Pomoc v první linii: Jak vrátit důstojnost uprchlíkům a zvládnout následky hybridní války
„Sem přijíždí sanitka,” ukazuje Kasia na malý plácek a vstupní dveře do budovy nemocnice v Hajnowce. „U těch dveří zazvoníme, abychom zkontrolovali, jestli v nemocnici není nový pacient z hranic. A pak můžeme jít dovnitř. S nemocnicí má asi pět z nás dobrovolnickou smlouvu, takže se tam můžeme pohybovat, ptát se na pacienty, něco přinést nebo mluvit s personálem. Dříve tu byl velký chaos a příliš mnoho lidí, takhle je to lepší.“
Před časem jsme v Reflexu přinesli reportáž o situaci s uprchlíky na polsko-běloruské hranici. Dobrovolníci, kteří tam pomáhají lidem po jejím překročení, je podporují i později v jejich začleňování do společnosti. Jak taková práce vypadá? Na to jsme se do Bělověže přijeli podívat.
V neziskové organizaci Egala se tady snaží pomáhat lidem, kteří prchají ze své domoviny. Patří k tomu, mimo jiné, také doprovod do nemocnice, překladatelství anebo materiální pomoc, tedy oblečení nebo hygienické potřeby.
Sklad v covid centru
Podle orgánů EU i Polska je migrace instrumentalizovaná, Bělorusko a Rusko ji tedy podle nich využívají jako součást hybridní války ve snaze destabilizovat členské státy EU. Připisují tuto taktiku reakci na uvalení cel po násilném potlačení protestů v Bělorusku v roce 2021.
„Pojďte se podívat sem,“ ukazuje nám Kasia dvě buňky, které, jak jsme správně odhadli, dříve sloužily k testování na covid.
„Lidem to moc neukazujeme. Máme tu hodně věcí a nechceme, aby se poškodily, protože víme, že spousta lidí nemá ráda to, co děláme.“ Otevírá kontejner, a když rozsvítí světlo a zavře za námi dveře, vytahuje z plátěné tašky, kterou dosud měla přes rameno, několik kusů oblečení. To úhledně skládá a ukládá do popsaných krabic –
kalhoty, trika, mikiny; dětské, pánské…
„To jsou dary,“ vysvětluje při ukládání posledních kousků. „Empatie je to, co motivuje k práci i mě, protože těm lidem rozumím. Když to celé začalo, byla mezi nimi i spousta dětí, celé rodiny. Nedokázala jsem si představit, že bych byla v takové situaci a neměla nikoho, kdo by mi pomohl.“
Rozhlédne se po regálech. „Ti lidé nemají nic. Když přijdou do nemocnice, mají vedle postele jen igelitovou tašku, jsou špinaví, smrdí a my víme, že jim nikdo nedá hygienickou sadu, pyžamo, zubní kartáček… nic. Někdy byli dlouho v lese bez možnosti se umýt a ženy… umíte si to představit.“
Migrace jako zbraň
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
