Okamura popřel svoje sliby. Pokouší se vyvést Fica z izolace, ale zatahuje do ní Česko
Slovenská mise šéfa Poslanecké sněmovny Tomia Okamury potvrzuje změnu zahraničního kurzu, ale i nástup nebývalé arogance moci. Šéf SPD současně popřel svá slova, že bude nestranným předsedou všech poslanců. A Kreml tleská.
Slovník použitý při návštěvě parlamentní delegace na Slovensku dýchá atmosférou sovětské éry. Nezvykle početnou delegaci, kterou z poloviny tvoří koaličně nejslabší Motoristé, přijal i premiér Robert Fico. Setkání s Okamurou označil za skvělé, plné porozumění a vzájemného respektu.
Okamurův restart s Ficem
„Opětovně vidím perspektivu společných jednání vlád Slovenska a Česka a především obnovení síly V4, která když zabere, dokáže měnit i evropská témata,“ okomentoval „restart“ vztahů slovenský premiér, jenž by už dnes podle preferencí nesestavil vládu. Česká strana se chovala neméně vstřícně, ale Okamurův postup vyvolal kontroverze.
Je naprosto běžné, že po volbách směřují první zahraniční cesty na Slovensko bez ohledu na to, kdo v obou zemích vládne. Je to zvyklost vyplývající ze snahy udržovat tradičně dobré sousedské vazby. Novinkou je ovšem rozhodnutí předsedy sněmovny posvěcené celou koalicí, že na tuto cestu nepřizve zástupce opozice.
Pokud si babišovci představují, že zlepšovat vzájemné vztahy lze vyblokováním opozice, signalizují tím mentalitu autoritářských režimů. Okamurovi prý šlo o navázání přátelských vztahů, kde nemají co pohledávat ti, kteří je údajně rozbourali. Podobnou rétoriku používá i Andrej Babiš, který diplomatickou blamáž zatím nekomentuje.
To je bohapustá demagogie, stejně jako často slýchané argumenty předsedy sněmovny, že chce ušetřit. Obhajoba takto mikroskopických škrtů nemůže obstát v kontrastu se záměrem nové vlády zvýšit schodek státního rozpočtu na příští rok až o 100 miliard korun. Opoziční zástupci nakonec vyrazí za slovenskými protějšky také, ale na vlastní náklady.
Podám ruku každému
V této souvislosti je nutné uvést na pravou míru, že v roce 2024 byla pozastavena jen společná jednání mezi českým a slovenským kabinetem, která se do té doby konala zhruba jednou ročně. Katalyzátorem tohoto kroku byly stále rozdílnější postoje Fialovy a Ficovy vlády k válce na Ukrajině, Ficovy servilní audience u Putina a torpédování protiruských sankcí.
Po ruské invazi došlo k celkovému ochlazení vztahů uvnitř V4, kromě jiného i kvůli vyhroceným vztahům mezi Polskem a Maďarskem. Na nižší ministerské i parlamentní úrovni však česko-slovenské kontakty pokračovaly. O tom svědčí i cesty sněmovních delegací, třeba Výboru pro evropské záležitosti na jaře 2025. Všechny s opoziční účastí.
Okamura tímto bezprecedentním manévrem popřel svoje sliby před volbou předsedy sněmovny. „Chápu, že nejsem kandidátem všech, ale slibuji, že pokud dostanu důvěru a budu zvolený, budu nestranným předsedou všech. Měli bychom umět najít společnou řeč i vůli společně pracovat. Já osobně jsem připraven a podávám obrazně ruku každému, kdo je ochotný ji přijmout,“ dušoval se Okamura.
Ficův fanklub
Tento nezvykle smířlivý výstup mohl u někoho vyvolat idealistické očekávání, že se z radikála, jenž chce vystoupit z NATO a EU, stane pod tíhou odpovědnosti bytostný demokrat. Realisté ovšem už tehdy dobře tušili, že je to jen nevěrohodné divadélko a starého psa novým kouskům nenaučíš.
„Jsem přesvědčený, že lidé se časem příliš nemění. To znamená, kdo urážel dřív, bude urážet i do budoucna, kdo podváděl a nedržel slovo dřív, bude tak činit i do budoucna,“ odpověděl Okamurův protikandidát Jan Bartošek na otázku, zda jeho soupeř nemá šanci chovat se v nové roli jinak.
Se svou skepsí k transformaci šéfa SPD nebyl jediný a záhy se ukázalo, že měli pravdu jeho kritici. Nový předseda sněmovny se uvedl nekonsenzuálním stržením ukrajinské vlajky z budovy parlamentu a nyní pokračuje svérázným výkladem svých kompetencí při první zahraniční cestě. Neláme si hlavu, že jako třetí nejvyšší ústavní činitel nereprezentuje Českou republiku, jak sliboval, ale Ficův fanklub.
Okamura byl původně dokonce ochoten zatrhnout cestu dvoučlenné delegace na důležité prosincové shromáždění NATO ve Spojených státech, údajně kvůli úsporám. U Okamury se ale spíš projevila jeho špatně skrývaná fobie ze Severoatlantické aliance. Po kritice ustoupil, jelikož tato neúčast by symbolicky signalizovala ještě závažnější posuny geopolitické orientace, než to vypadá.
Lavrovův trojblok
Okamurovy dosavadní výstřelky museli s povděkem kvitovat v Kremlu, ale nelze zapomínat, že jeho postoje jsou výkladní skříní celé Babišovy koalice. Proto už nepřekvapuje, že se po volbách mění názor nejvyšších míst v Ruské federaci na Českou republiku.
„Nemáme žádné iluze ohledně lidí, kteří nyní řídí Západ. Uvedu výjimku – maďarského premiéra V. Orbána a slovenského premiéra R. Fica. Nyní se do funkce předsedy vlády České republiky dostal A. Babiš. Jsou to pragmatičtí lidé, nejsou proruští, ale myslí na své občany. Nechtějí vyzývat své občany, aby obětovali své děti kvůli podpoře nacistického kyjevského režimu,“ chválil Babiše ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Dostáváme se k jádru věci, co námluvy Okamury s Ficem znamenají a co mohou přinést do budoucna. Když odhlédneme od politických a byznysových vazeb majitele Agrofertu na Ficovu stranu Smer-SD, může unijní troublemaker získat dalšího spojence ve svých bojích s Evropskou komisí, naposledy o spornou změnu ústavy.
Fico vítá spojence, kteří mu pomohou nabourat argumenty slovenské opozice, že je na evropské úrovni izolovaný. Izoluje se ovšem sám, když se svým maďarským protějškem Orbánem blokuje či zdržuje protiruské sankce nebo další pomoc Ukrajině. Možná vyhlíží pomyslný Lavrovův trojblok, přičemž stejně uvažuje nemalá část nové koalice v čele s Okamurou.
Tento trojblok je příliš slabý na to, aby v EU prosazoval radikální změny vyžadující většinové hlasování, ale stačí na to, aby škodil a blokoval rozhodnutí vyžadující jednomyslné schválení. To se odehrává v situaci, kdy se hroutí Trumpův „mírový“ plán donutit Zelenského ke kapitulaci a urovnat politické i obchodní vztahy s Putinem.
„Je to bombastický materiál. Jestli se tato dohoda podepíše, tak Rusko z ní vyjde jako totální vítěz,“ chválil ostudnou 28bodovou dohodu autorizovanou Kremlem Fico. Babiš s Okamurou ho z izolace nevytáhnou, ale mohou do ní zatáhnout i Česko, přestože tomu mnozí naivkové stále nechtějí věřit.
