebylo třeba nic čistit, uklízet, jen otevřít okno, jímž vplula dovnitř vůně fialek a růží. Nasráno v koutě, ale zůstalo pořád, neboť provést generální úklid bylo moc práce a hrozilo, zda úklid neodkryje i svinčík po nás samotných. Ten úklid chyběl a chybí do dneška…
Proto jsme společností zaprděných a upocených starých sobců. Jak někdo vybočuje, a to ti mladí skoro všichni, tak je zarazíme jak hřebík do podlahy. Úplně zapadlo, jak po volbách ekipa těch mladých z různých stran dostala bídu, jak to schytali, že jsou tam stejně na nic, protože jsou mladí, nic neumí, ničemu nerozumí a nemají zkušenosti. Zaplať bůh, chce se zvolat! Předčasné volby můžou přijít velmi rychle, protože sebranka, která momentálně míří do Strakovky se mezi sebou bude rvát jak řezničtí psi o kost. To koneckonců ale bude Babišovi vyhovovat, protože se nebude mluvit o něm. Neptejme se tedy, co může náš prezident udělat pro nás, ale co my můžeme udělat pro našeho prezidenta!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
