Megalodon: Třetihorní superžralok možná nevyhynul, podle některých názorů žije v oceánech dodnes
Nejobávanějšího mořského dravce přezdívaného bílá smrt není třeba představovat, protože lepší reklamu než Spielbergův film Čelisti žraloku bílému už nikdo udělat nedokáže. Relativně nedávno ale žila příšera až třikrát tak velká – a zrovna tak při chuti. Jde o žraločího příbuzného známého jako megalodon. Měl sice vyhynout v třetihorách, avšak nechybějí názory, že v oceánu pořád žije.
Ohledně existence megalodona koluje řada mýtů, říká Emily Osterloffová z Natural History Musea v Londýně. „Není divu, protože dravý žralok dlouhý nejméně 24 metrů provokuje fantazii. Je stejně strašlivý jako fascinující.“
Bestie od ostrova Broughton
Roku 1918 bylo v západoaustralském přístavu Port Stephens rušno. Místní lovci krevet odmítali vyplouvat do svých obvyklých revírů v hlubokých vodách u ostrova Broughton, protože podle jejich vyprávění tam řádil obrovský žralok. Byli to drsní muži, kteří toho na moři hodně zažili a dobře znali velryby i další velké tvory hlubin, takže je hned tak něco nevyvedlo z míry. Jenže teď měli strach. „Voda se vařila na velké ploše,“ uvedl jeden z lovců krevet. „Ten tvor odtrhával jednu past s krevetami za druhou i s kotvícími lany. Viděl jsem jeho strašlivou hlavu, která byla nejméně tak dlouhá jako střecha přístaviště v Nelsonově zálivu.“
Všichni svědkové se shodli na strašidelně bělavé barvě tvora, ale značně se rozcházeli v odhadech délky. A právě jimi uváděné rozměry použili skeptikové na zpochybnění jejich vyprávění. Někteří z rybářů totiž mluvili o 80, nebo dokonce 90 metrech, což by znamenalo, že žralok byl dlouhý asi jako fotbalové hřiště. I ti nejserióznější svědkové však udávali délku 35 metrů! Pro lepší představu: to je délka pražské kloubové tramvaje nebo tramvajové soupravy se dvěma vozy. Ve skutečnosti tato fantastická čísla neříkají nic jiného, než že muži byli mimořádně rozrušení – a těžko se jim divit.
Zdaleka to není jediné svědectví naznačující přežívání megalodona. Roku 1954 zatáhli do suchého doku v australském Adelaidu dřevěný rybářský škuner Rachel Cohen, jemuž se porouchal lodní šroub. Stalo se to při noční plavbě poblíž indonéského ostrova Timor, kdy lodí otřásl silný náraz, přestože se nacházela v hlubokých vodách. Posádka se domnívala, že se střetli s plovoucím kmenem, jaké v té oblasti do moře často splavují silné deště.
V suchém doku se však před jejich zraky zjevilo něco, z čeho jim běhal mráz po zádech. Pod čarou ponoru nedaleko lodního šroubu trčelo z lodní obšívky sedmnáct obrovských hluboce zaražených žraločích zubů. Podobaly se zubům žraloka bílého, ale byl tu jeden patrný rozdíl. I největší zuby tohoto druhu nepřesahují délku šesti centimetrů, jenže tyhle byly dlouhé až deset centimetrů. Tvořily půlkruh o průměru téměř dvou metrů.
Vzhledem k tomu, že žralok bílý dorůstá maximálně osmi metrů, pak záhadný majitel zubů zaražených do trupu škuneru Rachel Cohen musel být ještě alespoň o čtyřicet procent větší. Jednoduchým výpočtem dostaneme obludu dlouhou přes deset metrů. I to ale může být odhad až zbytečně skromný, protože dvoumetrová šířka čelisti naznačuje rozměry ještě mnohem impozantnější.
Blízká setkání žraločího druhu
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
