Návrat Halleyovy komety byl největší senzací roku 1910. Vlasatice vzbuzovala zvědavost i strach
Komety odpradávna vzbuzovaly v lidech němý úžas, psalo se o nich v knihách vážných i nevážných a většinou byly považovány za posly špatných zpráv, jako byly války nebo morové rány. Asi nejznámějším kosmickým tělesem tohoto druhu je Halleyova kometa, pojmenovaná po anglickém astronomovi Edmundovi Halleyovi, který jako první předpověděl její návrat. Návrat Halleyovy komety byl největší senzací roku 1910. Nejblíže zemi prolétala v květnu toho roku.
Halleyovu kometu lze pozorovat na obloze přibližně každých 76 let. Nejstarší věrohodný záznam o této kometě pochází z Číny z roku 239 před naším letopočtem, naposledy ji bylo možné vidět v roce 1986 a příště se objeví v roce 2061. Kometa se zatím vrátila k Zemi asi třicetkrát. Velkou událostí, která vyvolala pozornost vědecké i laické veřejnosti, se stal její předposlední návrat v květnu 1910.
Komety jsou malá tělesa sluneční soustavy o průměru několika kilometrů, složená z prachových částic a zmrzlých plynů. Proto se o nich často hovoří jako o špinavých sněhových koulích. Každá kometa se skládá z jádra, komy a ohonu. Dobře viditelný ohon a koma vznikají působením Slunce. Když se kometa od Slunce vzdálí, je možné sledovat astronomickými dalekohledy pouze sluneční světlo, které se odráží od jádra komety.
Dráhy komet jsou silně protažené elipsy. Dráha Halleyovy komety má například jeden konec v těsné blízkosti Slunce, a druhý konec se nachází až daleko za Neptunem, nejvzdálenější planetou od Slunce. Některé komety se pohybují po parabolické či hyperbolické oběžné dráze, která je po jediném průletu okolo Slunce vynese navždy mimo sluneční soustavu. Název kometa pochází z řeckého "cometes" (dlouhovlasý). V české literatuře byl často používán název "vlasatice".
Halleyova kometa, celým názvem 1P/Halley, je asi nejslavnější kometou vůbec. Britský vědec Edmund Halley v roce 1705 vyslovil v jednom ze svých spisů domněnku, že v případě pozorování komet v letech 1456, 1531, 1607 a 1682 se jednalo o stejné těleso, o kterém předpověděl, že se opět vrátí v roce 1759. Když se tak opravdu stalo, kometě se začalo říkat Halleyova kometa. Samotný vědec se ale jejího návratu nedožil, protože zemřel v roce 1742 v 85 letech. Skutečná perioda návratu Halleyovy komety není přesně 76 let, které určil Halley. Její pohyb totiž ovlivňují přitažlivé síly nejen Slunce, ale i Jupiteru a Saturnu, takže doba oběhu kolem 76 let kolísá.
Velkou událostí se stal návrat Halleyovy komety v květnu 1910. Nejlépe byla tehdy pozorovatelná 20. a 21. května 1910 a byl to první návrat, na který už čekali astronomové vybaveni fotografickou technikou. Na jejím sledování se podílely observatoře po celém světě. Návrat slavné komety v roce 1910 inspiroval umělce všeho druhu a senzacechtivá média psala o tom, že nebezpečné plyny z jejího ohonu mohou poškodit Zemi nebo způsobit nemoci. Nic se samozřejmě nestalo.
Halleyova kometa se později stala námětem básně ze stejnojmenné sbírky českého básníka a nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta, zpíval o ní i písničkář Slávek Janoušek. Zajímavostí také je, že Halleyova kometa zářila v letech narození i úmrtí spisovatele Marka Twaina, který si prý dokonce smrt v roce jejího návratu předpověděl.
Podle české astronomky Jany Tiché tehdejší vědecká kampaň věnovaná zkoumání Halleyovy komety měla velký vliv na rozvoj astronomie na počátku 20. století. První fotografie i pečlivé kresby Halleyovy komety z let 1909 až 1911 se staly podle Tiché také pomůckou pro rok 1986, kdy se kometa opět vrátila k Zemi. Tehdy se ke kometě, která nebyla tolik vidět, vypravila "armáda" sond, počínaje ruskou Vegou přes japonské Susei a Sakigake až po evropskou Giotto. Evropská sonda tehdy pronikla až k jádru komety a zjistila o ní mnoho nových informací a získala řadu fotografií. Sonda například zjistila, že jádro komety má rozměry 16 x 7 x 8 kilometrů. Vědce tehdy udivilo, jak je jádro tmavé.
