A co když je za Trumpovou šíleností nějaký plán? Vyloučit to nelze, i když je tak lákavé označit ho za blbce
U některých kontroverzních rozhodnutí a šílených výroků amerického prezidenta Donalda Trumpa se člověk ptá, zda by nepotřeboval vyšetření u neurologa, psychiatra či psychologa. Jistě, mnoho Trumpových slov nemusíme brát vážně, jsou vyřčena pro efekt, protože prezident USA miluje pozornost, kterou na sebe každý den strhává. To ale neznamená, že někdy nemá v důležitých věcech pravdu. Jenže to svět, který dělá z Trumpa přitroublého Pepka Vyskoče, odmítá přijmout. K vlastní škodě.
Jeden příklad za všechny, který se bezprostředně dotýká i České republiky. Barack Obama, který byl prezidentem USA v letech 2009 až 2017, mnohokrát upozorňoval spojence v NATO, aby přidali peníze na obranu, aby brali svoji bezpečnost daleko vážněji. Nebouchal u toho do stolu a nevyhrožoval, Evropa ho proto měla ráda a … neposlechla ho. Byla to zásadní chyba, což pochopil zejména Vladimir Putin, podfukář z moskevského Kremlu. Proto v roce 2014 bez obav z odvety anektoval ukrajinský Krym a jeho pohůnci zabrali část východní Ukrajiny. Co udělala v reakci na to Evropa, která právě hodovala na zeleném karnevalu a rozdávala sociální dávky? Hodila s Amerikou do placu nějaké sankce a jelo se s Ruskem dál. Pak přišel Trump a rozkopal evropské domečky z karet.
Na summitu NATO v Bruselu v roce 2018 označil Donald Trump Německo za „zajatce Ruska“ kvůli jeho rozhodnutí utratit miliardy za plynovod Nord Stream 2 na dovoz ruského plynu, zatímco na obranu tehdy vynakládala jedna z nejbohatších zemí světa pouhých 1,23 procenta svého HDP. Otázka: Měl Trump ohledně plynovodu a závislosti Německa na ruském plynu pravdu? Jistěže.
Na tom samém summitu spojencům ze Severoatlantické aliance Trump řekl, že by Spojené státy mohly ztratit trpělivost s obranou Evropy, pokud se ta nezačne chovat jinak. Psal se rok 2018 a dohodnutý společný cíl dávat na obranu alespoň dvě procenta HDP tehdy splňovaly jen čtyři země – USA, Řecko, Velká Británie a Estonsko. Pět států tehdy dokonce vydávalo na obranu méně než jedno procento. Další otázka: Měl Trump v kritice výdajů na obranu pravdu? Ano. Ale Evropa se probrala až po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022.
Když už jsme u ztrápené Ukrajiny. Evropě se nelíbí, že Trump vyjednává o ukončení války s masovým vrahem Putinem. Že mu tím vlastně ustupuje. Kdo s ním ale má vyjednávat, když ruský mafioso na kejhání z Londýna, Paříže či Berlína neslyší? A je tu i další věc. Vyhrožování Trumpa spojencům v NATO ve skutečnosti zafungovalo tak, že nakonec začali posilovat svoji obranyschopnosti, a to by v konečném důsledku mohlo vést k tomu, aby byly imperiální choutky Putina oslabeny. Je tedy Trumpova nepředvídatelnost užitečná či nikoli? V něčem je prospěšná, ale pochopit ho, je skutečně těžké.
Mnohé z toho, co Trump říká, nemyslí vážně. Touží přitahovat pozornost, občas blábolí, je exhibicionista. Je to taková zlatokopka globální politiky. To ale neznamená, že nemá v některých důležitých věcech pravdu. K tomu další příklad: Je jasné, že je potřeba zničit vojenské ambice režimu v Íránu ohledně jaderného programu. Vždyť je to partička radikálů, která přes své spřízněné skupiny terorizovala velké části Blízkého východu. A opět – co proti tomu udělala Evropa? V podstatě nic. V boji proti vousatým mulláhům nepomohla. Macron volal do Teheránu, zda by se laskavě nechtěli se Západem domluvit. Nechtěli. Takto už Macron několikrát volal Putinovi. Ani ten nechce. Když ale Trump udeřil v únoru na Írán, do seznamu si svět místo skutečných zloduchů, napíše jeho jméno.
Ještě jeden konkrétní příklad, který se opět dotýká České republiky. Každý, kdo někdy četl knihy Donalda Trumpa a sledoval v delším horizontu jeho vyjádření, věděl, že je léta doslova posedlý deficity mezinárodního obchodu a tím, jak je u toho podle něj Amerika okrádána. Proto se jako prezident rozhodl zavést dramatická cla na zbytek světa. Proč to někoho vůbec překvapuje? Neustále to opakoval každému, kdo ho byl ochoten poslouchat. Málokdo ho ale bral vážně. Dlouho před svým druhým volebním vítězstvím opakoval, že protekcionismus a cla jsou ústředními součástmi jeho plánu na zahájení „nového zlatého věku“ Ameriku. Svět ovšem sám sebe mylně přesvědčoval, že Trump i v tomto případě jen blafuje. Neblafoval.
Kdykoli Trump udělá něco, co na první pohled vypadá jako záchvat vzteku či úplný nesmysl, svět si začne ťukat na čelo. Navíc když to prezentuje v mnoha příspěvcích psaných podivným jazykem a s velkými písmeny na své síti Truth Social. Vyvolá tím zmatek. Jenže zmatek je součástí jeho plánu. Místo toho, abychom se zamysleli, co nám chce Trump vlastně sdělit, nějak to rozšifrovat, hovoříme o blbci, který usedl v Bílém domě.
Ano, Donald Trump si hraje na politického šílence, protože chce někoho nejdříve vyděsit a pak se nějak domluvit. Je to jeho metoda. Přesto má podle všeho nějaký plán, jak některé věci udělat a vyřešit. Ke zděšení světa ten plán provádí. Buď to pochopíme a něco z toho vytěžíme, nebo budeme s Trumpem na válečné stezce. Pokud se navíc u toho někdo domnívá, že v tomto souboji s americkým prezidentem vyhraje, dovolím si tvrdit, že se mýlí.
