Vražedné ticho: Adam Hnojil na Hluboké vystavuje krásu středoevropské krajinomalby přelomu 19. a 20. století

Proč jste zvolil téma krajinomalby přelomu 19. a 20. století?

Asi je to logické. Když jsem začínal studovat dějiny umění na UK, věnoval jsem se právě 19. století, takže je to pro mě svým způsobem návrat na začátek. Zároveň to vnímám v návaznosti na výzkum dekadence, s nímž u nás v 90. letech začínal Otto M. Urban. Jeho ale zajímaly jiné polohy umění kolem roku 1900 a klasická krajinomalba se mu do této koncepce vlastně nevešla. A právě to mi přišlo zajímavé. Zatímco symbolismus nebo dekadence byly poměrně důkladně zpracovány, krajinomalba zůstávala trochu stranou. Přitom právě v ní se kolem roku 1900 odehrává něco zásadního. Přestává být pouhým záznamem místa a stává se prostředkem k vyjádření nálady nebo určitého životního pocitu.

Protože šlo o dobový pop?

Do jisté míry ano. Krajinomalba byla tehdy nesmírně populární. Kdo neměl Hudečka, Slavíčka nebo Kalvodu, jako by nebyl. Právě tahle popularita jí ale později škodila. Začala být vnímána jako něco příliš konvenčního, možná až buržoazního, a kunsthistorie se raději věnovala směrům, které bylo možné vykládat jako radikálnější nebo progresívnější. Přitom je to paradox. Kolem roku 1900 se hranice mezi tradičními žánry začínají rozpadat. Takže ano, byl to dobový pop, ale zároveň umění, které absorbovalo některé z nejaktuálnějších tendencí své doby.