Noční vlci v Brně: Svatojiřské stužky, ruská hymna, u památníku pošlapali transparent a napadli odpůrce
Evropská odnož motorkářského klubu Noční vlci, dlouhodobě spojovaná s podporou režimu Vladimira Putina, ukončila svou „Cestu vítězství“ po stopách Rudé armády pietní akcí na Ústředním hřbitově v Brně. Přestože policie jízdu monitorovala a označila ji za poklidnou, setkání provázené tóny ruské hymny a svatojiřskými stuhami se neobešlo bez konfliktu: členové klubu fyzicky napadli a vytlačili dva protestující s transparentem namířeným proti Vlkům.
Silné a hlasité stroje, černá a červená, kůže a přezky; tak lze na první pohled popsat členy evropské odnože motorkářského klubu Noční vlci, který je dlouhodobě spojován s podporou režimu Vladimira Putina. Sobotní akcí ukončili „Cestu vítězství” po stopách Rudé armády pietní akcí, kdy položili věnce k památníku vojáků ruské armády; nejdřív ale zpátky na cestu. Tóny ruské hudby se odráží mezi motorkami, kamiony a policejními auty, které dohromady zabraly benzínku OMV na jižním cípu Brna.
Příjezd každého z nich provází burácení motoru a oči policie, která je z uctivé vzdálenosti dozoruje. Ke dvěma policejním motorkám a dvěma autům se přidává další, větší dodávka, a tak se na benzínce na chvíli formují dvě výrazné skupiny — motorkáři a opodál stojící policisté. Podle policie však bývají jízdy Nočních vlků poklidné a bez komplikací, konají se každoročně a jsou pravidelně monitorovány. Podobný názor má také obsluha benzínky; o jejich příjezdu dopředu nevěděla, ale přijíždějí každý rok a problémy s nimi nikdy nebyly. „Jsou milí, chodí si jen pro kafe a na záchod,” popisuje jedna z žen za pultem.
Mezi Vlky shromážděnými venku panuje uvolněná atmosféra, povídají si, vtipkují a hledají v autech své tlusté, kožené vesty. Pokud neoblékli klasický „vlčí outfit”, tedy vestu s nápisy v azbuce, specifickým vlčím logem a čísly 1423 (čísla označující písmena ve zkratce klubu v anglické abecedě) nebo merch s vlčí hlavou, mají na sobě logo Patriota (slovenské uskupení) nebo SPONY (české uskupení), které se této akce účastní společně s Vlky.
Drtivá většina Vlků jsou muži, při důkladnějším zkoumání skupiny asi dvaceti lidí ale najdu i několik žen. „Nebojte se toho a pořádně tomu dejte,” ozývá se z davu motorkářů těsně před odjezdem. Vlci se smíchem přikyvují a krom pleskání vlajek připevněných na zadních částech motorek je vyprovází také hlasité túrování a troubení, zatímco čekají na znamení k odjezdu. Míhají se okolo nás - vlajky klubu, vlajky Slovenska, SPONY, Česka a jediná rudá vlajka se srpem a kladivem. Na konci kolony jede staré vojenské auto s muži v dobových uniformách, následuje policejní hlídka a další auta Vlků.
Zatímco my se přesouváme k Ústřednímu hřbitovu na plánovanou pietní akci, Noční vlci brázdí krajinu okresu Brno-venkov. V Brně a na jižní Moravě má klub podle dřívějších zjištění Seznam Zpráv několik vazeb. Média v minulosti spojovala předsedu klubu Marka Radkoviče s provozem podniku v Mikulově, který označila za nevěstinec. David Sýkora, druhý místopředseda české odnože, zase působil jako pedagog na Masarykově univerzitě, kde vyučoval ruské bojové umění Systema. Zpravodajské služby v minulosti obecně upozorňovaly, že podobné aktivity mohou být zneužívány k navazování kontaktů nebo vlivovému působení.
Někteří ruští představitelé klubu, který bývá označován za silně nacionalistický, mají zakázaný vstup do evropských zemí a část členů figuruje na sankčních seznamech. Klub je dlouhodobě spojován s podporou ruské politiky vůči Krymu i s podporou invaze na Ukrajinu. Tradiční jízdy z Moskvy do Berlína tak pomyslně dokončuje evropská buňka klubu, v současné době provádí právě ony „Cesty vítězství” a jejich ruští kolegové je podporují například videovzkazy na facebooku.
Klub samotný navíc podle politologa Aleše Michala dlouhodobě šíří ruskou propagandu po Evropě a za historické narativy schovává oslavu putinismu. „Hrají ale roli spíše propagandistického doplňku, protože zásadní při šíření ruského vlivu v Evropě je spíš nátlak na politiky a záměrné rozdělování společnosti,” dodává v odpovědi na náš dotaz. Podle Michala lze i pokládání věnců chápat jako politický akt, zejména vzhledem k tomu, jak ruský režim pracuje s pamětí druhé světové války.
Ústřední hřbitov města Brna je v současnosti trochu staveništěm, jak napovídá cedule u brány. Na hřbitově vládne pomyslný klid, krom občasného popojíždění bagru. To se má ale brzy změnit, až za hřbitovními zdmi zazní burácení motorek.
Na pietním místě se scházejí lidé, přímo k památníku se ale nedostanou; místo je obehnáno páskou. I přesto ji někteří překračují a zapalují svíčky přímo u vysokého sloupu uprostřed. Ve vzduchu je cítit zahřátý plast a vosk, a lehký větřík si pohrává s kyticemi se stuhami „nezapomeneme” nebo „brat za brata”.
Stojím v davu a doléhají ke mně útržky rozhovorů. „To víš, že to nedělají zadarmo, ty provokace,” baví se mezi sebou dva senioři. „To přepisování dějin, že je státní svátek osmého a ne dneska, to je to nejmenší, že?” Lidé mají v rukou červené karafiáty a šeříky, věkový průměr seniorního věku sráží jen několik rodičů s dětmi. Vlajek sovětského svazu je pomálu, převažují ty české.
Jedna z žen v davu pod schody k zapáskovanému památníku má dojem, že vedení města zabránilo lidem přístup jako schválnost; míní, že je to složením zastupitelstva (převážně ODS). „Lžou, že se to tam propadá. Uzavřeli to tam, a lidi, kteří chtějí uctít památku, stojí pod schodama,” míní, ačkoliv je upozorněna, že informace je dostupná i na webu a že podloží okolo památníku je skutečně nestabilní. „Osvobodili nás a nikde se o tom nepíše. Umřelo tady strašně vojáků… Loni tu byla ruská vlajka a letos ju ODSáci sundali. A to je sprostý.”
Celou akci uvádí Ljubov Vondroušková, předsedkyně Ruského kulturního osvětového spolku na Moravě. Po několika úvodních slovech popisuje problémy s financováním spolku. „Náš (myšleno ruský, pozn. redakce) pan velvyslanec deset let pomáhá spolku, komunisté dávají dotace a ruské velvyslanectví také. Nikdo jiný už nedává,” dodává s tím, že chce hlavně rozvíjet a podporovat ruskou kulturu. „Nestěžuju si, konstatuju fakta. Kdo tak přetočil historii, musí si to znovu prožít.”
Martin Říha, zastupitel za KSČM/STAČILO! v Jihomoravském kraji, kritizuje hlavně sjezd Sudetských Němců, který se má v Brně konat. „Jsme svědky toho, že se překrucují dějiny, zvláště v našem městě. Bohužel jsme svědky toho, jak jsou mladé generaci vymývány mozky v souvislosti s naším školstvím - školství je postaveno tak, aby se děti stavěly proti svým rodičům.” Někde z davu za mnou se ozve: „Souhlasíme!” Říha dodává: „Ovlivňujme je. Já jsem chodil do škol, které mě vychovaly řádně.”
Lidé už vyhlížejí Noční vlky, zhruba polovina z nich má připnutou svatojiřskou stuhu s oranžovo-černými pruhy. Je nejen výrazem vítězství vojsk Rudé armády, v současném kontextu je však také často vnímána jako symbol podpory ruské politiky a války proti Ukrajině. Jeden z mužů se fotí s vlajkou SSSR před památníkem. Po fotce ji schovává zpět do batohu a spolu s ostatními čeká na motorkáře.
Průvod procházející kovovou bránou ke hřbitovu vedou muži v dobových uniformách, v zádech mají Noční vlky. Jeden z Vlků k památníku dobíhá a po cestě ještě něco dojídá. „Vojáci” se seřadí z každé strany památníku, Vlci zůstávají pod schody. Dvě vlajky Ruské federace, které drží, vyčnívají z davu. Hraje nejprve česká hymna, následuje slovenská a hned po ní ruská. Publikum zpívá všechny. Pak Vlci jeden po druhém poklekají k památníku a pokládají květiny, někteří z nich s vlajkami v rukou tvoří jakýsi kruh. Starší pán se z průvodu vyčlenil a přemožen dojetím si během hymny utírá slzy dojetím.
V kruhu Vlků se začíná něco dít — jeden z přihlížejících rozvinul transparent namířený proti nim. Muži v kruhu transparent pošlapali a lidskou stěnou jeho autora tvrdě vytlačili do zakázané zóny za páskou. Chaos trvá jen chvíli, než situaci převezme přítomná policie a onoho narušitele odvede do bezpečné vzdálenosti. Někdo z davu na policii ironicky pokřikuje: „Chráníte fašisty? Tak je to správně! Táhni na Ukrajinu, hajzle.” „Vyveďte je ven z hřbitova!“ křičí další žena na policisty.
Policie podle mluvčího Petra Valy setkání monitorovala od počátku a dva muže s transparentem pouze ztotožnila. Vlky a průvod sledovala z preventivních důvodů, v terénu hlídkovala dopravní policie a na průběh akce dohlížela kriminálka.
Oběma mužům zároveň doporučili pietu opustit pro jejich osobní bezpečnost. Ti z akce ale odešli spokojení; projevili svůj názor. „Rusové nás ne osvobodili, ale zrovna nás i obsadili. Osvobodit znamená přijít a odejít,” míní Pavel, jeden z mužů s plakátem.
“Nechápu, že se k tomu ještě někdo hlásí. A jsem rád, že jsem tady neviděl mnoho mladých. Že to je generace, která dožívá a která už nejde změnit. Nemá cenu diskutovat. Diskutuju s takovýma lidma na Facebooku a tak, ale je to sisyfovská práce,” popisuje Lubomír, kterého Vlci zatlačili za pásku. „Je potřeba se vrátit k výkladu dějin, který je pravdivý. Ti lidé zcela ignorují vztah druhé světové války a takzvané velké vlastenecké války,” vysvětluje a dodává, že spousta lidí pravděpodobně neví, co přesně svatojiřská stuha znamená.
“Na stará kolena jsem se dal na aktivismus, když jsem zjistil, že nám dům kdysi málem ukradli tři ESTÉBáci,” vysvětluje. Na demonstrace chodí, na podobné pietní akci byl poprvé. Podal přes deset trestních oznámení za propagaci komunismu, ale podotýká, že lidé na podobných akcích jsou opatrní.
Do cesty mi přichází muž oblečený v triku historického klubu a když se zeptám, odkud ho má, rovnou mi jich několik nabízí. „Máme všechno sovětské, ale bohužel i německé. To se totiž prodává.” Slovák Jan je z Popradu a je členem historického klubu, jehož triko mi nabízí. Zastává názor, že mladí jsou „úplně vymletí” a „Americe se všechno toleruje.” Kritizuje také sjezd Sudetských Němců, prezidenta Pavla, Českou televizi a ukrajinské vlajky. „Nikde jsem neviděl, že by v nějakém státě visel ten ukrajinský hadr, jenom tady.” Podle jeho názoru by se měla historie učit správně; sám ji podle svých slov dvacet let studoval v knihách. „Žádné prokapitalistické, fabriky, umělé dotace…”
Na podobné akce chodí často. „Oni čekají, až vymře ta stará generace, ti staří komunisti. Když začala válka (druhá světová, pozn. red.), socialisti se rozmáhali, no tak si Američani vycvičili Hitlera. Potom se tvářili, že nám jdou pomáhat; už se báli, že by obsadili i Ameriku, kdyby ovládal Evropu a Rusko. To je celá historie a to třeba učit ty mladé.” S tím se odchází rozloučit s motorkáři.
S ruskými písněmi a burácením motoru opouští Noční vlci parkoviště u Ústředního hřbitova. Lidé jim mávají a Vlci mávají zpátky. Motorky túrují, troubí a po chvíli za nimi zůstává jen trocha zvířeného prachu. Zdá se, že jsou všichni pryč, a lidé se pomalu rozcházejí. Z druhé strany parkoviště se však ozývá kuckání motoru. Jeden z členů Nočních vlků má problémy s motorkou a nejde mu nastartovat. Startuje pořád dokola, ostatní už jsou pryč a jemu se stále nedaří. Zůstal na parkovišti docela sám - osamělý vlk s jediným zlomeným červeným karafiátem uprostřed betonových panelů, které podepsala kola ostatních vlků.
