Vše pro Norsko až do posledního dechu. Zemřel král Harald V., který změnil tvář moderní monarchie
Ve věku 89 let zemřel norský král Harald V., který zemi vládl od roku 1991. Panovník, který zmodernizoval skandinávskou monarchii. Svým lidovým vystupováním, ale i sňatkem se ženou mimo urozené rodiny, si získál obrovskou popularitu nejen ve své zemi, ale i za jejími hranicemi.
Norský královský dům oznámil úmrtí krále Haralda V., který stál v čele země od ledna 1991. Panovník odešel po dlouhém období zdravotních komplikací, během nichž postupně předával reprezentativní povinnosti svému synovi, korunnímu princi Haakonovi. Harald V. byl posledním z generace evropských monarchů nastupujících ještě v 20. století, kteří museli provést tradiční královské rody úskalími moderního mediálního věku.
Královská rodina i norský parlament (Storting) zahájily smuteční protokoly, zatímco před královským palácem v Oslu se shromažďují obyvatelé metropole. Odchodem Haralda V. končí etapa, v níž se Norsko z chudšího skandinávského státu definitivně proměnilo v jednu z nejbohatších a nejschopnějších ekonomik světa, jištěnou státním ropným fondem.
Král z lidu: Sňatek s občankou i sportovní vášeň
Harald V. nastoupil na trůn po smrti svého otce, krále Olafa V., 17. ledna 1991. Uplatňoval heslo „Vše pro Norsko“, které si do státního znaku zvolil už jeho dědeček Haakon VII. v roce 1905 při obnovení norské samostatnosti. Harald však toto motto naplnil výrazně modernějším obsahem.
Jeho první velkou zkouškou byl ještě jako korunní princ boj o sňatek se Sonjou Haraldsenovou. V 60. letech 20. století šlo o bezprecedentní krok, který vyvolal politickou i ústavní debatu. Harald tehdy svému otci oznámil, že pokud mu nebude umožněno vzít si lásku z lidu, zůstane svobodný, což by znamenalo konec dynastie Glücksburgů v Norsku. Král Olav V. nakonec po konzultacích s vládou souhlasil a sňatek v roce 1968 předznamenal ústup striktních aristokratických pravidel v celé severní Evropě.
Harald V. nebyl pouze formální hlavou státu. V mládí reprezentoval Norsko v jachtingu na olympijských hrách, v Tokiu 1964 byl vlajkonošem norské výpravy. Sportovnímu prostředí zůstal věrný po celý život. Právě otevřenost, absence okázalosti a schopnost promlouvat k obyčejným lidem z něj učinily jednoho z nejoblíbenějších evropských panovníků s trvalou podporou veřejnosti přesahující 80 procent.
Politická neutralita a role v moderním Norsku
Podle norské ústavy je král hlavou státu, předsedá Státní radě a představuje vrchního velitele ozbrojených sil. V praxi však Harald V. striktně dodržoval princip konstituční monarchie, kde skutečná moc leží v rukou parlamentu a vlády. Přesto byla jeho morální autorita klíčová v momentech celonárodních krizí.
Nejvýrazněji se jeho role projevila po teroristických útocích Andersse Breivika v červenci 2011, při nichž zemřelo 77 lidí. Královy projevy v následujících dnech se staly tmelem společnosti. Harald V. tehdy apeloval na zachování otevřenosti, demokracie a tolerance bez podlehnutí nenávisti. Později v roce 2016 zaujal i v mezinárodním prostoru svým projevem na podporu rozmanitosti, v němž zdůraznil, že Nory jsou všichni obyvatelé země bez ohledu na původ, náboženské vyznání či orientaci.
V zahraniční politice plnil Harald V. reprezentativní úlohu, která utužovala vazby Norska se spojeneckými zeměmi v NATO i v Severské radě. Norsko si pod jeho vládou udrželo odstup od plného členství v Evropské unii (které občané odmítli v referendu v roce 1994), avšak zůstalo úzce integrované skrze Evropský hospodářský prostor.
Předání moci: Nástup krále Haakona VIII.
Vzhledem k věku a opakovaným hospitalizacím z důvodu infekcí a kardiovaskulárních potíží se v Norsku opakovaně debatovalo o možné abdikaci, podobně jako k ní dříve dospěla dánská královna Markéta II. Harald V. však až do konce života zastával názor, že přísaha složená Stortingu je doživotním závazkem.
Nástupnictví je plně zajištěno. Na trůn přechází jeho syn, dosavadní korunní princ Haakon Magnus (nyní jako král Haakon VIII.), který již v posledních měsících otce plně zastupoval v roli regenta. Haakon spolu se svou manželkou Mette-Marit navazují na linii civilní, přístupné monarchie, kterou Harald V. se svou ženou Sonjou budoval od počátku 90. let. Norsko tak přechází do nové éry bez ústavních otřesů, avšak s vědomím, že odešla jedna z nejvýraznějších osobností moderních skandinávských dějin.
