Martin Bartkovský: Našli jsme vysvětlení premiérova věčného chaosu. Babiš chce být králem!
V rámci našeho podcastu Padni komu padni, který vydáváme s Martinem Bryśem a Oliverem Adámkem každé pondělí večer, jsme přišli na převratnou věc. Premiér republiky Andrej Babiš touží být králem. A to ne jen tak ledajakým monarchou, ale přímo Karlem IV. Hovoří pro to celá řada faktorů, které bych si s vámi dovolil nasdílet. Protože tohle prostě nemůže být náhoda.
Byla to Babišova oblíbená rétorická figura. Vždy, když ho naše zastupitelská demokracie v něčem zdržuje, prohlásí, že „není jako Karel IV., aby to rozhodl a zařídil úplně sám, a to hned“. Obsese českým panovníkem je dlouholetá. Kromě výmluv se pouští i do úvah, proč politici hned po revoluci nedostavěli dálnici až do Karlových Varů, když to tak jeho středověký vzor chtěl. A když tam tedy založil ty lázně.
S českým králem toho má přitom hodně společného. Oba formovalo od mládí frankofonní prostředí. Karla vychovala Francie, Babiše pak Maroko a Švýcarsko. Oba si změnili jméno. Z Václava se v roce 1323 stal Karel. Z Babiše se v roce 1982 stal Bureš. Zatímco Karel měl čtyři manželky, Babiš stihl zatím jen dvě. Pracovně se ale obklopuje čtyřmi důležitými ženami – šéfkou Úřadu vlády ČR Tünde Bartha, správkyní sociálních sítí Anetou Zicklerovou, poradkyní pro svobodu slova s královským platem Natálií Vachatovou a ministryní financí Alenou Schillerovou. A teď trochu premiérovy oblíbené numerologie. Když Česko slavilo v roce 2016 sedm set let od narození českého panovníka, získal Andrej Babiš cenu pro ministra financí roku. Českým králem byl Karel korunován 2. září, tedy ve stejný den, kdy má Babiš narozeniny. Karel IV. zemřel ve věku 62 let a Andrej Babiš se v 63 letech stal premiérem. Nemůže být pochyb o tom, že premiér je prostě pokračovatelem lucemburského odkazu.
Ta podobnost pak není jen v číslech a životní cestě, ale hlavně v činech. Tady můžeme najít vysvětlení pro častou Babišovu chaotičnost. Jenže co připadá neinformovanému pozorovateli jako série nesouvisejících kroků, to je pro člověka obeznámeného s podobností s Karlem IV. řada naprosto logických událostí. Čapí hnízdo je novodobým Karlštejnem. Pravidelná nedělní hlášení a dřívější pořad Čau lidi! má ve 14. století ekvivalent jménem Vita Caroli, tedy Karlovy vlastnoručně psané biografie. Co jiného je plánování vládní čtvrti v Letňanech než jasná analogie k budování Nového Města pražského? Rubíny svatováclavské koruny závistivě blednou před sytě červenou kšiltovkou s nápisem Silné Česko.
Zatímco Karel IV. způsobil založení a rozkvět vinařského řemesla v českých zemích, Babiš na něj přímo navazuje nezavedením spotřební daně na tiché víno. A když už jsme u těch vinohradů. Položení základů Svatovítské katedrály se může směle měřit s položením základů úplně nové pražské (a zřejmě vojenské) supernemocnice na místě už jedné současné pražské fakultní nemocnice. Je pravdou, že povýšení pražského biskupství na arcibiskupství byl ve své době velký krok. V dnešním, přísně ateistickém Česku je Babišova propagace kultu Pražského Jezulátka podobně obdivuhodným krokem. Zatímco Karel nechal hladovějící stavět za úplatu poměrně zbytečnou Hladovou zeď, Babiš přišel s rouškovným či mimořádnou valorizací důchodů.
Z tohoto výčtu je tedy jasně patrné, jakou cestou se Andrej Babiš vydal. K naplnění potenciálu Karla IV. mu tak chybí už jenom postavit most a založit vlastní univerzitu. Vzhledem k tomu, jak kvalitní má v poslaneckém klubu poslance, by se druhý krok mohl hodit. A ten první bude při budování dálniční sítě jen otázkou času.
Český premiér nastoupil cestu významného evropského aristokrata 14. století a pevně po ní kráčí. Zbývá tak jen vymyslet vhodné jméno, protože Andrej Babiš prostě tak zvučně nezní. Nabízí se tedy Bureš I. dotační a žlutý s odkazem na premiérovu největší neřest i nejčastěji pěstovanou plodinu. Napadá vás něco trefnějšího? Napište nám do redakce či do zpráv na naše sociální sítě. Snad vám tato malá analýza pomohla pochopit zdánlivě chaotické kroky muže, který je již více než 1700 dní v čele našeho státu. Co se týče jeho panovnického vzoru, ten byl na českém trůnu králem více než 11 700 dní. Jsme tedy zhruba v desetině.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
