Proruská laboratoř v srdci Německa: AfD slibuje návrat ruštiny i podkopání plánů NATO
Východoněmecké Sasko-Anhaltsko už v neděli čekají klíčové regionální volby. Průzkumům ve dvoumilionové zemi, která v celoněmeckém kontextu obvykle nevyvolává žádnou velkou pozornost, vévodí extrémně pravicová AfD. Podporu jí v průzkumech vyjadřuje stabilně kolem čtyřiceti procent voličů. Pokud tu pohoří malé strany, AfD bude skládat příští vládu. Zaměřujeme se proto na to, jak chce region proměnit.
Německo je federace, a spolkové země tak mají značné pravomoci v oblasti školství, zdravotnictví, dopravní obslužnosti nebo daňového zatížení. Už dříve jsme popsali obavu spolkové vlády z toho, jakou paseku může jakákoliv regionální vláda pod kontrolou proruské AfD vyvolat v plnění bezpečnostních plánů v případě napadení zemí NATO. Co ale ve svém velmi detailním programu voličům vlastně nabízí? A má šanci i v případě úspěchu své návrhy realizovat?
Na první pohled nejviditelnější revoluce by na zemské úrovni přišla v oblasti vzdělávání. AfD dlouhodobě považuje školní instituce za líhně progresivismu a násilí páchané dětmi s migračním pozadím. Chce tedy rodičům nabídnout takové možnosti, které umožní co nejslabší vazbu mezi nimi a školní institucí. Tím se dál veze na vlně budování nedůvěry ve stát, kterou prezentuje dlouhodobě.
Strana chce nahradit povinnou školní docházku formulací o „povinném vzdělávání“. V praxi to znamená, že region bude mnohem více podporovat formy učení v domácnostech. Průběžná klasifikace ale bude i tak probíhat ve školách, kde se budou děti muset nechávat pravidelně přezkoušet. Důvod pro takové kroky? Podle AfD se školy stále více zabývají spíše indoktrinací než reálným vzděláváním, a leckdo je tak schopný jejich roli plnit lépe.
V tomto bodu se chce inspirovat Rakouskem, které skutečně domácí vzdělávání při rovnocenné kvalitě dětem umožňuje. Sasko-anhaltská AfD ale neupřesňuje, jakým způsobem tato možnost v individuálních případech přesně vznikne. V Rakousku je třeba nejprve posoudit vhodnost, existuje i řada výjimek, například u dětí, které musejí navštěvovat třídy se zesílenou výukou němčiny. Oproti rakouskému modelu AfD slibuje přezkoušení na půlroční bázi, v Rakousku funguje model výročního zkoušení s průběžnými konzultacemi o průběhu studia. Pokud bude domácí výuka neúspěšná – aniž by AfD přesně uváděla, kdo a jak k takovému závěru dospěje – dítě se má vrátit zpět do školy.
S formalizovanou výukou ve školách se ale samozřejmě počítá i nadále. A třebaže se AfD holedbá důrazem na svobodu a skutečnou demokracii, ve skutečnosti se v programu vyznává hned z několika receptů na politické ovládnutí. Hodně mluví o „vítačské kultuře“ nebo progresivistické ideologii, tu chce ale nahradit důrazem na patriotismus a národní identitu. Při školních akcích budou muset děti zpívat německou hymnu, na školách bude vlát německá vlajka. A proměnou projde i výuka dějepisu – méně prostoru má být věnováno vině za druhou světovou válku, více rozkvětu za císařství. Na cestě k ideálu chce AfD obnovit osnovy, které budou přísně standardizované.
Bude muset také skončit financování projektů, které jsou jakýmkoliv způsobem spojené s bojem proti rasismu – který dle programu „dnes prakticky neexistuje“ –, nestandardním způsobem života nebo LGBT právy. Bude zcela zakázáno na školách vyvěšovat duhové vlajky, mladších žáků se vůbec nemá týkat sexuální výchova ani digitální inovace ve výuce. Na základních školách mají být zcela zakázány mobily. Od 8. ročníku základních škol má být ale naopak povinná výuka informatiky, ta se má ale zaměřovat spíš na technologii a na to, jak funguje.
AfD taky slibuje úplné zrušení inkluze. Děti se zdravotním postižením a děti uprchlíků a žadatelů o azyl budou muset být vyučovány v samostatných třídách, odděleně od ostatních. Striktně výběrová pak mají být i gymnázia: AfD chce stanovit kvótu, že tento typ vzdělávání, který chápe jako logický předstupeň vysoké školy, bude navštěvovat maximálně čtvrtina dětí z končícího ročníku základní školy. Velkou podpůrnou injekci by mělo dostat i učňovské školství. A všechny typy škol by podle strany měly usilovat o návrat učitelů a učitelek v důchodu – mají podle programu dostatek životních zkušeností a měli by vykrýt problémy s nedostatkem pedagogů. Folklorem je pak notně proruská politizace škol: v Sasku-Anhaltsku se má minimálně udržet současná úroveň lektorské výuky ruštiny. Stát za vlády AfD taky udělá všechno pro to, aby obnovil výměnné pobyty s ruskými studenty.
Ve vysokém školství pak AfD plánuje primárně zasáhnout proti některým konkrétním vědeckým oborům. Doslova říká, že „postkolonialismus“ není věda. Zaměření na něj pokládá za „destruktivní agendu“, jedná se prý o program „zničení evropské identity“. Stejným způsobem chce strana zrušit genderová studia.
Klíčovým tématem AfD (nejen) v Sasku-Anhaltsku je bezpečnost a migrace. A to i přesto, že podle dat německého statistického úřadu je tato spolková země v počtu osob s migračním pozadím druhá odspodu. Žije jich tu zhruba 10 %, podobně jako v Durynsku nebo Meklenbursku-Předním Pomořansku. V migrační politice AfD slibuje „obrat o 180 stupňů“. Na „vnějších hranicích Německa“ – tedy při ignoraci existence Schengenského prostoru – chce strana zcela odmítat nelegální migranty, kritizuje rovněž některá dřívější udělení azylu, zejména těm, kdo do země prošli přes bezpečné země. Strana volá též po zrušení statusu doplňkové ochrany a různých bezpečnostních opatřeních, která mají celý systém zpřehlednit – neměl by se tak například přijímat nikdo, koho nelze bezpečně ztotožnit.
Strana také svým voličům slibuje masové deportace. Kritizuje, že návratová politika v posledních letech drhla, a chce tak organizovat deportační lety i na úrovni samotného regionu. Využít k tomu chce především infrastrukturu letiště mezi Lipskem a Halle. Jako váleční uprchlíci se také mají přestat uznávat Ukrajinci, remigraci naordinuje strana i jim. Chce zavést taková opatření, která jejich odsun z Německa usnadní, jejich cílovou destinací by prý měla být primárně západní Ukrajina.
Neziskové organizace pro pomoc uprchlíkům se mají proměnit v administrativní podporu remigrační agendy. Má tak úplně skončit „vítačská politika“, jako problém jsou v programu označeni i ti, kdo údajně pomáhají formálně vyhoštěným migrantům zabránit deportaci ze země. Zároveň aby AfD zvýšila tlak na jejich brzký odchod ze země, plánuje deportovaným sesekat sociální dávky. Zásadně ztížit chce i testy pro žadatele o německé občanství. Ty by nově měly obsahovat nejen náročnější otázky, ale také sepsání eseje „na politické téma“, která bude zároveň sloužit i jako jazykový test. Každý, kdo bude chtít v zemi zůstat, bude muset přísahat věrnost Německu, „přijmout novou identitu a vzdát se té staré“.
Remigraci ale strana pojímá skutečně široce. Chce totiž také vytvořit pobídky pro to, aby se do Saska-Anhaltska vrátili ti, kdo ze země už odešli. Na rozdíl od sofistikovaného a několikastupňového systému, který má zajistit rychlejší a pružnější deportace cizinců, tu ale strana není příliš konkrétní v popisu nástrojů, kterými chce docílit návratu Němců.
„Právo a pořádek“ má být podle programu také vidět na ulicích. Strana proto požaduje navýšení rozpočtu pro bezpečnostní složky. Policisté by pak při použití střelné zbraně neměli být „popotahováni“ v disciplinárním řízení. U všech odsouzených lidí za trestné činy spáchané na dětech pak strana požaduje zveřejnění jejich adresy. Antifa by měla být označena za „teroristickou organizaci“ a stát by měl také podporovat vznik domobran. Má se jednat o „další pilíř bezpečnostní infrastruktury“, má hlavně dohlížet na veřejný pořádek a být k ruce policistům. Zásadní proměnou má projít i regionální struktura zpravodajské služby. Ta se nemá už dál zabývat extrémně pravicovým násilím, má hlavně pomáhat v odhalování islamistických sítí a postihovat levicový terorismus.
Ekonomicky se sasko-anhaltská AfD hlásí k pravici. Hned v prvním programovém bodu věnovaném financím slibuje podporu malým a středním podnikům „namísto dotování globalistických korporací“. Spolu s tím slibuje masivní dotace všem, kdo trpí současnou vládní politikou. Ze současných 5 na 2,5 % chce AfD snížit daň z nabytí nemovitosti, slibuje zrušení i některých „zbytečných“ daní – například té z piva. Chce měnit i rozpočtové určení daní – zejména obce by měly získávat víc z DPH a příjmových daní. Naopak zabránit chce AfD další privatizaci nemocnic, které mají být brány spíše jako veřejná služba. Chce udělat také maximum pro to, aby snížila závislost na zahraničních zdravotnících. Zcela také odmítá protiruské sankce, které podle ní škodí celé Evropě.
AfD také plánuje revoluci v prorodinné politice. Slibuje bezplatné školní obědy a rodičům mimořádný příspěvek na první dvě děti ve výši 2 000 eur.
Energetika se má zcela odklonit od centrálně řízené Energiewende. Politici z AfD chtějí úplně zrušit regionální dotace na obnovitelné zdroje, vyhlásit moratorium na vznik nových větrných elektráren a zastavit odklon od hnědého uhlí. Chtějí naopak stavět nové plynové elektrárny a vrátit se k jaderné energetice – nejprve prostřednictvím výzkumu, poté obnovením výroby elektřiny z jádra. Spolu s tím ale AfD zcela odmítá frakování na území Saska-Anhaltska.
Jak vyhlásili její regionální lídři, AfD chce v Sasku-Anhaltsku buď vládnout sama, nebo vůbec. Vítězství a zisku absolutní většiny může dosáhnout za předpokladu neočekávaně vysokého volebního výsledku – tedy několika procentních bodů nad 40 procenty. Spolu s tím by ale musely propadnout především menší strany, hlavně Zelení a BSW. Právě u této strany političky Sahry Wagenknecht ale není zcela jasné, jak se k volební realitě po volbách postaví. Jejím plánem pro Sasko-Anhaltsko je vytvoření volné aliance s AfD, která ve volbě zemského premiéra podpoří nezávislého kandidáta. O ničem takovém ale nejsilnější strana v regionu nechce ani slyšet.
Pokud si AfD na absolutní většinu sáhne, bude moct začít svůj program naplňovat. Respektive – aspoň některé části z něj. Přestože výše popsané body můžou znít mnoha voličům nespokojeným s tradičními stranami libozvučně, řada opatření pravděpodobně nedojde svého naplnění především proto, že bude odporovat ústavnímu textu. Ostatně už v době, kdy se AfD pokusila zásadní obrat v migrační a azylové politice na celostátní úrovni prosadit v parlamentu, narazila na neústavnost některých návrhů. Stejně bláhově znějí proruská opatření – spolkové země jsou spíš technickými vykonavateli než původci zahraniční a bezpečnostní politiky. Pokud tak AfD slibuje sasko-anhaltským dětem výměnné pobyty s ruskými studenty, zapomíná dodat, že do Putinova mocnářství se dnes nedá jen tak snadno vycestovat.
Jestli AfD absolutní většinu nezíská, velký jásot nebude na místě. Stejně jako v Durynsku s velkou pravděpodobností vznikne ideově nesourodá koalice. Bude stát na podpoře Die Linke, se kterou si značná část CDU nemůže přijít na jméno a na spolupráci s níž je pořád platný stranický zákaz. Výzkumný tým pod vedením politologa Jana Phillipa Thomeczeka z univerzity v Postupimi se v posledních měsících zabýval tím, jak se sasko-anhaltské regionální organizace stran liší od svých centrál. A dospěl k závěru, že zejména levicové strany – včetně Die Linke – jsou na východě o mnoho umírněnější. Důvodem je, že na rozdíl od západu se levice už ve východoněmeckých regionech podílela na vládnutí. Politolog také ve vyjádření pro veřejnoprávní stanici MDR – které chce AfD škrtnout financování a zrušit kontrakty upravující regionální zpravodajství – doplňuje, že třeba v Sasku-Anhaltsku nejsou tak silné programové rozdíly mezi CDU a Die Linke jako jinde.
Jinak je tomu v případě AfD. Body, které si dala do svého programu, naznačují, že je její místní agenda ještě radikálnější, než jak ji obvykle prezentuje berlínská centrála. Je hodnotově o dost konzervativnější, také je otevřeně proruská.
Otázkou také je, jestli i v Sasku-Anhaltsku vydrží i po volbách „protipožární zeď“, kterou mainstreamové strany slibují udržet. V případě CDU, která bude ve volbách patrně s velkým odstupem druhá, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by ji v zemi chtěla bourat. Kritiku tak schytává především od BSW. Ať už volby dopadnou jakkoliv, čekají Sasko-Anhaltsko zajímavé časy. Stane se buď laboratoří AfD, nebo dalším případem země, kde vládnout a cokoliv smysluplného prosadit bude mimořádně náročné.
