Šimon Pánek: Asi děláme dobře to, co děláme, když stojíme Kremlu za to, aby nás označil za nežádoucí

Člověk v tísni je známý pojem. Dnes se o něm hovoří jako o „symbolu“ v jiných souvislostech, týkajících se fungování celého neziskového sektoru. Začněme proto čísly. Jak velký máte rozpočet a co ho tvoří?

Ve výročních zprávách Člověka v tísni, které jsou k dispozici na našem webu, je uvedeno vše, po čem nyní volají někteří politici, tedy odkud máme peníze. Uvádíme do detailů, o jaké jde programy, a jen kvůli rozsahu zveřejňujeme dary do velikosti 100 tisíc korun. Zároveň jsou ve zprávách náklady, na co tyto prostředky vydáváme. Podle posledních údajů za loňský rok přesahuje celkový rozpočet společnosti čtyři miliardy korun. V tomto objemu jsou příjmy ze zahraničních státních rozpočtů, z Evropské unie, různých mezivládních organizací, ze soukromých darů a z domácích zdrojů.

Jaké procento tvoří domácí ­příjmy?

Příjmy z českého státního rozpočtu dosáhly 220 miliónů korun, a pokud započítáme místní rozpočty měst a městských částí, tak celkem 360 miliónů. Kdybychom připočítali evropské peníze z operačních programů se spoluúčastí státu, jedná se o osm až devět procent rozpočtu Člověka v tísni. Z domácích zdrojů bych dále zmínil dvacet nadací a nemohu pominout soukromé dárce, ať už jednotlivce, nebo firmy, jejichž podíl je dlouhodobě větší, než byla státní podpora naší práce.

Kolika lidem jste celkově ­pomohli?

Podle údajů z roku 2024 jsme podpořili celkem 3,5 miliónu lidí především v humanitární oblasti. Téměř osmdesát procent našeho financování směřovalo do zemí ­zasažených různými konflikty. Působili jsme v desítkách zemí a dnes máme stálou kancelář v 21 státech světa.

To je široký záběr. Do kterých ­oblastí aktuálně směřujete ­pomoc?

Člověk v tísni má několik sekcí. Nejznámější je humanitárně rozvojová, kam směřují tři čtvrtiny prostředků organizace. Pomáháme lidem v konfliktech, dnes nejvíce na Ukrajině, nebo v postkonfliktním období, třeba v Sýrii, Afghánistánu, Gaze a dalších zemích. Součástí je často i obnova území. Humanitární pomoc jsme poskytli více než 1,1 miliónu Ukrajinců hlavně v blízkosti fronty na východě země. Další část je rozvojová pomoc, či lépe spolupráce v některých zemích, většinou v souladu s prioritami České republiky, tam, kde byl zájem i na rozvoji ekonomických vztahů.

Jak tyto země vybíráte?

Protože jsme nevládní, nikoli protivládní organizace, jak se nás někdo snaží nálepkovat, snažíme se o synergii se státem. V těchto zemích se tolik neřeší humanitární pomoc, obnova po katastrofách nebo po válce, ale dlouhodobé problémy vycházející z chudoby a ze slabé rozvinutosti těchto zemí. To znamená přístup k základnímu vzdělání, pitné vodě, podpora drobné ekonomiky, zemědělství a jeho výnosnosti a podobně. Vedle toho máme sekci lidských práv a podpory demokracie působící rovněž v zahraničí. To je v podstatě pokračování podpory, kterou měli intelektuálové, disidenti, hnutí Solidarność v Polsku a další podobné iniciativy v době komunismu ze svobodných zemí.

Co to konkrétně znamená?