Přelomové volby v Německu: AfD dnes útočí na absolutní většinu, slibuje obrat k Rusku
Voliči v Sasku-Anhaltsku si dnes vyberou složení nového zemského sněmu. A volby to budou vskutku přelomové. Zvítězí-li v nich nejsilnější opoziční strana AfD natolik, že v regionu převezme moc, ovlivní to celostátní i evropskou politiku. Popisujeme, jaká nálada v kdysi nejprůmyslovější části východního Německa panuje, i to, kdy se dozvíme konečné výsledky.
Frustrace z polykrize
Ještě nikdy volby v Sasku-Anhaltsku, východoněmeckém regionu, ve kterém žije něco přes dva miliony obyvatel, nebudily takovou pozornost. Důvod je nasnadě: extrémně-pravicová AfD, která je dnes již nejpopulárnější stranou v celém Německu, tu má tak vysoké preference, že by za určité konstelace mohla skládat příští vládu. Agentura Reuters mluví o „historickém průlomu“, americká NBC upozorňuje, že „by extrémní pravice mohla v Německu uspět poprvé od roku 1945“ a The Guardian sobotní vydání otvírá tím, že „na Sasko-Anhaltsko se dnes dívá celá Evropa“.
AfD v průzkumech s přehledem atakuje hranici 40 procent. Druhou CDU, stranu, která má dnes v Německu kancléře, nechává se ziskem mírně nad 20 procenty daleko za sebou. Tím se vlastně prohodilo pořadí z posledních voleb, které v zemi proběhly v roce 2021, tehdy to bylo vlastně obráceně. Není třeba do detailu popisovat, jakými všemi změnami politika za posledních pět let prošla. Postcovidová obnova ekonomiky, další teroristické útoky, energetický obrat po zahájení ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu, přetrvávající problémy německého průmyslu. To všechno zasáhlo nejen místní. Právě u velké části z nich se ale koktejl zvaný polykrize smíchal s příchutí nostalgie po „starých dobrých časech“. Jaké to byly? Pro někoho přímo komunistická éra. Pro jiné ale mýtická doba rozkvětu a zdánlivé přehlednosti světa. Taková, která ve skutečnosti nikdy ani neexistovala.
Tvář místní AfD
Podíváme-li se čistě na čísla, největší nárůst preferencí AfD přišel v Sasku-Anhaltsku ve dvou vlnách. Nejdřív na přelomu let 2022 a 2023, tedy v momentě, kdy dobrými vztahy s Ruskem ovlivnění politici zažili v důsledku Putinem rozpoutané krvavé války vystřízlivění. Podruhé pak v polovině roku 2025, kdy novou spolkovou vládu sestavil lídr CDU Friedrich Merz. Ten chronicky nedokáže komunikovat s nikým, kdo jeho plány jen trochu kritizuje, a je tak dnes nejméně populárním německým kancléřem vůbec.
Jako tomu bývá dnes už téměř vždycky, i sasko-anhaltská kampaň byla letos enormně personalizovaná. Pětatřicetiletý Ulrich Siegmund, lídr místní AfD a horký kandidát na zemského premiéra, na první dobrou působí jako sympatický mladý muž, rodinný typ. S příznivci se ochotně fotografuje a ve svůj prospěch dokázal převrátit i ironickou obálku týdeníku Der Spiegel, která ho označila za „nejnebezpečnějšího muže Německa“. Sám ve straně nepatří k nejtvrdšímu extrémistickému křídlu, před novináři se ani moc netajil tím, že s bláznivými nápady formulovanými ve volebním programu často ani nesouhlasí. Místní odnož AfD ale netvoří jen on, jeho zázemí je složeno z velké části z lidí s neonacistickou minulostí. AfD tak i tady dle úřadů patří mezi „dozajista extrémistické organizace“ a straničtí ideologové z Magdeburku se vůbec netají tím, že se těší, až vyštvou ze země cizince a zavřou vlastizrádné politiky.
AfD si kampaň odmakala, co den pořádala mítinky ve větších městech i menších osadách. Místním obyvatelům dala pocit, že konečně někdo naslouchá jejich problémům. Celostátní neduhy pak pojmenovala přesně dle očekávání – za problémy průmyslu může ztráta konkurenceschopnosti a zelené šílenství, za nekvalitní školství levičácká indoktrinace a inkluze, za hospodářský úpadek kancléřství a kartel tradičních stran. Před voliče předstoupila s radikálním programem obratu směrem k Rusku, revoluce ve školství a nucených deportací. A protože si mainstreamové strany v Berlíně v očích posluchačů na mítincích AfD pořád melou svou, noví příznivci se nacionalistům jen hrnou.
Dilema lidovců a mobilizace levice
Přirozeným bojovníkem proti Siegmundově popularitě je lídr místní CDU, úřadující premiér Sven Schulze. Dle předvolebních sondáží je jako případný zemský premiér přijatelnější než lídr AfD. Koalici s extrémní pravicí odmítá, neznamená to ale, že nutně patří k nekritickým obdivovatelům německého kancléře. Spíše naopak – nedávno se pustil do otevřené kritiky některých z jeho reformních záměrů. To, za jakou stranu kandiduje, ze sebe ale může setřást jen těžko. A to ani v případě, kdy na mítincích s Friedrichem Merzem raději nevystupuje, protože by tím svou popularitu jen shazoval. Před volbami navíc čelí vnitrostranické debatě o tom, jestli je po volbách přijatelná spolupráce s radikální levicí, v odporu proti AfD rovněž sílící.
Přestože oba muži v kampani zasvítili a stali se celoněmecky známými, nakonec bude pro povolební matematiku klíčové, které strany překročí pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do zemského sněmu. Nyní je na ní poměrně těsno. Ze „zóny smrti“ se dostali sociální demokraté, u kterých se očekává zisk kolem 8-9 procent. S celostátní prezentací kampaň spojili i Zelení, kteří ale jistotu kvůli statistické chybě v průzkumech stoprocentní nemají. Nepříznivá je situace pro malé strany, které jsou ke spolupráci s AfD více svolné – pro komunistické nostalgiky lákající BSW Sahry Wagenknechtové a liberální a dnes napůl zapomenutou FDP.
Progresivně-levicová scéna, jejíž silná pozice je pro budoucí vládu s CDU klíčová, se snaží mobilizovat proti AfD, seč jí síly stačí. Nejde jen o demonstrace, na kterých se skanduje, že „jsou všichni společně proti fašismu“. Ty se den před volbami konaly v Magdeburku i Halle. Důležitější je výzva ke „strategickému hlasování“: levicoví voliči, předně podporovatelé Zelených, Die Linke a SPD, jsou vyzýváni k tomu, aby své hlasy rozumně rozprostřeli, strany pak. k tomu, aby dobře diverzifikovaly svou prezentaci. Kontrolu nad tím, zda příznivci levice budou skutečně volit dle přání stranických centrál, samozřejmě nikdo nemá. Poslední průzkumy ale naznačují, že to skutečně dělají, a právě Zeleným tak třeba můžou pomoct snáz se dostat přes kritickou hranici. Podobnou strategii už dříve tyto strany vyzkoušely třeba v Lipsku, kde taktickým rozložením kandidátů v některých obvodech kandidáti AfD zcela pohořeli.
Hrozí vládní pat
Zajíci se počítají až po honu, jak říká oblíbená politická fráze. Přesto i o možnostech povolebních koalic už před hlasováním něco málo víme. AfD otevřeně řekla, že bude vládnout buď s absolutní většinou, nebo vůbec. Koaliční partnery nechce a potenciálně úspěšní koaliční partneři nechtějí ji. Tato jednoznačnost ve vyjádření poskytuje prostor i pro spekulace typu, že AfD ve skutečnosti vůbec vládnout nechce, protože jí vyhovuje jen sedět v opozici a donekonečna kritizovat.
Pokud bude vládu sestavovat CDU, automaticky bude muset ke spolupráci přizvat levici. Největší otazník tu visí nad Die Linke. Preferovanou variantou bude externí podpora pro případnou většinu, otevřenou koalici s touto stranou totiž křesťanským demokratům vnitrostranická pravidla zapovídají. Die Linke v Sasku-Anhaltsku, podobně jako v jiných východoněmeckých spolkových zemích, ale dávno není jen banda levicových extrémistů a staříků stýskajících si po časech trávených „za zdí“. Často tu stranu tvoří pragmatici, kteří navíc už v různých koalicích zasedali.
Jak vypadá volební den?
Volební místnosti budou v neděli otevřené od 8 do 18 hodin. Poté se začnou sčítat hlasy a veřejnoprávní televize zveřejní první průzkumy. Ty bývají zpravidla relativně blízko konečným výsledkům, budou se ale v průběhu večera korigovat v závislosti na přicházejících datech. V Sasku-Anhaltsku může volit zhruba 1,8 milionu oprávněných voličů, kompletní výsledky by tak v případě, kdy nedojde k žádným komplikacím, mohly být známé před půlnocí. Vše ale bude záležet nejen na rychlosti členů volebních komisí, ale taky na mohutnosti skupiny houfující se kolem pětiprocentní hranice.
Sasko-Anhaltsko na rozdíl od mnoha jiných velkých spolkových zemí nemá jasnou metropoli. Maličké zemi dominují Magdeburk a Halle, více či méně zřetelné rozdělení na město a venkov, které obvykle mívá své volební konsekvence, tu ale silnou roli nehraje. Je to také jeden z důvodů, proč se o kritickém nárůstu extrémní pravice bavíme právě tady – země jako celek je na periferii, což jen dokresluje pocit, že na ni centrum prostě zapomnělo.
Můžeme už něco málo predikovat teď? V politice nikdy neříkej nikdy. Projekt Zweitstimme.org shromažďující nejzajímavější předpovědi dává zisku absolutní většiny AfD v zemi šanci 22 %, což je méně, než se ještě začátkem kampaně čekalo. Naopak téměř jako stoprocentní vidí volební vítězství této strany nebo přítomnost sociálních demokratů v příštím zemském sněmu. Politologové oslovení lipskými novinami Volkszeitung tvrdí, že „se překvapení příliš očekávat nedá“ s odvoláním na to, že se před posledními volbami v roce 2021 povedlo nebývale vyšvihnout dnes trpící CDU. Skončit ale musíme citací předvolebního hesla AfD: možné je všechno.
