Od hrobníků po kouzelníky. Zapomeňte na koalice z Prahy, na vsi vládnou klanové války
Kandidátní listiny pro podzimní komunální volby jsou venku. To znamená jediné: startuje předvolební kampaň. Letos přichází, stejně jako před čtyřmi lety s koncem letních prázdnin. Jak se pohled mezi uchazeče o zastupitelská místa liší oproti roku 2022? Jaké trendy české politiky jsou patrné z toho, kdo kandiduje? A co nám podoba listin říká o české municipální struktuře? Reflex se podíval hluboko do dat.
Nudná a do značné míry abstraktní statistika na začátek. O zastupitelská křesla v 6394 zastupitelstvech po celé zemi se bude na začátku října ucházet souhrnně 190 174 kandidátů zapsaných na 22 557 kandidátních listinách. Nabídka voličům, pokud bychom ji hodnotili celorepublikově, oproti komunálním volbám v roce 2022 mírně poklesla: kandidátů je asi o 7 tisíc méně, listin pak o zhruba 800. Tohle samo o sobě je v kontextu tak bohaté municipální struktury tak marginální změna, že z ní samostatně nelze vyvozovat prakticky nic.
Co je ale zajímavější, jsou „hmatatelné“ příznaky roztříštěného systému českých obcí. O tom se mluví už roky, dokonce se vede vleklá debata o tom, jestli by tak malé zemi přece jen neslušelo jejich slučování. Voliči si více než ve čtvrtině zastupitelstev po celé zemi – konkrétně v 28,8 % obcí – budou moct vybrat kandidáty pouze v rámci jedné kandidátní listiny. V takovém množství obcí, z valné většiny samozřejmě málo osídlených, tak na podzim nebude existovat vůbec žádná mezistranická konkurence.
Pokud vám to ještě nepřijde dostatečně děsivé, vězte, že v téměř podobném počtu obcí jsou k výběru kandidátní listiny jenom dvě. Když si však v datech vyfiltrujeme obce nad 10 tisíc obyvatel, tento problém zcela zmizí. A i v rozmezí obcí, kde žije od 3 do 10 tisíc lidí se jedná o zcela okrajovou záležitost.
Tohle štěpení se navíc nikterak nevyjeví ani ve chvíli, kdy se podíváme na rozdělení mezi kraji. Co z toho vyplývá? Máme v naší republice hodně, ale opravdu hodně samostatných municipalit. Takových, kde se politika odehrává úplně jinak a jinde než prostřednictvím volebního souboje. Nemá smysl se tam bavit o koalicích ani jakémkoliv jiném přenášení vlastností celostátní politiky.
Dají se nicméně identifikovat „premianti“, kde se konkurence oproti roku 2022 přece jen navýšila. Boršice u Blatnice ve Zlínském kraji, obec s 800 obyvateli (neplést s Boršicemi!), si minule vybírala pouze z jedné kandidátky, té nabízené ODS. Letos má listin sedm – vedle ODS se aktivizovali třeba Moravané, lidovci nebo další lokální hnutí. Na opačném konci nejmasivnějšího poklesu je Trutnov – tam bylo listin minule 12, letos pět.
Z celostátně působících stran tu samostatně kandiduje jen ANO, dohromady se vedle toho dala původní koalice Spolu (tedy spojenectví ODS, TOP 09 a KDU-ČSL pod názvem „Máme rádi Trutnov“) a vlastenecké síly pod hlavičkou Patriotů pro Trutnov (koalice PRO, SPD a Svobodných). Na vině právě ve větších městech je tedy hlavně strategie známá už ze sněmovních voleb.
Kolik let je průměrnému kandidátovi do obecního zastupitelstva? V roce 2022 to bylo 47,64 roku, letos je to 48,23. I když bychom to asi na první pohled nečekali, nejnižší věkový průměr kandidátů hlásí nejmenší obce: ty do 3 tisíc obyvatel chtějí spravovat ti, kterým je průměrně jen velmi málo přes 47 let. Vrchol přichází u obcí s 10 až 50 tisíci obyvateli, tam je to naopak přes 50. Když si do oběhu vezmeme jen krajská města, nejvíc „zestárli“ kandidáti v Ústí nad Labem a Hradci Králové. Mezi letošními uchazeči najdeme celkem 643 osmnáctiletých, to je o 216 víc než minule. Nejstaršímu kandidátovi je 99 let. Z pohledu věkových kohort nejvíc ubylo kandidátů ve středním věku. Nejedná se ale o žádný dramatický propad.
Kandidátní listiny někdy překvapí i bizarními profesemi. Na vrcholu takových, které u svého jména uvádí nejvíc uchazečů, jsou „OSVČ“ (přes 11 tisíc) a „důchodce“ (kolem 8 tisíc). Jsou tu ale další 4 tisíce lidí, kteří před OSVČ preferují slovo „podnikatel“ a 2 tisíce, kteří uvedli profesi „živnostník“. Tato data je ale potřeba brát rozhodně s rezervou, jejich výpovědní hodnota je orientační. A to jednoduše proto, že si každý může do kolonky „povolání“ napsat to, co chce a o čem má pocit, že to voliče zaujme. Kandiduje tak i osm someliérů, šest youtuberů, stejný počet zvoníků, pět hrobníků, tři kouzelníci nebo dva loutkáři.
Z celostátních politiků se prakticky každý bude chtít prohlásit vítězem lokálních voleb. A jak pozornému čtenáři neuniklo, není to vůbec nic složitého vzhledem k tomu, jak české obce vypadají. Už teď je jasné, že pravým lídrem budou nezávislí kandidáti, případně jejich různá sdružení – ostatně jako vždycky. Jak upozorňují politologové prakticky po celou dobu existence samostatné české komunální politiky, celostátně působící strany jsou přítomné hlavně ve středně velkých a velkých městech. Jen v nich pak případné koalice kopírují logiku politické polarizace v národní politice, a to ještě ani ne vždycky a všude.
I letos do debat ve velkých městech vstoupí to, kde všude je možná spolupráce s Babišovým hnutím ANO, případně Motoristy, v těch menších bude často záviset na osobních vztazích nebo „jádrech“, jak stabilní struktury na místní úrovni trefně pojmenoval politolog Petr Jüptner. Jedná se o politicky aktivní jedince, kteří formují politický život v obci s neutuchající vytrvalostí.
Výjimku z prezence celostátních stran na nejnižší úrovni dlouhou dobu tvořili lidovci, budující si své struktury i v menších sídlech. I letos ze všech celostátně působících stran mají samostatných kandidátních listin nejvíc – 1030. I to je ale oproti minulým volbám pokles o 206. O druhé místo se dělí konkurenti v boji o pozici lídra opozice – STAN má 649 samostatných kandidátek, ODS 648. Hlavně u STAN je ale potřeba podotknout, že číslo odkazuje k celostátnímu názvu, nezahrnuje lokální franšízy. Žádná další strana už pak nemá listin víc než 500.
Nárůst se povedl hnutí ANO, má jich 419, to je o 81 víc než posledně. Obzvlášť zřetelná je krize české levice – komunisté samostatných listin sestavili 241, o plných 588 méně než minule. 173 ve srovnání s dřívějšími 456 jich mají sociální demokraté. Na rozdíl od koaliční SPD nebo Motoristů se tak Babišovu hnutí podařilo etablovat víc, než se ještě před několika lety očekávalo. Zprávu to vysílá nejen do jeho centrály na Chodovci, ale i do Senátu nebo k politické konkurenci.
Nicméně spojenectví vládnou světu – a českou politiku neobcházejí. V 65 případech si mohou voliči vybrat koalici ODS s TOP 09, v 54 ODS s lidovci, ve 49 pak TOP 09 s lidovci. O něco méně časté – celkem je jich 37 – je spojenectví STAN s TOP 09. 22 listin pak zahrnuje dříve zatracovanou alianci STAN s Piráty. A ve 14 obcích narazíme i na spojenectví ODS a STAN, silných to opozičních rivalů – například ještě spolu s lidovci kandidují ve Strakonicích, ve dvojici pak v Chomtuově, Náchodě, Frýdku-Místku nebo Dačicích. Považme ale, jak je to v kontextu více než šesti tisíc samostatných obcí v celkovém vyznění voleb vlastně důležité… A přesto nás to bude pudit k tomu, vyhodnocovat strategii současné opozice pro příští volby. Musí tu ale nutně přijít zklamání: jasný vzorec se najít nedá.
Dají se však identifikovat regionální rozdíly. Jinak řečeno – jsou kraje, kde k sobě některé strany mají blíž než jinde. Na pěti místech v Jihočeském kraji se dohodla Trikolora se Svobodnými. Pochází odsud třeba předseda strany Libor Vondráček. Na šesti místech v kraji Plzeňském se pak spojilo PRO s Okamurovou SPD. Některé aliance jsou pak skutečně „širokorozchodné“: v Plzni kandiduje tříčlenná koalice SPD, Trikolory a PRO, v Českých Budějovicích dokonce pětičlenná aliance KSČM, PRO, SOCDEM, Paroubkovy ČSSD, České strany národně socialistické a Stačilo! Na 27 místech pak právě Stačilo! kandiduje samostatně, bez koalice s KSČM. Jedná se o Kořenov nebo Tanvald, z krajských měst pak o Plzeň.
Z celostátně působících stran mají nejmladší kandidáty (věkový průměr 41,96 let) nepřekvapivě Piráti, následovaní jsou Starosty (46,54). Naopak nejstarší jsou – také nepřekvapivě – komunisté. Jejich uchazečům o zastupitelská místa je v průměru 63,11 let. Která ze stran má pak nejhustší venkovskou síť? Ani tady data neukazují na žádný šok – lidovci v obcích do 3 tisíc obyvatel dokázali sestavit – nebo se i v rámci koalice podílet – na 678 kandidátkách, čímž dalece předčili všechny ostatní. STAN má takových 336, ODS 243, ANO 94. Na opačném konci výčtu jsou Piráti, v takto vymezených obcích mají 17 listin, dokonce míň než samostatné Stačilo!
Na závěr se podívejme na nováčky, kteří se velkého úspěchu v lokálních volbách předem dobrovolně vzdali. Jedná se o Naše Česko jihočeského hejtmana Martina Kuby, který se orientuje spíše na senátní volby, a Motoristy, kteří jdou „proti srsti“ jen někde a zakládají si spíš na relevanci pro celostátní politiku. Kuba listin nakonec sestavil celkem 86. Ve 42 případech kandiduje hnutí samo, ve zbytku v koalicích. V Ústí nad Labem je součástí široké aliance Naše Ústí, která zahrnuje Zelené, STAN, Piráty, TOP 09, UFO, nezávislé a právě Kubovu novou stranu.
V Rudolfově u Českých Budějovic dokonce strana kandiduje s ODS. Je to právě shodných 42 případů, ve kterých Naše Česko kandiduje v Jihočeském kraji. Dalších 10 takových míst je v kraji Ústeckém, 9 ve Středočeském – a zahrnuje třeba Beroun, Mělník nebo Poděbrady. V menších počtech se pak jednotlivě Kubovi kandidáti objevují i v jiných krajích. To Motoristé sázejí hlavně na koalice. Ve 27 municipalitách kandidují samostatně, jinak ale povětšinou se Svobodnými nebo SPD. Jednoznačně se zaměřují na velká města: mimo Prahu chtějí získat zastupitele v Brně, Ostravě, Plzni, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Kladně či Chebu.
Komunální volby i letos přinesou pouze omezenou zprávu o vývoji české politiky. Naše zraky se znovu zaměří hlavně na velká města, nejvíc samozřejmě na Prahu, která se od ostatních obcí odlišuje prakticky ve všem. Třeba kvalita napojení politických stran na společnost se ale historicky dlouho usuzovala podle blízkosti k lidem v místech jejich bydliště. Sociální sítě tuto představu o politice zničily, přesto je však dobré ukázat si na to, jak si strany s odlivem členů nebo neochotou na politice aktivně participovat dokážou poradit. Někteří mají v sepjetí s menšími sídly historickou výhodu. Jiní, přestože centralizovaní si dokázali svoji cestu najít. A ti ostatní dělají maximum pro to, aby jejich absence nebyla důležitá.
