K nechutnostem na Slavii: Idiotů bylo a je na fotbale vždy dost. Jejich barbarská kultura je jako rakovina
Nechutnosti, které se odehrály na konci sobotního fotbalového zápasu Slavia-Sparta vypovídají o naprostém selhání pořadatelské služby a nebezpečném idiotismu některých fanoušků. Protože u podobně chaotických událostí může jít skutečně o život. Jenže to, co se teď stalo na Slavii, je problém, který se opakuje léta u nás i v cizině. Svědčí o neschopnosti čelit podobnému gangsterskému chování. A také o určité laxnosti k barbarské kultuře některých jedinců a skupin, která se projevuje bezohlednou destrukcí, násilnými útoky, osobními urážkami nebo slogany proti rasám a národům.
Když loni fotbalisté Paris Saint-Germain ovládli Ligu mistrů a ve finále v mnichovské Allianz Areně deklasovali Inter Milán 5:0, vyzval skvělý útočník Ousmane Dembélé fanoušky pařížského klubu, aby při oslavách vítězství nedivočili. Realita? Ve Francii dva lidé zemřeli, desítky jich byly zraněny, 563 lidí bylo zatčeno, obchody byly vyrabovány, autobusové zastávky vandalizovány, auta zapálena a policie napadána. Místo oslav radosti se hovořilo o fiasku. Fiaskem skončila i plánovaná oslava mistrovského titulu v české lize, od kterého byla v sobotu pražská Slavia jen několik minut. Po vniknutí stovek fanoušků Slavie na hřiště, při kterém byli napadeni hráči soupeře a někteří pitomci házeli pyrotechniku do sparťanského sektoru, byl zápas předčasně ukončen.
Teď uslyšíme mnoho omluv i výmluv, komentářů a názorů, proč se to stalo, proč tomu nebylo zabráněno a co všechno se v budoucnosti udělá, aby se to neopakovalo. Něco podobného slyšíme celá desetiletí. Jenže kultura idiotismu některých lidí, kteří destruují dění kolem fotbalu, je věčná.
Připomeňme, že podstatná část fotbalových fanoušků je relativně slušná. I když skoro každý si někdy zařve na rozhodčího nebo na faulujícího či simulujícího hráče soupeřova týmu. Vypjaté emoce k tomuto sportu patří. Většina lidí se ale u nás neuchyluje k násilí a nechce někomu ublížit. Ovšem v každé zemi a kolem mnoha klubů se objevují také jedinci a partičky barbarů, kteří si vybíjejí své frustrace právě na stadionech i jinde v době fotbalových zápasů. Přes všechny snahy klubů, fanouškovských skupin, států, politiků, policie, justice a společností nebyl tento problém nikdy vykořeněn. Mám s tím i vlastní, pravda jen částečné, zkušenosti.
Poprvé mě vzal táta na fotbal už v druhé polovině šedesátých let minulého století, když mi bylo šest let. Od té doby jsem viděl přímo na stadionech stovky zápasů. Už jako dítě jsem na fotbale viděl opilce, kteří vyřvávali prakticky celý zápas. I fanoušky, kteří se chovali jako smyslů zbavení. Naučil jsem se u toho i mnoho těch nejvytříbenějších vulgarit. Od patnácti do dvaceti let jsem chodil na fotbal s vlajkou svého klubu a občas házel na hřiště konfety. V 80. letech jsem několikrát dostal na stadionu či u něj facku či úder pěstí. Důvod? Byl malicherný. Jenom jsme s pár kamarády fandili svému týmu v cizím městě. Nebylo nás moc, tak si na nás kdekdo vyskakoval. Naštěstí to nebylo nic vážného. Nebylo to jako bitky, u kterých byli zraněni jak fanoušci, tak policisté, které jsem viděl na vlastní oči v Praze, když dorazil ostravský Baník. Byl jsem v roce 2019 na zápase na pražské Spartě, kde fanoušek Plzně hodil pyrotechniku do sektoru domácích a zranil tam dívku. To přece neudělá nikdo jiný než gangster a idiot. K tomu všemu každý zná hororové televizní záběry z nepokojů, které provázely a provázejí některé zápasy v zahraničí.
Takže co s tím? Dá se to nějak řešit? Nebo se bude opět opakovat to, co jsme v sobotu viděli na pražské Slavii?
Řešení bezduchého chuligánství nespočívá jen v případném zpřísnění zákonů. To, funguje jen částečně. Je to sice pracné, bude to drahé a dlouhé, je ale třeba přímo na stadionech dál postupně odhalovat ty, kteří se dopouštějí násilí, vybízejí k němu či vykřikují rasistická hesla. Těm by se měl omezit či navždy zakázat vstup na fotbalové zápasy a pod přísnými sankcemi zajistit, že to bude i dodržováno. Od podobných individuí se musí jednoznačně a trvale distancovat také fotbalové kluby. Ne jenom po odpornostech, jaké jsme viděli teď na Slavii. Musí na to tlačit rovněž sponzoři. Musí to udělat i ti, na kterých hodně záleží. Těmi jsou samotní fotbalisté. Také v Česku zní někdy z hlediště sprostoty, nechutné osobní urážky či rasistické bučení, jenže po zápase jdou i takovým fanouškům z kotle hráči poděkovat (pražská Slavia má zvlášť propracované děkovačky). Proč to ale hráči dělají i v případech, kdy slyšeli takové odpornosti? Copak někdo normální děkuje hovadu jen proto, že fandí jeho týmu?
Na závěr vysvětlení, když už se oháním apelem na korektnost, proč jsem použil slovo hovado. Část slušných fanoušků Slavie v sobotu po ukončení nešťastného zápasu na partičky idiotů, které vnikly na trávník, křičela „Hovada! Hovada!“ To byla velmi adekvátní reakce. Jen mám obavu, že bezmozci, kteří se vydávají za fanoušky, nám brzy zase něco nechutného předvedou. Protože jak už jsem napsal, idiotismus některých lidí, i na fotbale, je věčný.
