Falešné příměří s Hradem: Babiš odložil sekeru, pod stolkem ale s Macinkou brousí nože na Petra Pavla
Se začínajícím politickým podzimem se najednou zdá, že vztahy mezi vládou a prezidentem zažívají restart. Andrej Babiš se znovu začne scházet s Petrem Pavlem na koordinačních schůzkách, plyn ubral i lídr Motoristů Petr Macinka. Dochází ale ke skutečnému obratu?
Jedno je potřeba si říct hned na začátku. Macinkova válka vyvolaná sporem o nejmenování Filipa Turka prezidentovi v očích veřejnosti nijak neuškodila. Jeho popularita v důsledku často i osobních útoků neklesla, i dnes dokáže svým klidem nadále oslovovat příznivce vládního tábora. Pokud se rozhodne znovu kandidovat na Hrad, bude mít solidní šanci zvítězit.
Jeden pozitivní efekt měl mediálně viditelný souboj i pro samotného ministra zahraničí. Politika, který se ještě před loňskými parlamentními volbami musel spoléhat na tvář Filipa Turka, profesionální marketing Oty Klempíře a jehož známost končila ve dveřích studia XTV, konflikt značně zpopularizoval. Pro jedny se Macinka stal neohroženým bojovníkem, pro druhé symbolem arogance a zlou tváří vlády. Každý si na něj ale začal utvářet názor. A to se v politice počítá.
Andreji Babišovi, který se nakonec rozhodl do války s Hradem vstoupit po boku Macinky, spor v konečném důsledku k ničemu nebyl. Před prázdninami zkoušel do popředí posouvat některé ze svých poslanců, aby si tím otestoval nálady veřejnosti. Jeho politika totiž na ničem jiném než na výsledcích detailních průzkumů veřejného mínění, postavená není. Cena konfliktu pro něj spočívala pouze v tom, že pomohla v jeho straně indikovat ty, kteří se hodí do rolí hlasitě štěkajících psíků. Osobně ale udělal několik otoček a popřel sám sebe tím, že po urážkách hlavy státu záhy tvrdil, jak je souboj Strakovy akademie s Hradem jen výmyslem médií.
Co ale stojí za tím, že premiér tak rychle přepřáhl? Prvním důvodem jsou blížící se komunální a senátní volby. ANO se podařilo sestavit kandidátky ve větším počtu obcí než v minulých volbách, žádoucí je i posílení v horní parlamentní komoře. Stejně jako před parlamentním hlasováním na podzim loňského roku si musí Babiš na chvilku nasadit beránčí roucho. Odliší se tak od radikálních Motoristů i SPD a voličům nabídne obraz prosperující republiky plné zeleně a štěstí. Bude-li ve své zářijové fázi kampaň ANO centralizovaná, jak se všeobecně očekává, obraz vlídného politika může přinést mnohem více ovoce než tvář spory uštvaného starce. ANO taky zásadně potřebuje uspět v Praze, kde Babiš musí vykrýt silou své osobnosti absenci viditelného lídra. Pražští voliči ale určitě na další dějství konfliktu s Hradem zvědaví nejsou.
Dalším důvodem je, že Babiš potřebuje na podzim obrátit pozornost i k jiným tématům. Kvůli sporu s prezidentem hrozí nebezpečná politizace plánu vlády na zestátnění veřejnoprávních médií, protože pro mnoho lidí je Petr Pavel zkrátka spojen s jejich hodnotovým světem. A to premiér teď nemůže potřebovat, zvlášť když se znovu blíží vlna demonstrací spolku Milion chvilek. V souvislosti s debatami o státním rozpočtu, které čekají i Poslaneckou sněmovnu, si teď musí přát, aby se více mluvilo o jeho opatřeních v sociální oblasti a investicích.
Prezidentské volby se staly letošním tahákem okurkové sezony. Bylo to do značné míry logické – začátku prázdnin totiž vévodila cesta nejvyšších ústavních činitelů na summit NATO v Ankaře, ze které média přinesla každičký detail. Vládní představitelé si však uvědomili, že v současnosti nemají žádný dobrý plán na představení solidního prezidentského kandidáta. A tak utichlo volání Tomia Okamury po tom, aby koalice představila společného uchazeče. Andrej Babiš otočil, s hledáním vhodné osobnosti aspoň veřejně přestal a krotce se začal vyjadřovat i ministr zahraničí. Koalice si i tak testuje veřejnou reakci na dvě politicky zkušená jména: bývalého předsedu sněmovny Radka Vondráčka a někdejšího šéfa lidovců Cyrila Svobodu. Čas se krátí, představovat voličům někoho nového už prakticky ani teď není s myšlenkou na úspěch spojitelné.
Přesto by ale na Pražském hradě klidní zůstat neměli. Tak rychlé zvolnění u tak emocionálních politiků, jakými jsou Andrej Babiš, Tomio Okamura a Petr Macinka, jistě není jen tak. S úspěchem se dá pochybovat i o variantě, že by přestřelky vzdali a uvědomili si, že nic dobrého nepřináší ani jejich voličům, ani republice. Vážně je tak třeba brát informace serveru Neovlivní.cz, které hovoří o „slovenském scénáři“.
Zdroje webu Sabiny Slonkové uvádějí, že jednou z možných strategií Andreje Babiše může být jednoduše prezidenta uštvat a znechutit tak, jak to známe z případu Zuzany Čaputové. Na prezidenta chce vláda případně taky vyzrát existencí jakési složky, která má obsahovat informace o spolupracovnících Petra Pavla. Příprava takové věci by znamenala, že to, co nyní pozorujeme, je jen klidem před bouří.
Druhým aspektem celé věci je odlišnost prezentace v médiích od reálné koordinace mezi ústavními orgány. Jak jsme již dříve v Reflexu popsali, ministerstvo zahraničí pod vedením Petra Macinky přestalo se zasíláním klíčových podkladů pro prezidentskou kancelář. Na to, že nemá některé důležité informace, si v nedělním rozhovoru pro CNN Prima News prezident stěžoval i veřejně. V politickém zákulisí se tak pomstychtivost Petra Macinky projevuje stále poměrně výrazně.
Je velmi těžké předvídat, jak se budou aktéři, u kterých vítězí impulzivní rozhodování nad dlouhodobou racionalitou, chovat zítra. Zakopání válečné sekery ve sporu Hradu a Strakovy akademie by bylo dobré pro všechny. Vyžaduje ale sebevědomé politiky, kteří si nepotřebují nahánět body lacinými performancemi. Ty teď ve vládě nemáme.
