Komedie Motoristů a SPD: Macinka a Okamura tepou rozpočet Schillerové. Celé je to jen divadlo
Kolem návrhu rozpočtu Aleny Schillerové se rozjíždí podivná klauniáda. Motoristé a SPD se najednou probudili. Dávají za pravdu kritikům, že Schillerová neumí šetřit, a chtějí ho změnit. Je to ale jen předvolební divadlo s mizivým efektem.
Ministryně financí Alena Schillerová umí překvapit. Tváří se jako zodpovědná strážkyně státní kasy, a potom předloží návrh státního rozpočtu na příští rok s katastrofálním schodkem o 79 miliard korun vyšším než letos. Překonala všechna očekávání, protože odhady deficitu nepřesahovaly v nejčernějších scénářích 370 miliard korun.
Schillerová sama „na bedně“
Schillerová navrhla druhý nejvyšší schodek v polistopadové historii ve výši 389 miliard korun v době, kdy ekonomika roste. Nehrozí krize jako v éře covidu, kdy Babišova vláda zadlužovala zemi nejrychleji v Evropě, ani vysoká inflace, jako po ruské invazi na Ukrajinu.
Pádnou odpověď na otázku, jestli Česko zadlužuje víc Babišova nebo Fialova vláda, dává žebříček nejvyšších schodků rozpočtu od roku 1993. Schillerová bere všechny tři medaile. A to ještě byl předchozí kabinet kritizován, že mohl konsolidovat víc.
Schillerová v oblíbené taktice nejlepší obrana je útok torpédovala předchozí kabinet kvůli netransparentnosti, a teď manipuluje se schodkem uváděným ve výši 2,8 procenta HDP. Podle nevládních ekonomů ve skutečnosti dosahuje 3,5 procenta HDP, protože do něj nezapočítala všechny výdaje. To je i v rozporu s vládním programem.
Navržený schodek skutečně není hluboko pod 400 miliardami korun, jak avizoval premiér Andrej Babiš. Tím jen potvrzuje, že jeho výroky nelze brát vážně s výjimkou jediného, že žádnou konsolidaci veřejných financí nechce. Potřebuje uplácet voličské skupiny ANO a vyztužit rodinné byznysové impérium. Nic jiného ho nezajímá.
Schillerová chápe, kudy voda teče, jinak by nemohla vykonávat ministerskou funkci. Proto prosadila rozvolnění rozpočtových pravidel oslabující parlamentní kontrolu, které umožňuje vládě schvalovat schodky vysoko nad tři procenta HDP.
Rozpočtové harakiri české vlády sledují i finanční trhy, které neobloudí průhledné manipulace Schillerové s čísly. Už dnes rychlé zvyšování úroků, za které si stát půjčuje, prodražuje dluhovou službu na rekordních 130 miliard korun v příštím roce. Tyto peníze potom chybějí na rozumné investice, školství, nebo třeba ve zdravotnictví.
Nedůvěryhodná „rebelie“
Schillerová odráží všechny výhrady, že schodek mohl být nižší, ale navenek jí nevěří ani koaliční partneři. Petr Macinka a Tomio Okamura chtějí více snižovat výdaje a požadují jednání s premiérem Andrejem Babišem. Karel Havlíček ovšem varuje před nepromyšlenými zásahy.
SPD a Motoristé se nacházejí v delikátní situaci. Tomio Okamura inspirovaný argentinským prezidentem Mileiem pobíhal před volbami na pódiu s křovinořezem a teatrálně řezal státní výdaje. Dnes se populisticky chlubí, že ušetřil několik milionů na provozu sněmovny, ale současně pomíjí navýšení výdajů státního rozpočtu o 250 miliard korun, pokud porovnáváme roky 2025 a návrh Schillerové pro rok 2027.
Macinka sliboval vyrovnané rozpočty do čtyř let. Příští rok měl být schodek podle programu Motoristů 165 miliard korun, což by odpovídalo původnímu zákonnému tempu konsolidace veřejných financí. Předseda rozpočtového výboru Vladimír Pikora ještě koncem loňského roku avizoval obří škrty ve výdajích.
Motoristé rozhodně neslibovali, že budou podporovat rozpočtové schodky o 100 miliard vyšší než v roce 2025, kdy navíc závěrečnou bilanci zkreslilo zpoždění výplaty 40 miliard korun z evropských fondů. Spadly do klína Babišově vládě, která je rozpustila v letošním rozpočtu.
Proč nelze Macinkovi a Okamurovi náhlou starost o zadlužování věřit? Poslušně přehlasovali prezidentovo veto zákona vytvářejícího prostor pro hazardní zadlužování a dnes jsou konfrontováni s jeho dopady v praxi. Ministr zahraničí se při projednávání veta ve sněmovně vysmíval oponentům jako malé dítě.
Neuvěřitelné je v této situaci Okamurovo žalování, že o výši schodku nevěděli předem a nebyla prý projednávána na koaliční radě. Schillerová tuto výhradu nerozporovala. Potom nezbývá než se ptát, co znamenalo vyjednávání o rozpočtových kapitolách celé léto, a proč se Babišovy satelity nezajímaly dřív.
Nechce se ani věřit, že se takto zásadní věc u hlavního zákona roku, jako je výše deficitu, dozvědí koaliční partneři z médií. To se ještě nikdy nestalo. Pokud je to pravda, svědčilo by to jen o arogantním přístupu ANO, které je považuje jen za stafáž Babišově populismu.
Předvolební komedie
Nebo je to ještě trochu jinak, jelikož v dané konstelaci je možné skutečně vše. Motoristé a SPD věděli předem, jak vyjednávání o rozpočtu dopadne. Dnes sehrávají trapné předvolební divadélko, že mají v koalici aspoň nějaké slovo.
Stejný model byl podle Okamury použit při návrhu ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky snížit podporu v nezaměstnanosti. Pomiňme nyní, že poslanecký klub ANO, včetně Babiše a Juchelky, v minulém volebním období jednotně hlasoval pro její navýšení.
Pokud ani v tomto případě nebyl Juchelkův návrh, se kterým SPD nesouhlasí, projednáván na koaliční radě, signalizuje to už systémovou vadu. Svědčilo by to o tom, že Babiš ve snaze zastavit pokles preferencí ANO přestává brát ohledy na své satelity. Svoji roli už splnily, protože podržely jeho imunitu, jinak by byl dnes z logiky věci pravomocně odsouzeným podvodníkem.
Co bude s rozpočtem? Pokud Motoristé a SPD vůbec uspějí s nějakými návrhy na snížení schodku, budou jen kosmetické ve stylu, aby se vlk nažral a koza (vládní koalice) zůstala celá. Schillerová připouští úspory v řádu jednotek miliard, tedy zhruba jednoho procenta jejího deficitu.
Macinka s Okamurou svým přehrávaným pozdním prozřením důvěryhodnost nenaženou, rozpočtové šílenství Babiše a Schillerové nezvrátí a stejně nakonec státní rozpočet na příští rok v jakékoli podobě podpoří.
