Opozice na startovní čáře: Rakušanův STAN má našlápnuto, ODS chybí autentický lídr i přesvědčivá témata
Nový formát Nedělní debaty České televize a průzkum preferencí agentury Kantar, který v ní byl představen, jsou výstřelem ze startovní pistole pro více než měsíční kampaň před komunálními volbami. Ty budou testem vlády, ale napoví ledacos i o kondici české parlamentní opozice. Nebezpečně blízko do sebe narážejí její nejsilnější strany: STAN a ODS.
Říjnové volby přinesou české opozici několik klíčových soubojů. Piráti budou bojovat o svou existenci na radnicích ve středně velkých a velkých sídlech, Jan Grolich potvrdí svou sílu v senátních volbách a svaly si velké strany poměří i v soubojích o magistráty největších měst. Na pozadí toho všeho se budou odehrávat parlamentní obstrukce, demonstrace chystané hned na několik zářijových termínů i další předvolební debaty.
První data vypovídající o kondici stran na celostátní úrovni přinesl nový průzkum agentury Kantar pro Českou televizi. Sběr dat proběhl mezi 3. a 21. srpnem. To je potřeba důrazně připomenout － čísla jsou odrazem situace v době, kdy byla politika v centru pozornosti málokoho.
STAN v průzkumu potvrdil převahu nad občanskými demokraty – byť s ohledem na statistickou chybu relativně těsnou. Vít Rakušan je pro řadu lidí srozumitelným opozičním politikem, Starostům navíc pomáhá i fakt, že se v kampani do popředí ještě dostanou zájmy regionů. V těch má hnutí vybudovanou solidní strukturu. Komunikačně pak sklízí plody kvalit svého marketingového týmu, který velí stavět do popředí různorodé osobnosti, a kreativně tak pracovat s decentralizovanou bází strany.
Hnutí STAN se daří těžit z toho, že vlastně nikoho moc neštve. Jeho bývalí politici jsou sice spojeni s kauzou Dozimetr, ta je ale ve veřejném prostoru už tak dlouho, že neobjeví-li se před volbami nějaké nové skutečnosti, bude odrazovat jen již přesvědčené. Nejpozději od kampaně před loňskými sněmovními volbami také STAN dobře zapojuje i své mladé političky a politiky. Nováčci v dolní komoře by v ideálním případě měli být viditelní ještě víc. Ale tím, že hnutí dává šanci i jiným, dokáže tento fakt zatím umně vykrýt.
Starostové jsou v průzkumu Kantaru na 17 procentech, a daří se jim tak zespoda narážet do skleněné kupole, na jejímž vrcholu je hnutí ANO. To podle čerstvých dat mírně klesá, nespokojení voliči zčásti odchází i právě k Rakušanovu hnutí. STAN měl dříve pověst strany, která dokáže překračovat polarizační hráz mezi babišovským a nebabišovským světem. Institucionalizací prostřednictvím vládní zkušenosti v kabinetu Petra Fialy o tuto výsadu do značné míry přišel. Pokud se ale v delším horizontu potvrdí, že znovu odčerpává voliče i z vládního tábora, nikoliv jen od opoziční konkurence, můžeme to vnímat jako zárodek šance k ohrožení Babišovy dominance.
STAN má ale zatím pořád velké mezery v budování svého voličského jádra. Marek Benda dříve pro TV Nova mluvil o straně posměšně jako o „jarní volbě“, sociologové se shodují na tom, že pro mnoho lidí jsou Starostové pořád spíše zvažovanou variantou než volbou „na jistotu“. Z průzkumu Kantaru vyplývá, že 86 % z těch, kdo indikovali STAN jako svého favorita, by k volbám teď přišlo. Zároveň ale 29 % jeho příznivců není přesvědčeno o tom, že by svou preferenci nebylo ochotno změnit. Více je to jen u nezavedeného hnutí Naše Česko jihočeského hejtmana Martina Kuby.
Z politických debat, včetně té nové nedělní, je Rakušanova komunikační linka zřetelná. Jejím stavebním kamenem je pokora. Nechce se chvástat před kolegy z ODS nebo menších stran tím, že se jeho straně daří růst. Bujaré oslavy zakazuje i svým spolustraníkům. Tato pokora je spojena se zdáním státotvornosti. Argumentem, který k ní totiž patří, je, že by všem mělo jít o úspěch opozice jako celku. Nikterak ale nezaniká zdravá, byť v současné chvíli stále bláhová ambice, kterou divákům České televize Rakušan v neděli představil: to, že STAN chce sestavovat a vést příští vládu.
Právě absence pevného jádra s dobrým podložím je šancí pro ostatní opoziční strany. STAN je ale v průměru takhle silný zejména proto, že nikdo sílu, která by jeho trajektorii pozvolného růstu naleptávala, nemá. Martin Kupka se jako lídr ODS snaží obracet pozornost k ekonomickým tématům. Debaty o deficitu státního rozpočtu mu k tomu dávají příležitost. Výsledky jsou ale minimálně prozatím pochybné. Předseda zvolený na lednovém kongresu v oponování vládním rozhazovačům stále klouže po povrchu, místy šermuje nesrozumitelnými poučkami, kterými se vláda s jeho účastí sama neřídila, a blouzní o drastické a stěží realistické redukci státního dluhu. Nedaří se mu to základní: delegitimizovat v této disciplíně své politické oponenty velmi dobře vyškolené v populismu a manipulaci. Čas ukáže, jestli návrat ke kořenům – tedy k tématům tohoto typu – současné vedení ODS vůbec zvládne. I ta totiž v nešikovných rukách mohou být slepou uličkou.
Klíčová vlastnost, která od sebe dnes lídry ODS a STAN odlišuje, je autenticita. Není ani tak důležitá osobní sympatie, klíčové je, jestli je ve své roli – a každý politik s voliči nějakou hraje – daný lídr uvěřitelný. Politika je dnes už plně personalizovaná, této dimenzi se tak vůbec nedá vyhnout. „Hodný chlapec“ Kupka, dříve vstřícný ministr dopravy a chtěný nástupce Petra Fialy, působí s vyceněnými zuby podobně nepřirozeně, jako se tomu bylo u jeho někdejšího šéfa v době, kdy vyhazoval z vlády Piráty. Je logické, že nabídnout Karlu Havlíčkovi nebo Aleně Schillerové při jejich prezentaci vstřícná gesta je nesmysl plodící maximálně to, že každý politik bude mluvit úplně jiným jazykem. Pak je ale potřeba postavit do čela takového lídra, kterého si přeje doba.
To Rakušanovi se daří kombinovat osobnostní vlastnosti tak, jak to voliči od opozičního lídra očekávají. Dokáže být adaptabilní. Když je soupeř krotký, zůstane krotkým, když je agresivní, rád si přisadí. Pomohly mu i cesty po regionech a „debaty bez cenzury“, kterými ukázal, že stojí za to se s ním utkat. Projevilo se to i ve zmiňované debatě. Zatímco Kupkovy návrhy ministr průmyslu Havlíček smetl rychle jako nesmysly, u Rakušana uznal, že jeho návrh na zvýšení daní je aspoň solidním podkladem k diskusi, byť s ním v ničem nesouhlasí.
STAN tak v současné chvíli jde naproti průměrné poptávce opozičního voliče. Nikdy neosloví všechny – na skalní voliče lidovců nebo ODS to možná nemá cenu zkoušet. Před sněmovními volbami Starostové předvedli několik různých fází kampaně, nad kterými zůstává zdravý rozum stát. Dobrá kampaň měla připoutat pozornost, následné hledání „stojedničky“ bylo ideově zcela vyprázdněnou sentimentální mobilizační strategií. Nicméně – vyplatilo se. Doba si zkrátka vzývání havlistických hodnot žádá, s o to větší razancí, s jakou se vláda chystá k demontáži neformálních výdobytků liberální demokracie. A je tak docela dobře možné, že je to právě širokospektrální propagace zaměřená na zachycení kdekoho a nikoho, která ústí v dobré zprávy pro Starosty i teď.
ODS na rozdíl od STAN také působí, že se pouští do soubojů za každou cenu. Není se moc čemu divit – konkurenty v ekonomicky pravicovém prostředí jí chtějí být především Motoristé, o přímý atak se dřív nebo později pokusí i jihočeský heretik Martin Kuba. To, že si Martin Kupka vybral lídra Motoristů Petra Macinku jako jeden ze svých oblíbených cílů, ale dokládá, že Motoristé jsou navzdory ódéesáckým deklaracím pro stranu do budoucna skutečnou hrozbou. O pravicovém programu zatím sice jen mluví a místo Babiše hlídají jen to, jak silné reflektory svítí na jejich poslance, pro nejednoho pravicového voliče ale může být jejich vládní angažmá aspoň malým příslibem do budoucna. ODS slíbila pravicové recepty a v očích některých je nesplnila. Motoristé svou vládní kapitolu ale ještě nedopsali.
Šarvátka mezi ODS a STAN otevřeně neexistuje. Obě strany si totiž uvědomují, že začnou-li se mezi sebou mediálně hašteřit, buď to opozici jako celku uškodí, nebo to minimálně načas zablokuje šanci na vábení voličů Andreje Babiše. Ani mediálně oblíbené hledání „lídra opozice“ na tomto faktu nic nemění. Nepříjemným důsledkem toho může být, že touto bájnou postavou bude buď prezident Pavel, nebo se jí s postupujícím podzimem stane lídr Milionu chvilek Mikuláš Minář. Zatím je klid zbraní strategií rozumnou. Přijde ale čas, kdy půjde o víc.
