Záchranář Knor: Česká medicína neumí nechat lidi odejít ze života. Prodlužovat utrpení není humánní
Nejtěžší rozhodnutí v medicíně někdy není, jak člověka zachránit, ale kdy už mu záchrana nic nepřinese. Jiří Knor v Prostoru X mluvil o hranici mezi šancí na život a prodlužováním utrpení, o přetížené záchrance i o pacientech, kteří suplují selhávající sociální systém. Proč podle něj záchranka nemá řešit všechno? A kdy už resuscitace podle něj nedává smysl?
Záchranná služba podle Jiřího Knora stále častěji řeší situace, pro které původně nevznikla. „Pokud jde o ty závažné stavy, kvůli kterým záchranka byla zřízena, tak těch máme spíš stále méně,“ řekl. Dopravních nehod podle něj ubývá, cévních mozkových příhod a akutních koronárních příhod je přibližně stejně, ale výjezdů je stále obrovské množství. „Rozšiřuje se počet indikací, neboli důvodů výjezdu, na které vyjíždíme, a záchranka určitým způsobem supluje nedostatky v primární péči,“ uvedl Knor. Dodal, že „80 % výjezdů zvládnou záchranáři bez lékaře“, mimo jiné proto, že mnoho případů neodpovídá situacím bezprostředního ohrožení života.
Velkou část zátěže tvoří i sociální problémy, závislosti nebo lidé bez domova. Knor popsal případ muže, ke kterému se vyjíždělo opakovaně, pokaždé byl pod vlivem alkoholu a péči odmítal. „Proč to má řešit záchranná služba a následně nemocnice? Vždyť to je obrovská zátěž těch zdravotníků,“ řekl. Odmítá ale představu, že řešením je těmto lidem nepomáhat. „Naopak, my musíme proaktivně pomáhat, ale to není otázka záchranky, ale sociální péče, ať se na mě nikdo nezlobí,“ zdůraznil. Systém podle něj plýtvá energií zdravotníků a přispívá k vyhoření.
V Prostoru X hovořil také o hranici mezi zachraňováním života a prodlužováním utrpení. „Česká medicína dnes neumí nechat ty lidi odejít ze života,“ uvedl Knor. Připomněl, že Česko má mimořádně vysoký počet lůžek intenzivní péče a často se snaží zachraňovat i tam, kde podle zkušenosti lékařů dobrý konec čekat nelze. „Když máme nejistotu, tak se vždycky snažíme ten život zachránit, i když podle naší empirie a podle našich zkušeností víme, že to nemůže dopadnout dobře,“ řekl. U srdečních zástav platí tvrdá statistika: „Jeden člověk z 10 přežije a vrátí se bez následků do normálního života. Z těch 10 šest lidí umírá na místě a tři zůstávají v apalickém syndromu, vegetativním stavu.“
Knor zároveň odmítl, že by šlo o podporu eutanazie. Mluví spíš o tom, že medicína nemá za každou cenu prodlužovat martyrium tam, kde už nepřináší smysluplnou naději. „Nesmí trpět bolestí, nesmí trpět hlady, nesmí trpět žízní a nesmí se udusit ten člověk,“ řekl. U pacientů v terminálním stavu podle něj neodkladná resuscitace často nemá smysl: „Ten stav bude vždycky horší po té neodkladné resuscitaci, než byl před ní. Prodlužovat utrpení toho člověka, není správné, to není humánní.“
Proč záchranáři v Česku čelí absurdním trestním oznámením za správná rozhodnutí a jaký vzkaz má zkušený lékař pro ministra zdravotnictví? Pusťte si celý Prostor X.
