Macinkova černá série: Neuhlídal obří schodky, naletěl „Pauknerovi“ a schytal facku od klausovců
Petr Macinka na sebe dokáže stáhnout pozornost za jakoukoli cenu, i za cenu vlastního sebeznemožnění. Černá série selhání a kontroverzí, které ho potkávají v posledních dnech, překonává běžné standardy.
Těžkou ránu dostali Motoristé, ale i SPD od ministryně financí Aleny Schillerové. Neoznámila jim předem gigantický schodek státního rozpočtu 389 miliard korun, překonávající nejčernější očekávání. Ve skutečnosti je po nezapočtení výdajů na Dukovany ještě o 30 miliard vyšší.
Pozdní bitva o rozpočet
Macinka se najednou vzpouzí, že chce o rozpočtu ještě jednat, ale nabízí se otázka, co celou dobu dělal jeho předseda rozpočtového výboru Vladimír Pikora. Normálně bývá šéf tohoto vlivného výboru pravou rukou ministra financí, s nímž slaďuje postupy.
Teď to vypadá, že byl Pikora dva měsíce na dovolené, nebo ho Schillerová považuje za nepodstatnou figurku, se kterou se nemusí bavit. Totéž platí pro ekonomického experta SPD Petra Macha, jenž musí z pozice náměstka Schillerové hájit její rozpočtové šílenství.
Ve skutečnosti jde o Babišův rozpočet. Premiér zjevně nadiktoval Schillerové, na kterých prioritách osobně trvá, a odsoudil malé koaliční partnery do role okrajové stafáže. Proto je jejich pozdní vzpoura jen tragikomickou vsuvkou, která v nejlepším případě povede jen ke kosmetickým úpravám, které podstatu rozpočtového průšvihu neřeší a nasvítí nemohoucnost Macinky a Okamury.
Pokud by byl hypoteticky celý rozpočet zásadně přepracován, znamenalo by to přiznání, že Schillerová na svoji práci nestačí, a musela by rezignovat. Pokud by koaliční partneři nebyli s konečnou podobou rozpočtu spokojeni, padne celá vláda. To si jistě všichni aktéři této bouře ve sklenici vody uvědomují, a proto je má Babiš v hrsti.
„My si za tím rozpočtem stojíme. Samozřejmě ti kritici nejdou do detailů a nejsou schopni říct, kde teda máme šetřit. Máme teda zastavit veškeré dálnice, zastavit investice do nemocnic, přístrojového vybavení?“ odpálil premiér Macinku, což na větší korekce skutečně nevypadá.
„Pauknerova“ provokace
Rozpočtový debakl Motoristů by byl možná o něco menší, kdyby se Macinka věnoval skutečně vážným věcem, nikoli provokacím a povrchnímu trolingu. Mohl by se tak vyhnout i blamáži, při níž sám naletěl na provokaci kontroverzních aktivistů a prokázal nezpůsobilost k výkonu své funkce.
Ministr si domluvil rozhovor s člověkem, jenž se vydával za Thomase Pauknera. Paukner se označuje za investigativního novináře, ale jeho skutečná identita není známa. Ve svých článcích dehonestoval současnou opozici, některá média, zbrojařské skupiny a podporovatele Ukrajiny. Z jeho textů často veřejně citovali zástupci vlády, včetně premiéra Babiše.
Vše nasvědčuje tomu, že jde o produkci nějaké agentury, která publikuje kompro přes nastrčené bílé koně vlastnící Pauknerovu doménu. V srpnu však narazil, když chtěl zkompromitovat největší evropskou dárcovskou organizaci vojenské techniky na Ukrajinu Dárek pro Putina.
Pauknerův účet zveřejnil dezinformaci, že Dárek pro Putina vybral 72 milionů korun na vrtulník UH-60A Black Hawk „Čestmír“, který měl být dodán ukrajinské armádě, ale ve skutečnosti zůstal u nás a byl komerčně využíván. To by byl podvod s veřejnou sbírkou. Paukner se však zmýlil, jelikož zaměnil dva vrtulníky, a vysloužil si dvě trestní oznámení.
Od té doby jeho aktivity utichly a zmizel i jeho facebookový účet, což Macinkovi nebránilo přistoupit na rozhovor, aniž by si ověřil, kdo za účtem anonymního dezinformátora stojí. Místopředseda vlády, který si asi sliboval „šťavnatou“ medializaci, najel na konspirační linii.
Původně chtěl rozhovor utajit před ochrannou službou a nenechal předem prověřit neznámý prostor. Přesto udělal rozhovor se zakuklencem v místnosti, kde se nacházely makety zbraní a granátů. Neprohlédl, že šlo o provokaci aktivistů Oganesjana a Pšenáka, kteří nedávno znemožnili Jindřicha Rajchla připomenutím jeho pornografické minulosti.
Rozhovor proběhl 21. srpna a teprve nyní v době jeho zveřejnění Macinka vykládá, že prokoukl, že šlo o falešného Pauknera. Tomu neodpovídá ani jeho telefonická komunikace, ani jeho chování.
Proč by člen Bezpečnostní rady státu ztrácel čas rozhovorem se zakuklencem a postavil přitom ochranku do negativního světla, když by věděl, že jde o fór? Proč neodešel nejpozději ve chvíli, kdy údajně prohlédl, o koho se jedná, a bavil se s influencerem čtyřicet minut? To mu nedošlo, že z následné medializace může vyjít jako neodpovědný hlupák? Legenda, že o všem věděl, působí stejně důvěryhodně jako Turkova bajka o půjčování mobilu, aby si každý napsal na jeho sociální sítě, co chce.
Protektorátní čin
Macinkovým blamážím není konec. Hůl nad ním láme mateřský Institut Václava Klause. Člen jeho správní rady Ivo Strejček, dlouholetý spolupracovník Macinky v institutu, se v rozhovoru se šéfredaktorem proruského webu Protiproud Petrem Hájkem ostře pustil do Macinky. Provinil se předvoláním ruské velvyslankyně Ponomarenkové kvůli hybridnímu útoku na letišti v Lipsku, aby jí sdělil odmítavé stanovisko EU. Německo označilo za původce útoku Kreml.
To se oběma kremlofilům nelíbilo. „Jsem šokován chováním českého ministra zahraničí, považuji ho za protektorátní čin,“ prohlásil Strejček. Nemohl Macinku ponížit víc než přirovnáním k jeho předchůdci Janu Lipavskému. Václav Klaus by to podle něj řekl mnohem ostřeji.
Macinka najíždí na trajektorii, v níž už dokáže naštvat úplně všechny. Stále častěji se projevuje jeho politická i osobní nezralost a smývá se, zda postupuje podle strategie rebela běžícího „proti srsti“, nebo je vláčený sérií vynucených chyb a excesů. Výsledkem je posilující obraz nedůvěryhodného krále klaunů české politiky.
