Kapitulace na počkání: 7 nejkratších konfliktů, které ale výrazně změnily mapu světa
V dějepisu se učíme o válkách trvajících desetiletí i staletí. Na druhé straně ale svět zažil i takové, které skončily za několik dní, hodin, či dokonce minut. Dnes si například připomínáme 130. výročí konfliktu mezi Británií a Zanzibarem ukončeného během půl hodiny. Jaké jsou další nejkratší války v historii?
Válka mezi Zanzibarem a Anglií ze srpna 1896 byla jedním z mnoha příkladů, jakým způsobem Britové zřizovali pořádek ve svých „protektorátech“. V tomto případě lze impériu královny Viktorie přičíst k dobru, že konflikt byl motivován snahou dát svobodu otrokům pracujícím na zdejších plantážích. Na konci 19. století umíraly pod nadvládou britských úředníků v koloniích miliony obyvatel. V Británii samotné se ale rozšířilo abolicionistické hnutí, a království se proto hrdě postavilo do čela boje za zrušení trhu s lidmi. Když pod jeho protektorátní správu spadl v roce 1890 Zanzibar, začali úředníci zkoumat, který člen vládnoucí sultánské dynastie by byl myšlence zrušení otroctví nejvíce nakloněn.
Pátrání nebylo jednoduché. Celá ostrovní ekonomika závisela na obchodu s kořením a bohatství vládnoucí vrstvy plynulo takřka výhradně z práce otroků na plantážích. Britové se nakonec rozhodli dosadit na trůn svolného Ḥamada ibn Thuwainiho, který v čele loutkové vlády působil až do své smrti o tři roky později. Náhlé úmrtí vyvolalo podezření, že v něm může mít prsty ambiciózní syn předchozího sultána Khalid ibn Barghash.
Podle protektorátní smlouvy měl každého nového vládce Zanzibaru schvalovat britský konzul. Princ Khalid však na nic nečekal. Ihned po strýcově smrti se prohlásil za pána ostrova, nastěhoval se do sultánského paláce a na obranu své čerstvě ustanovené vlády povolal celou zanzibarskou armádu. Ta tehdy byla poměrně početná. Sloužilo v ní 2800 mužů, měla k dispozici několik děl, kulometů, a dokonce i válečnou jachtu. Britům však pochopitelně strach nenahnala, protože jejich loďstvo disponovalo plavidly poněkud většího kalibru.
Princ Khalid dostal 27. srpna 1896 ultimátum. Pokud palác do deváté ranní neopustí, zahájí Britové palbu. Novopečený sultán se ale nehodlal svého vytouženého sídla (a harému) vzdát. Přesně v 9 hodin ráno proto britské lodě spustily kanonádu. Za dvě minuty byla zničena sultánská artilérie, za další půl hodiny byla celá armáda buď mrtvá, nebo na útěku. Bitva trvala 38 minut, na zanzibarské straně padlo 500 mužů, Britové utrpěli jen jedno zranění.
Na trůn byl po doznění výstřelů dosazen sultán Ḥamud ibn Moḥammed a jeho prvním výnosem bylo zrušení otroctví. Princ Khalid válku přežil, protože okamžitě po zahájení bombardování utekl na německý konzulát. Zbytek života pak strávil v exilu. Ostrov, jemuž několik hodin vládl, zůstal britským protektorátem až do roku 1964, kdy vyhlásil samostatnost a vzápětí se sloučil s rovněž nově autonomní Tanzanií.
Nejkratší válka v historii tedy v konečném důsledku vyzněla poměrně pozitivně. Což v případě dalších krátkodobých konfliktů nebylo pravidlem.
Izrael proti Egyptu, Sýrii a Jordánsku – 6 dní
Válka mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy vypukla 5. června 1967 a ukončena byla 10. června. Trvala tedy jen šest dní, její příčiny ale sahaly hluboko do minulosti a státy spolu byly de facto ve válce už od roku 1948, kdy židovský stát na bývalém Britském mandátu v Palestině vznikl. Hned poté, co Izrael zlikvidoval preventivním útokem egyptské letectvo, se proto v OSN spustilo jednání o ukončení konfliktu. Postup Izraelců byl přesto velmi rychlý a během šesti dnů stačili obsadit rozsáhlá území Sinajského poloostrova, Golanských výšin, pásma Gazy, západního břehu Jordánu a Starého města v Jeruzalémě. Důsledkem války, který přetrvává dodnes, byl vznik okupovaných území s miliony palestinských obyvatel žijících pod vládou Izraele.
Indie proti Pákistánu – 14 dní
Oba státy spolu vedly řadu bitev už od rozdělení britské koloniální Indie po II. světové válce. Příčinou čtrnáctidenního konfliktu v roce 1971 byla občanská válka v Bangladéši, který tehdy tvořil východní část Pákistánu. Brutální postup pákistánských jednotek a masakry domnělých i skutečných separatistů spustil v oblasti obrovskou migrační vlnu směřující do Indie. Ta Bangladéš během civilní války podporovala a příliv uprchlíků jí dal záminku k přímému zapojení. Pákistán si toho byl vědom a rozhodl se využít momentu překvapení. Třetího prosince 1971 preventivně zaútočil na příhraniční indické letecké základny. Technická a zbrojní převaha Indie průběh rychle zvrátila a Pákistán už po 14 dnech bojů kapituloval. I za takto krátkou dobu však konflikt vyústil v tisíce mrtvých a násilně vystěhovaných obyvatel. Napětí přetrvává v pohraničních oblastech Indie, Pákistánu a Bangladéše dodnes a za roky svého trvání si vyžádalo miliony obětí.
Srbsko proti Bulharsku – 15 dní
Impulsem pro spuštění války na Balkáně bylo sjednocení nově samostatného Bulharska s Východní Rumélií – do té doby autonomní oblastí Osmanské říše. Srbský král Milan I. se obával, že další rozšiřování Bulharska naruší rovnováhu na celém Balkáně (jinými slovy, že přijde o vlastní dominantní postavení), a rozhodl se na mladého souseda zaútočit. Všechny mocnosti se zájmy na Balkáně ho před útokem varovaly a proti mobilizaci protestovali i vrcholní představitelé Srbského státu. Milan však na protesty nedbal a 14. listopadu 1885 jeho vojska vtrhla do Bulharska. Po počátečních úspěších se však situace začala rychle obracet v jejich neprospěch. Nezkušené, ale obětavě bojující bulharské jednotky postup na Sofii zastavily a po vítězství u Slivnice donutily Srby k ústupu. Vítězné tažení Bulharů musela zastavit až intervence Rakouska-Uherska, jehož žádost o příměří válku po pouhých 15 dnech ukončila. Stejně stručná byla i mírová smlouva, která si vystačila s pouze 13 slovy.
Gruzie proti Arménii – 25 dní
Hranice mezi dvěma kavkazskými státy byla vždy nejasná. Za nadvlády ruského impéria se ale díky přítomnosti carských vojáků dařilo držet nesváry pod pokličkou. Když však v roce 1918 jednotky odešly bojovat do občanské války, přerostla napjatá situace v otevřený boj. Válku zahájil 5. prosince 1918 útok arménských jednotek, které se dostaly takřka až k Tbilisi. Protiútok Gruzínců jejich postup zastavil a boje se přenesly do příhraničních oblastí, kde byly zabíjeny a zatýkány desítky civilních obyvatel. Válku pomohl zastavit zásah Británie a 31. prosince bylo vyhlášeno příměří. Výměna zajatců a vzájemné obviňování z rozpoutání války pokračovaly ještě dlouho poté a příhraniční spory ukončila až sovětizace celého území.
Čína proti Vietnamu – 27 dní
Válka mezi dvěma socialistickými spojenci byla jakousi dohrou konfliktu mezi Vietnamem a Kambodžou z roku 1978. Po nastolení brutální diktatury požadovali Rudí Khmerové po Vietnamu postoupení území a jako donucovací prostředek si zvolili svou jedinou metodu – hromadné vraždy. Vietnam v odvetě za masakry etnických Vietnamců provedl do Kambodži invazi a Pol Potovu hrůzovládu svrhl. Jelikož ale Khmerové vládli s podporou Číny, nezůstala intervence bez odezvy. Čína vtrhla do vietnamského pohraničí 17. února 1979, a jelikož byly stálé vietnamské jednotky zaměstnány v Kambodži, podařilo se jim dobýt několik důležitých měst. Po přesunu vietnamské armády se ale postup zastavil a po 27 dnech bojů válka skončila tím, že se obě strany prohlásily za vítěze. Počet padlých není znám a v oblasti probíhaly šarvátky až do 90. let
Řecko proti Turecku – 34 dní
Konflikt z roku 1897 je známý jako Třicetidenní válka, i když ve skutečnosti trval o něco déle. Pevninské Řecko získalo samostatnost na Osmanské říši v roce 1830. Během dlouhé války za nezávislost ale nedokázalo osvobodit i Krétu. Etničtí Řekové se proti přetrvávající nadvládě Turecka bouřili. Na Krétě pravidelně vypukaly pokusy o osamostatnění, které Řecko otevřeně podporovalo. Nejinak tomu bylo v roce 1896, kdy král Jiří I. poslal povstalcům na Krétě výzbroj, a dokonce i vojenské jednotky řeckých dobrovolníků. Povzbuzen prestiží své země získanou při pořádání první olympiády pak na ostrov dokonce vyslal svého syna, aby Krétu prohlásil za součást Řecka. Turci si to pochopitelně nenechali líbit a vyhlásili v dubnu 1897 Řecku válku. Proti zkušené osmanské armádě neměli Řekové šanci a po 34 dnech podepsali kapitulaci. Kréta sice během následujících jednání získala větší autonomii, samotné Řecko se ale dostalo pod nepřímou kontrolu Británie, a nespokojenost dokonce vyvolala pokusy o atentát na kdysi oslavovaného krále Jiřího.
