Po staletí lidé svá těla halili do vrstev oblečení. Až se začátkem 20. století se začal společností šířit nový způsob osvobozujícího myšlení. Vůbec první nudistickou oficiální společností se stala německá Freikorperkultur (Kultura svobodného těla). Právě německé země byly v Evropě místem zrození nudismu a naturismu, jehož vzkvět nedokázala zastavit ani první světová válka.
Nudismus v Německu rozjel sociolog Heinrich Pudor, který teorie o pozitivním přínosu nahoty popisoval v knize Kult nahoty. Podporoval nahé sportování, při kterém člověka v pohybu neomezovalo žádné oblečení. Ve spojení s čerstvým vzduchem a slunečním světlem se podle něj jednalo o velice prospěšnou filosofii. Hnutí se pomalu šířilo i dále do Evropy a lidé se velice aktivně zapojovali do nahé kultury.
První světová válka pro nudismus znamenala jen krátké přerušení, po celé Evropě se znovu otevíraly nudistické pláže, kterých bylo jen v Německu více než 200 - mezi nimi i vůbec první "zařízení" podobného ražení, Freilichtpark založený v roce 1903. Pro lid zničený válkou představovalo osvobozující myšlení naturismu vítanou utopii.
Možná i proto se nudismus tolik zalíbil socialistickým hnutím, pro které nahota znamenala jen další zrovnoprávnění jednotlivých tříd společnosti. Podobně ho zneužili i nacisté během Hitlerova vzestupu k moci. V rámci Gleichschaltung (zákon k zestějnění, pozn. red.) byl nudismus velmi oblíbený. NSDAP doslovala velebila pozitivní účinky nahoty na zdraví. Hitler navíc v rámci nudismu propagoval bezchybnost těla, na které také mimo jiné vytyčil i nadřazenost árijské rasy.
Jenže Hitlerova fascinace lidským tělem netrvalo dlouho, v roce 1933 začal být silně proti nudismu, který mimo jiné hlásil i pacifismus. Hitler se navíc domníval, že nudismus je propagací homosexuality a spolu s Göringem postupně nudistické pláže a parky pozavírali.
