Trapno na Hradě: Pohrdavý Babiš přišel bez omluvy pozdě. Prezidenta se ale nezbaví ani po volbách
Nedávné napětí mezi prezidentem a vládou dnes dostalo další epizodu. Premiér Babiš dorazil na schůzku na Hrad s asi čtvrthodinovým zpožděním a když to Pavel zmínil, předseda vlády se před kamerami neomluvil. Nezdá se, že by premiér do budoucna chtěl vztahy s hlavou státu urovnat. K tomu všemu nás příští rok čeká kampaň k prezidentským volbám, kam chce vláda postavit společného kandidáta. Petr Pavel je však momentálně neporazitelný a když bude kandidovat, jen těžko by mohl neuspět.
Stačí se podívat na nedávná čísla o důvěře v ústavní instituce. Důvěra prezidentovi se drží u 60 % populace a je v téhle hladině stabilní už tři roky. Naopak vládě důvěřuje jen něco kolem čtvrtiny voličů. Na pohodlné vládnutí to samozřejmě stačí, Fialova vláda na tom byla velmi podobně.
Tato čísla však stojí za zmínku právě v souvislosti se současným konfliktem Babiše (či Motoristů) a Pavla. Jestli je totiž střednědobým cílem vlády prezidenta ve volbách vyměnit, je takový cíl velmi nerealistický. Zaprvé, Pavel zřejmě stále není většinově vnímán jako opoziční politik, protože jeho důvěra dalece převyšuje podporu opozičních stran. Zadruhé, volby se budou konat po dvou letech vládnutí Babišova kabinetu, kdy bude stoupat motivovanost spíše u druhé části společnosti, která bude chtít Babišovo panování vyvažovat.
Zatřetí, Petr Pavel z hlediska své popularity a veřejné legitimity nedělá zásadní chyby. Příběh s nejmenováním Filipa Turka vzbudil oprávněné pochybnosti o ústavní konformitě jeho postupu, vláda ho však nakonec nerozporovala u Ústavního soudu a voliči zřejmě jeho postup přijali. Značná část jeho podporovatelů možná byla dokonce ráda, že se rozhodl Turka nejmenovat ministrem.
V neposlední řadě je podstatný ještě jeden element, a to je tradice vnímání funkce prezidenta u nás. Prezident nemá naplňovat konkrétní politický program a agendu, proto mu ani není zvlášť na škodu, že v některých tématech má polarizující názory. Například podporuje přijetí eura nebo manželství pro všechny.
Jenže lidé od prezidenta čekají primárně to, že bude důstojně reprezentovat, snažit se zemi spojovat a jít příkladem tam, kde to jde. To Petr Pavel z pohledu kritické části společnosti splňuje. Není tedy ani tak zásadní, aby s ním lidé souhlasili, ale to, že prezidentsky vypadá, mluví a vystupuje. Dalo by se dokonce říct, že v České republice snad nikdo nevypadá tak prezidentsky, jako Petr Pavel. Když k tomu pak přidá tak civilní věci, jako je desetikilometrový výběh s finským prezidentem, volejbalistkou Maki a fotbalistou Kaanem Kairinenem, vzniká téměř dokonalý mix toho, co si Češi v ideální vizi představují pod slovem „prezident.“
Pro tohle všechno jsem přesvědčen, že prezident je v příštích volbách neporazitelný a klidně se o to vsadím. Spolu s kolegy jsme v podcastu Padni komu padni říkali, že měl jmenovat Turka ministrem a kritizovali jsme i některé další jeho kroky, jeho podpora je však zřejmá a o tom je tento text. Andrej Babiš možná časem pochopí, že z mnoha praktických důvodů bude lepší s nekonfliktním prezidentem začít vycházet. Jenže nejen tady se ukazuje, že Babiš je kromě pragmatického aktéra pořád také emoční člověk a že zkrátka touží po tom nad Petrem Pavlem aspoň v nějakém smyslu vyhrát. Dnešní dětinská neomluva za pozdní příchod je tohoto podléhání emocím zářným příkladem.
Konflikt vlády s prezidentem jsme rozebírali také v poslední epizodě podcastu Padni komu padni, kterou si můžete pustit zde:
