Není pravda, že na důchody nebude. Babiš ale musí vycouvat z jednoho slibu
Vláda minulý týden schválila změny v důchodovém spoření, které jsou krok dobrým směrem. Lidem, kteří dnes v mládí začnou investovat do penzijních fondů, přinesou stovky tisíc, někdy i miliony navíc díky osekání poplatků a zvýšení rizika. Jak to vůbec s důchody v Česku je? Často se říká, že dnešní mladší generace žádný důchod dostávat nebudou, což je však přehnané strašení.
Český důchodový účet je už aktuálně v minusu desítek miliard, bez větších změn by však byl kolem roku 2050 v deficitu až 300 miliard. Pokud zůstanou zachovány změny Fialovy vlády, bude tento deficit jen 80 miliard. A zdá se, že možná skutečně zůstanou: Andrej Babiš sice před volbami sliboval že je zruší, především pak posunutí věku odchodu do důchodu na 67 let, jenže nyní z toho vláda pomalu ustupuje. Ministr Juchelka tvrdí, že zrušení posunutého stropu pro odchod do důchodu vláda tento rok nestihne a dodal, že „na to se nemusí spěchat.“
Co je to reforma?
Mezitím se stále čeká na něco, čemu politici už po dekády říkají „důchodová reforma“. Má jít o opatření, které zajistí udržitelnost systému i kolem onoho krizového roku 2050. Budí to dojem, že snad přijde nějaké spásné řešení, odněkud se vytáhnou peníze, o kterých jsme nevěděli. Situace je přitom o něco jednodušší.
Problém se starobními důchody spočívá v jednoduchých počtech: čím dál méně pracujících bude platit penze více a více důchodcům. To znamená, že buď bude každý pracující odvádět na sociálním pojištění více, anebo důchodci dostanou o něco méně, anebo se peníze na důchody vezmou ještě z úplně jiného příjmu státního rozpočtu, třeba zvýšením daní. Žádná zázračná cesta neexistuje, budeme si muset poradit s penězi, které stát vybere, anebo si je půjčí.
Reforma tedy vždy bude spočívat jen v následujících parametrech: změna věku odchodu do důchodu, snížení samotných důchodů anebo zvýšení odvodů. Reforma Fialovy vlády pracovala především s principem oddálení odchodu do důchodu a do velké míry by dostačovala. Důležitou složkou, kterou Fiala a spol. nepřidali, je však posílení spoření, motivace lidí k tomu, aby se na důchod zajišťovali sami. Tím navázala až ministryně Schillerová a dá se říct, že její změny jdou dobrým směrem.
V neposlední řadě by se vláda mohla podívat na rozdíl mezi odvody zaměstnanců a OSVČ. Zatímco u zaměstnanců je náhradový poměr důchodu kolem 45 % (tedy to, kolik v důchodu dostanou za peníze, které z příjmů odvedli). U OSVČ je tento poměr skoro dvojnásobný, tedy za každou korunu vloženou do systému dostanou výrazně více. Důchody živnostníků jsou obecně nižší, zároveň jim však stát nechává o hodně peněz v peněžence navíc oproti zaměstnancům na to, aby se zajistili. Tento nepoměr by bylo na místě stlačit k sobě: zaměstnancům odvody klidně o něco snížit a u OSVČ zvýšit. Část ekonomů říká, že by odvody měly být úplně stejné a živnostníci by měli platit jen nižší daně, zřejmě by však stačilo odvody jen „přiblížit“ k sobě.
Zdroje jsou
Není pravda, že na důchody nebudou peníze. Momentálně vydává stát na starobní penze něco kolem třetiny ročního rozpočtu, tedy vyšší stovky miliard. Aby na důchody nebylo, muselo by to znamenat, že by všechny tyto peníze stát přesunul někam jinam. Neexistuje tedy varianta, že by důchody stát v budoucnu vůbec nevyplácel.
Akorát budou nižší než teď, náhradový poměr u zaměstnanců ze současných 45 % bude klesat zřejmě pod 40 %. Tím neříkáme, že je s důchody vše ok a stát by neměl šetřit. Měl by šetřit a deficit důchodového účtu i celého rozpočtu je varovný, nicméně u důchodů by prospělo více věcnosti a přesnosti ve veřejné debatě.
Zakořeněný mýtus o tom, že na důchody nebude, možná souvisí s celkovou nízkou informovaností o výdajích státního rozpočtu. Když se výzkumníci z NMS research a PAQ research v průzkumu ptali lidí, zda stát vydává více na důchody či platy úředníků, jen 40 % respondentů vědělo, že na důchody. 52 % mělo za to, že stejně či více jde na platy úředníků. Přitom v daném roce činily důchody 717 miliard korun a jen 50 miliard šlo na úředníky, tedy zhruba dvanáctinásobný rozdíl. Také jen 18 % dotazovaných vědělo, že Česko vybírá méně daní v poměru k HDP než většina Evropské unie. Možná i proto mnoho lidí přitahuje populistické volání politiků po škrtání byrokracie. Ano, Česku by pomohlo méně byrokratických procedur, v žádném případě to však není lék na deficity rozpočtu. Ty bude potřeba dříve nebo později léčit i zvýšením daní.
O důchodové reformě, aktuálních změnách i budoucnosti penzí jsme diskutovali v nové epizodě podcastu Padni komu padni, kterou si můžete pustit zde:
