Vlastenecké orgie v Moskvě: Pokud není vítězství na Ukrajině, je třeba oslavit alespoň to minulé
No jo, Vladimír Vladimirovič to nemá snadné. V roce 2022 chtěl uspořádat vítěznou přehlídku v Kyjevě a dnes „prosí“ Zelenského, aby na Rudé náměstí nevypouštěl drony. Kvůli klidu na uspořádání vlasteneckých orgií nabídl příměří Kreml i Trumpovi. Vzpomeňme si však, jak skončil „režim ticha“, který Ukrajina vyhlásila 6. května. Raketovými údery na Dněpr, Kramatorsk a Záporoží.
Voloďo, pokud tedy chceš, aby 9. května dodržovali tvůj režim ticha, budeš muset dodržet režim ticha ukrajinské strany 6. května. Myslím si, že ze strany Ukrajiny to byla jakási zkouška, zda Rusko zaútočí v den příměří, nebo ne. Rusko touto zkouškou neprošlo. Putin se bojí, jinak by neprosil Trumpa o pomoc a nevypínal internet po celé zemi, přičemž nemůže dát najevo strach, protože celá jeho moc stojí na iluzi, že je nejmocnější, že se ničeho nebojí a že kolem něj jsou samí slabochové.
Putin se bojí úderů během přehlídky a zároveň předstírá, že tomu tak není, tím, že odpaluje rakety na Ukrajinu, tímto způsobem se snaží naznačit, že je mu jedno, jak se Ukrajina rozhodne, on bude dělat to, co obvykle. Putin se přitom bojí nejen útoků ukrajinských dronů, ale jak informovala evropská rozvědka, ruský prezident výrazně posílil bezpečnostní opatření, protože se obává atentátu a převratu za účasti ruských elit. A i letos se přehlídka 9. května v Moskvě obejde bez řady zahraničních lídrů, kteří byli v ruském hlavním městě přítomni o rok dříve. Samozřejmě se dá vtipkovat o Orbánovi, že už není lídrem, a proto nepřijede, ale ve skutečnosti si i ruští spojenci uvědomují veškerou nebezpečnost situace a to, že Putin je v nejisté pozici.
Zelenskyj dělá skvělou věc, udržuje napětí a vyhrocuje situaci tak, že ruská elita je již v předinfarktovém stavu. Na což Rusko reaguje obvyklým způsobem – výhrůžkami. Ruské ministerstvo zahraničních věcí vyzvalo diplomatické zastoupení jiných zemí a mezinárodní organizace, aby evakuovaly své zaměstnance z Kyjeva, a pohrozilo možným „odvetným úderem“ ruské armády na ukrajinské hlavní město. A to je takový lstivý tah, jehož cílem je, aby právě tyto mezinárodní organizace přemlouvaly Zelenského, aby Rusku dovolil v klidu uspořádat přehlídku.
Rusko hraje na strach Západu, protože chápe, že Ukrajina se Ruska nebojí. Podle oficiální mluvčí ministerstva zahraničí Marie Zacharové mohou ruské ozbrojené síly zasadit Kyjevu masivní úder, pokud Ukrajina poruší „příměří na počest oslav Dne vítězství“ 8. a 9. května, které jednostranně vyhlásilo Rusko. No, to Rusko dělá každý den už čtyři roky, ale pomsta za úder na přehlídku, to by bylo opravdu něco nového. Zacharová uvedla, že ukrajinský prezident údajně „hrozil zmařením Dne vítězství v Moskvě“. Zelenskyj mezitím na summitu Evropského politického společenství v Jerevanu 4. května prohlásil, že omezený formát přehlídky v Moskvě – bez účasti vojenské techniky – poukazuje na strach ruských úřadů z ukrajinských dronů. Ve skutečnosti Zelenskyj nehrozil, Rusko samo cítí hrozbu a dělá dobře.
Ale pokud existuje bezpečnostní hrozba, proč tedy přehlídku nezrušit? Proč je pro Putina důležité ji pořádat každý rok? Protože přehlídka je zárukou stability v zemi. Je-li přehlídka, znamená to, že je vše v pořádku, není-li, znamená to, že něco není v pořádku. I když hoří Tuapse, Belgorod se už učí ukrajinsky a v zemi není internet, pokud je přehlídka, je vše v pořádku. V Rusku není nic jiného než naděje na vítězství a kvůli ní snášejí všechno to svinstvo, které na ně spadlo kvůli Putinovu rozhodnutí uspořádat genocidu v sousední zemi. Dokud není vítězství na Ukrajině, je třeba oslavovat to, které už je, a to vítězství ve druhé světové válce. Hlavní ale je, aby Rusové nezapomněli na pocit velikosti a aby je neopouštěl pocit, že žijí ve velké zemi.
Válka na Ukrajině tento pocit nepodporuje, zatím spíše zklamává, a aby se toto zklamání nezhoršilo, je třeba připomenout, že Rusové jsou vítězové, a proto se každý rok koná přehlídka. Vždyť pokud by se Rusům vzal pocit velikosti nebo se rozptýlil mýtus o tom, že Rusko všichni chtějí obsadit, nezbylo by jim už nic a museli by se vyrovnat s krutou realitou, kterou ne všichni dokážou snést.
Zde vyvstává otázka, co je Putinovi po pocitech Rusů. Je mu to jedno, jediný, na kom mu nezáleží, je on sám. Pokud se Rusům vezme pocit blížícího se vítězství, mohou svou zuřivost obrátit proti tomu, kdo jim toto vítězství slíbil. Budou nenávidět ruskou elitu a Vladimira Putina ne kvůli válce, ale kvůli tomu, že jim nedal slíbené vítězství, budou ho nenávidět za slabost. A slabý car už není carem, proto Putin potřebuje silnou ruku. Ta mu chybí, a tak začal vytahovat Stalina z hrobu a stále častěji staví pomníky na jeho počest. Putin se točí na místě a neposouvá se vpřed, Zelenskyj mu může hrozit, Stalin by něco takového nedopustil, proto je v Rusku jeho kult živější než samotný Putin. Ruka Josifa Vissarionoviče je stále stejně silná a její úder se u mnoha lidí dodnes odráží jako fantomová bolest.
