Coca-Cola a kokain: Drogu už sice ve známém nápoji nenajdete, ale spojuje je podivná historie
V květnu roku 1886 se na pultech atlantské drogerie Jacob's Pharmacy objevil nový léčivý tonik. Jeho jméno Coca-Cola bylo odvozeno z výtažku listů koky, který nápoji propůjčoval povzbuzující účinky. Kokain už dnes v Cole nenajdete, její výrobce ale v dovozu a zpracování koky pokračuje dodnes. Spojení obřího konglomerátu se světem drog s sebou přináší řadu zajímavých detailů a historek.
Bart Elmore, autor knihy Citizen Coke (Občan kokakola), ve své studii tvrdí, že jméno Coca-Cola je druhé nejrozpoznávanější slovo na světě (první je „oukej“). Spojení opravdu zdomácnělo snad ve všech světových jazycích a mnohdy si ani neuvědomujeme jeho pravý význam. Autor původní receptury John Pemberton ho odvodil od dvou základních ingrediencí. Kolového ořechu obsahujícího kofein a listu koky, který zase obsahuje kokain.
Kokový všelék
Listy koky se ve své jihoamerické domovině používají po tisíciletí pro lékařské, duchovní i rekreační účely. Při žvýkání nebo popíjení výluhu přináší koka pocit osvěžení podobný kofeinu, pomáhá potlačovat chuť k jídlu, léčí zažívací problémy a usnadňuje pobyt ve vysokých nadmořských výškách. V našich zeměpisných šířkách se s jeho přírodní variantou takřka nesetkáme na rozdíl od extraktu účinné látky – kokainu.
Bílý prášek se v Evropě a USA začal vyrábět v polovině 19. století a stal se z něj obrovský hit. Aby obchodníci popularity využili, začali kokain přidávat do různých léčivých toniků, sirupů a vín. Obzvlášť oblíbené bylo Vin Mariani – směs silného červeného Bordeaux s kokainem, kterou s oblibou popíjela královna Viktorie, papež Lev XIII. i americký prezident Grant. Vin Mariani bylo také inspirací pro první verzi budoucí Coca-Coly.
Vynález pana Pembertona
John Pemberton byl lékař, lékárník a veterán občanské války. Z bojů si přinesl vleklé zdravotní potíže a požívání léků na bolest ho učinilo závislého na morfiu. Aby byl schopný fungovat, přebíjel malátnost popíjením Vin Mariani, do něhož si pro zvýšení povzbuzujícího účinku přidával výtažek z kolového ořechu bohatý na kofein. Svůj koktejl alkoholu, kokainu a kofeinu prodával se sloganem „zdraví a radost v každé láhvi“. Zanedlouho mu ale radní jeho rodné Atlanty udělali čáru přes rozpočet a v 80. letech 19. století vyhlásili ve městě prohibici. Pemberton se však nenechal odradit. Sáhl do svých lékárnických znalostí, víno nahradil nealkoholickým karamelovým roztokem a začal výrobek prodávat ve formě sirupu rozpustného v sodovce. Osmého května 1886 přinesl svůj produkt do atlantské drogerie Jacobs' Pharmacy a nalil prvnímu zákazníkovi sklenici Coca-Coly.
Každá sklenice Coca-Coly ve svých prapočátcích obsahovala zhruba 9 mg kokainu a zákazníci si ji nemohli vynachválit. Lékárník Pemberton však neměl dost zkušeností a prostředků k rozvoji byznysu. Recepturu proto za dva roky prodal atlantskému magnátovi Asu Candlerovi. Ten z nápoje udělal obrovský hit. Nutnost dovážet stále větší množství kokových listů mu ale dělala starosti. Plantáže v Peru nebyly nevyčerpatelné a popularita kokainu, kokových vín, tinktur a cigaret hnala cenu neustále nahoru.
Zákazy, výjimky a starý dobrý rasismus
Zoufalému Candlerovi naštěstí přispěchal na pomoc starý dobrý jižanský rasismus. Na začátku 20. století byl kokain v USA tak rozšířený, že se ze salónů bohatých plantážníků dostal až do chudých afroamerických komunit. Netrvalo dlouho a novinami se začaly šířit „zaručené zprávy“, že droga vzbuzuje u Afroameričanů záchvaty zuřivosti a neovladatelného chtíče. Zákonodárci proto kokain hbitě zakázali. Nejprve na Jihu, v roce 1914 ale zákaz začal platit na federální úrovni.
Asa Candler tak vyřešil problémy s konkurencí, protože listy koky nemohl nikdo v USA legálně dovážet. Horší bylo, že tím pádem přišel i o zásadní ingredienci svého nápoje. Prostřednictvím svých lobbistů proto strážcům veřejných mravů nabídl kompromis. Aby neohrozil oblíbenou chuť Coca-Coly, bude v jejím tajném receptu nadále používat listy koky, před zpracováním z nich ale chemickou cestou odstraní veškerý kokain. Výměnou za tento ústupek si Coca-Cola vylobbovala federální výjimku z takzvaného Harrisonova zákona. Ten v roce 1922 dovoz kokových listů definitivně zakázal. Zvláštní povolení dostala pouze firma Maywood Chemical Works. Ta do dneška dováží každý rok kolem 100 tun koky. Extrahovaný kokain prodává farmaceutickým firmám a čisté listy pak svému největšímu zákazníkovi – firmě Coca-Cola.
Tajná drogová plantáž
Jak velký vliv má Coca-Cola na americké zákonodárství, ilustruje zajímavá epizoda ze 60. let. Manažeři tehdy začali žehrat nad složitostí dovozu kokových listů z Peru, kde export ovládá státní monopolní firma. Pro svého dodavatele z Maywoodu proto vyjednali další federální výjimku a začali koku pěstovat přímo na území USA. Tajná plantáž maskovaná pod kódovým jménem Alakea vyrostla v areálu Havajské univerzity v Honolulu. Zpočátku se keřům v teplém klimatu ostrova nadmíru dařilo. Naděje, že Coca-Cola bude mít vlastní drogovou plantáž, ale rychle pohasla. Ukázalo se, že v půdě Havaje žijí houby, jimž koka nadmíru chutná a dokázaly zakrátko celou úrodu beznadějně zlikvidovat.
Selhání projektu Alakea nebylo pro Coca-Colu žádná velká pohroma. Není vlastně příliš jasné, proč do pokusu o založení kokové plantáže firma věnovala tolik úsilí. Množství listů spotřebovaných do tajné přísady je totiž miniaturní. Nasvědčují tomu zprávy o dováženém množství (100 tun je v kontextu objemů produkce Coca-Coly mizivé nic) i výrok bývalého šéfa Federálního úřadu pro narkotika Harryho Anslingera. Ten v roce 1951 napsal, že firma pravděpodobně na přísadě trvá jen proto „aby mohla nadále používat slovo Coca ve značce, na jejíž reklamu vynaložila miliony dolarů“. Listy koky se proto nadále dováží z Peru, zatímco místní cocaleros mají stále vývoz svých čajů, žvýkaček a mouk přísně zakázaný.
