Evropa se radikalizuje. Co stojí za úspěchy AfD a dalších protestních stran?
Německá AfD si jde v zářijových volbách do regionálních sněmů na východě země pro jistý úspěch. V Sasku-Anhaltsku dokonce útočí na nevídaný čtyřicetiprocentní výsledek. Když navíc bude mít štěstí a do místního sněmu se nedostanou menší strany, může pomýšlet i na skládání první regionální vlády. Když štěstí mít nebude, všichni ostatní ji za cenu vzniku nesourodé široké koalice odsunou do pozice mimořádně silné opozice, odkud bude moct dál kritizovat cokoliv.
Není náhoda, že se na titulní stránce týdeníku Der Spiegel objevil sasko-anhaltský lídr AfD Ulrich Siegmund s nadpisem Nejnebezpečnější muž Německa. The Economist se zase ptá, nakolik je dlouhotrvající strategie mainstreamových stran AfD udržovat mimo odpovědnost vlastně funkční, když její preference neustále rostou – a to nejen na východě. A ve vzduchu už znovu visí otázka rozpuštění celé strany. Ještě nikdy v historii Německa nebyly regionální volby tak důležité pro další budoucnost země. A možná i celé Evropy.
Úspěch už není náhoda
Část východu Německa jde k urnám v době, kdy se zásadně propadla obliba kabinetu kancléře Friedricha Merze. Jeho velká koalice křesťanských a sociálních demokratů je nucena dělat opatrné kompromisy. A nevyniká tím, že by jejich potřebu dokázala lidem dobře vysvětlit. Evropa navíc dál napíná síly k pomoci bojující Ukrajině. A ze všech extrémně-pravicových stran je to předně AfD, která chce jakoukoliv další podporu bojkotovat a znovu dostat zemi do podřízené pozice vůči Rusku.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
