Babišův dluhový dýchánek a užiteční idioti v akci. Motoristé a SPD poslušně odmávali obří sekeru
Dalo se očekávat, že sněmovní většina přehlasuje prezidentovo veto zákona rozvolňujícího rozpočtová pravidla. Měla by si ale odpustit pohádky, že bude konsolidovat rozpočty později. Tuto debatu utnul premiér Andrej Babiš.
Prezident Petr Pavel vetoval zadlužovací zákon z dílny Aleny Schillerové s odůvodněním, že umožňuje vládě půjčovat si výrazně víc, než je tomu dnes. Jeho názor podpořila Národní rozpočtová rada a dvacítka předních ekonomů, jejichž výhrady jsou obdobné. Jaké jsou základní problémy?
Vláda hazarduje s budoucností země
Vláda tvrdí, že chce držet deficit rozpočtu pod třemi procenty HDP. Tak proč navrhuje zákon, který jí umožňuje tuto hranici různými cestami výrazně překračovat? Největší problém je v únikové doložce pro infrastrukturní investice. Z výdajových limitů se mají vyjmout dálnice, železnice, energetické stavby a další strategická infrastruktura. Tím vzniká velký dodatečný prostor pro zadlužování. Vláda může nalévat peníze do běžných výdajů a švindlovat s výší schodků.
Mimořádně problematická je možnost zvýšit výdaje vládou až o deset procent na základě „zhoršené bezpečnostní situace“, což je velmi vágní pojem. 240 miliard korun by tak mohlo být rozdělováno bez kontroly Poslanecké sněmovny. Námitek je víc, ale vládu varování expertů nezajímají. Ekonomické poradenské týmy rozpustila a premiérovi radí Jaroslav Ungerman s krajně levicovými názory.
Sněmovní debata potvrdila propast mezi vládním a opozičním táborem. Koalice se vymlouvá na katastrofální, netransparentní a zadlužující rozpočty předchozí vlády. To ji ovšem neomlouvá, aby sama sestavovala rozpočty pro budoucnost země mnohem katastrofálnější, netransparentnější a nesrovnatelně více zadlužující.
Havlíček a Schillerová nechávají otázky bez odpovědí
Alena Schillerová a Karel Havlíček nedokážou obhájit tradiční mýtus, že se vláda z deficitů proinvestuje. Výdaje na investice jsou na příští rok jen o málo vyšší než v roce 2025, což zcela jistě nebude stačit na „zázračné“ nakopnutí hospodářského růstu, který naopak zpomaluje.
Nedokážou reagovat na námitku, že tento růst by musel dlouhodobě převyšovat úroky desetiletých dluhopisů, za které si stát půjčuje na zahraničních trzích. Ty dnes dosahují téměř pěti procent, což je čtvrtý nejhorší výsledek v EU. Že by česká ekonomika rostla v dohledné době na úrovni pěti procent, tomu nevěří ani Havlíček, ani zhruba poloviční prognózy Ministerstva financí a České národní banky.
Vláda nemá odpověď ani na otázku, proč a jak chce podle „papírové“ představy rozpočty konsolidovat o jedno procento HDP až v roce 2029. Kdo by uvěřil, že hodlá reformovat a šetřit ve volebním roce, kdy lze očekávat přetlak na uplácení voličských skupin ANO?
Neplatí ani strašení Schillerové, že by rozpočet nešel sestavit, jelikož by musel schodek dosáhnout 150 miliard, a nebyly by peníze na zdravotnictví, školství a sociální výdaje. Mandatorní výdaje jsou dané zákonem, a kdyby vláda postupně snižovala schodky a prováděla úsporné reformy, kritika by ustala.
Stačilo by jí potom jen přiměřeně posunout zákonné finanční limity. Nic ovšem neopravňuje vládu ke zřejmě protiústavním změnám, umožňujícím rozdělovat stovky miliard korun při současném oslabování parlamentní kontroly. V jakém rámci se pohybujeme?
Litr nafty stojí až 47 korun, ceny plynu jsou proti začátku roku dvojnásobné. Vláda se chlubí, že běžným domácnostem snížila cenu elektřiny o 150 i méně korun měsíčně, zatímco Babišův energeticky náročný chemický a pekárenský byznys ušetřil miliony. Přesto se premiér stylizuje jako rytíř na bílém koni, který všechny zachrání.
Babiš odmítá, že je zadlužování problém
Hlavně chce zachránit sám sebe, o čemž svědčí jeho vyjádření na Nově, které definitivně utíná jakoukoli debatu o rizicích zadlužování. Ke konsolidaci veřejných financí přitom vyzývají nejen prezident, experti a opozice, ale i mezinárodní instituce.
„Konsolidace veřejných financí je možná, teprve až bude mít Česko perfektní nemocnice, dokončenou dopravní síť a zajištěné vysoké platy vojáků a policistů. My se zkrátka musíme postarat o lidi a to děláme,“ sdělil Babiš. Odmítá, že by prohlubující se zadlužení představovalo pro Česko problém. Tím je řečeno vše.
Babiš odkryl karty a vládní koalice si mohla odpustit festival pokrytectví. Premiér žádnou konsolidaci nechce, protože jeho důvody, proč ji odložit, přesahují současné volební období. Základní dopravní síť má být dokončena v roce 2033 a výstavba nových nemocnic je rovněž běh na dlouhou trať.
Premiér kromě interpelací ve sněmovně téměř nevystupuje a nehájí žádné zákony předložené koalicí. Nehájil ani takto zásadní a kontroverzní normu, která má potenciál poslat Česko do čela nejrychleji se zadlužujících zemí EU, stejně jako v postcovidovém období v roce 2021. Přitom mohl vystoupit jen krátce s jednou větou:
„Tento zákon přijímáme proto, jelikož kašleme na zdravé veřejné finance a budoucnost našich dětí a nezajímá nás kredit Česka před zahraničními partnery a finančními trhy.“ Po volbách přitom ujišťoval, že se rozpočtové zákony měnit nebudou. Ještě směšnější jsou Motoristé.
Motoristé a SPD v roli užitečných idiotů
„Mohu vás ubezpečit, že rozpočet na příští rok je pro nás problém, ale nedá se nic dělat. Ale ty další budeme podmiňovat strukturálními změnami ve všech možných oblastech tak, aby už k tomu nedocházelo,“ podrazil Petr Macinka Schillerovou. Ale koho zajímá, co říká tragikomická politická postava s nulovým vlivem?
Motoristé před volbami slibovali razantní snižování rozpočtových schodků. V příštím roce měl podle jejich představ schodek dosáhnout 165 miliard korun, měl být tedy v souladu se současnými limity. Přesto se dnes stejně jako Babiš vymezují od Pavlova údajného „aktivismu“.
Macinka zřejmě stále nechápe, že šéf ANO potřebuje Motoristy a SPD jen jako užitečné idioty, kteří budou plnit jeho volební program. Spolupráci s nimi si chválí, jelikož jsou poddajní a nedovolí si shodit vládu. Znamenalo by to jejich konec v politice a za to přece nějaké hodnoty a hodnověrnost nestojí, že?
