Nudismus v Německu rozjel sociolog Heinrich Pudor, který teorie o pozitivním přínosu nahoty popisoval v knize Kult nahoty. Podporoval nahé sportování, při kterém člověka v pohybu neomezovalo žádné oblečení. Ve spojení s čerstvým vzduchem a slunečním světlem se podle něj jednalo o velice prospěšnou filosofii. Hnutí se pomalu šířilo i dále do Evropy a lidé se velice aktivně zapojovali do nahé kultury.
První světová válka pro nudismus znamenala jen krátké přerušení, po celé Evropě se znovu otevíraly nudistické pláže, kterých bylo jen v Německu více než 200 - mezi nimi i vůbec první "zařízení" podobného ražení, Freilichtpark založený v roce 1903. Pro lid zničený válkou představovalo osvobozující myšlení naturismu vítanou utopii.
Možná i proto se nudismus tolik zalíbil socialistickým hnutím, pro které nahota znamenala jen další zrovnoprávnění jednotlivých tříd společnosti. Podobně ho zneužili i nacisté během Hitlerova vzestupu k moci. V rámci Gleichschaltung (zákon k zestějnění, pozn. red.) byl nudismus velmi oblíbený. NSDAP doslovala velebila pozitivní účinky nahoty na zdraví. Hitler navíc v rámci nudismu propagoval bezchybnost těla, na které také mimo jiné vytyčil i nadřazenost árijské rasy.
Jenže Hitlerova fascinace lidským tělem netrvalo dlouho, v roce 1933 začal být silně proti nudismu, který mimo jiné hlásil i pacifismus. Hitler se navíc domníval, že nudismus je propagací homosexuality a spolu s Göringem postupně nudistické pláže a parky pozavírali.
