Démon H. H. Holmes: V jeho hotelu hrůzy zahynuly stovky žen a jejich těla skončila v anatomických sbírkách
Před 130 lety byl v USA oběšen jeden z nejznámějších masových vrahů v historii zločinu. H. H. Holmes byl lékárník a podnikatel. V Chicagu vybudoval hotel plný skrytých chodeb a tajných místností, v jehož podzemí se skrývala pitevna a krematorium. Otevřel ho v předvečer zahájení Světové výstavy, která přilákala do Chicaga miliony návštěvníků. Kolik přesně jich skončilo život v tajných komorách hotelu hrůzy, je dodnes nejasné.
Čtyři dny před tím, než se pod nohama H. H. Holmese otevřelo propadlo šibenice, o něm deník Chicago Chronicle otiskl dlouhý článek. Bývalý vážený lékárník a hoteliér v něm byl vykreslen jako maniakální vrah, bigamista, nemravný svůdce, padělatel a podvodník, jakému není v historii zločinu rovno. Článek dále popisuje strašlivé vražedné praktiky odehrávající se v tajných komnatách Holmesova hotelu. Oběti byly dušeny plynem, rozpouštěny v sudech kyseliny a páleny v peci, zatímco jejich majetky putovaly na konto zhůvěřilého zločince.
V senznačně pojatém článku bylo mnoho pravdy. H. H. Holmes patří dodnes k nejhorším sériovým vrahům, zlodějům a podvodníkům v historii. Kolik životů ale měl přesně na svědomí, se pravděpodobně nikdy nedozvíme. Většina detailů popsaných v mnoha knihách a dlouho chystaném filmu Leonarda DiCapria totiž pochází z jeho vlastní biografie, kterou sepsal těsně před popravou a prodal ji s tučným ziskem bulvárním novinám. Nakolik se ale dá věřit člověku, který strávil celý život podvody a lhaním?
Zlatá éra podvodníků
O Holmesovi víme poměrně jistě, že se narodil jako Herman Webster Mudgett v květnu roku 1861. Podle všeho vyrůstal v dobře zajištěné rodině v Nové Anglii a odmalička ho lákala medicína. Ne však kvůli touze léčit a uzdravovat. Hermana fascinovalo lidské tělo jako komodita a prostředek k naplňování jeho vlastních zájmů. Údajně už jako malý kluk zabíjel a pitval malá zvířata, podle některých zpráv měl dokonce zapříčinit smrt svého kamaráda. Ověřitelné zprávy máme až z doby, kdy se v 17 letech poprvé oženil a nechal se zapsat na lékařskou fakultu Michiganské univerzity.
Závěr 19. století byl pro inteligentního a pohledného mladíka érou neomezených možností. Spojené státy tehdy zažívaly období bouřlivého rozvoje. Napříč zemí rostly železnice, zakládaly se podniky, banky a pojišťovny. Jediné, co za všeobecným boomem zaostávalo, byly kontrolní a bezpečnostní instituce. Šikovný podvodník mohl za jeden den objet vlakem tři velká města a v každém se vydávat za někoho jiného. Přesně to dělal mladý Mudgett. V bankách si pod falešnou identitou půjčoval peníze. V obchodech nakupoval na dluh a zboží obratem prodával. Při sebemenší hrozbě dopadení policii hbitě zmizel za hranice sousedního státu.
Obchod se smrtí
Obrat v životě podvodníka nastal, když začal obchodovat s mrtvolami. Na jeho vlastní fakultě i v dalších medicínských školách byla velká poptávka po pitevním materiálu a oficiální zdroje jí zdaleka nestačily. Mudgett začal ve spolupráci s partou vykradačů hrobů dodávat do piteven těla a slušně na nich vydělávat. Zanedlouho si pak uvědomil, že kromě samotného těla může zpeněžit i identitu zesnulého. Jeho metoda byla jednoduchá, ale účinná. V pojišťovně nejdřív uzavřel životní pojistku na vymyšlené jméno, po několika měsících pak přišel se zfalšovaným úmrtním listem a žádal její vyplacení. Když pojišťovací inspektoři žádali hmatatelnější důkaz, předvedl jim ochotně v márnici tělo, vždy dovedně zohavené tak, aby dotyčného nebylo možné identifikovat. V 80. letech 19. století neexistovaly databáze otisků prstů nebo dentální záznamy a pojišťovny nakonec vždy mladému gentlemanovi zaplatily. Ihned poté se po něm slehla země.
Podvodnické řemeslo mladému podnikavci slušně vynášelo, zakrátko ale přestalo jeho ambicím stačit. Když se v roce 1885 usadil v Chicagu, něco se v jeho povaze pokazilo. Změnil si i jméno na H. H. Holmes podle osoby svého oblíbeného literárního detektiva, a přestože byl stále ženatý, začal se dvořit bohaté vdově po místním lékárníkovi. Elizabeth Holtonová byla mladým fešákem s mužným knírem okouzlena. Přijala ho nejprve jako asistenta do osiřelého podniku, naučila ho lékárnickým dovednostem a začala s ním žít. Několikaměsíční idyla skončila jejím záhadným zmizením. Místo za pultem zaujal natrvalo Holmes. Zvědavé dotazy odbýval tvrzením, že se paní Holtonová odstěhovala do Kalifornie.
Na Holmesově nastávajícím masovém vraždění je asi nejstrašnější fakt, že za jeho činy nestála vášeň, zuřivost nebo duševní úchylka. Dodnes neznámý počet lidí zabil výhradně ze zištných důvodů a počínal si při tom s děsivou precizností a chladnou rozvahou. Julia Smytheová přišla do jeho lékárny jako asistentka. Byla vdaná, Holmes ji ale svedl, přinutil k rozvodu a poté ji zabil i s její mladou dcerkou. Vzápětí se začal dvořit bohaté dědičce Minnie Williamsové. Když ji omámil natolik, že na něj nechala přepsat pozemky v texaském Fort Worthu, zabil ji a poté zlikvidoval i její sestru, která po zmizelé dámě přijela pátrat. Tímto způsobem pokračoval i nadále. Vražda pro něj nebyla rituálem nebo prostředkem k sexuálnímu uspokojení, ale podnikatelským nástrojem. Lidé měli věci, po kterých Holmes toužil. Aby se věci staly jeho vlastnictvím, museli jejich majitelé zemřít.
Hotel hrůzy
V roce 1893 měla v Chicagu otevřít brány monumentální světová výstava World's Columbian Exposition. Zatímco na pozemcích kolem Michiganského jezera rostly bílé výstavní paláce, v nedalekém sousedství se objevila podivná třípatrová budova. V přízemí byla velká lékárna a obchody, v prvním patře sídlily kanceláře a v druhém patře hotel. Její majitel na stavbu osobně dohlížel, počínal si při tom ale dost zvláštně. Do plánů neustále přidával skryté dveře, tajná schodiště a šachty. Jakmile byla část stavby dokončena, začal si stěžovat na nedostatky, zedníky vyhodil a najal si stavaře jiné. Když byla budova hotová, měl o všech jejích skrytých funkcích přehled pouze on. Dům sice působil jakýmsi hrozivým dojmem, ve městě očekávajícím příval návštěvníků světové výstavy byla ale o ubytování nouze. Do Holmesova hotelu se začaly stěhovat mladé ženy. Mnohé z nich z něj nikdy nevyšly.
Chicagský hotel hrůzy už na rohu 63. ulice čtvrti Englewood nestojí. Jeho popis známe jen z řady knih a článků, kterým je těžké uvěřit. Celé druhé patro mělo být bludištěm chodeb a místností. Některé měly zvukotěsné izolace, dveře se daly na dálku zamknout a dovnitř ústily výduchy plynovodu. V podlahách se údajně otvíraly šachty vedoucí do podzemní kotelny s řadou pitevních stolů, nádržemi s kyselinou a obřím kotlem. Holmes zde měl zavraždit snad až 200 obětí, jejich těla spálit nebo je zbavit tkání a kostry prodat muzeím a učebnám anatomie. Číslo se zdá neuvěřitelné a je pravděpodobně nadnesené samotným Holmesem. Chicagská výstava ale za své šestiměsíční trvání přilákala do města více než 27 milionů návštěvníků a hotel hrůzy stál v jejím těsném sousedství.
Poslední vraždy
Případ posledních Holmesových obětí svědčí o tom, jak cynický a bezohledný vrah se z něj v Chicagu stal. V roce 1894 se hoteliér a lékárník spřáhl se svým někdejším kumpánem Benjaminem Pitezelem. Jejich plánem bylo zopakovat si starý dobrý pojistný podvod. Pitezel na své jméno uzavřel životní pojistku, Holmes ho pak měl prohlásit za mrtvého, předložit pojišťovně ohořelou mrtvolu a Pitezelova žena měla inkasovat pojistné plnění. Pitezel měl ale problémy s pitím a Holmes se začal obávat, že komplot prozradí. Problém vyřešil s efektivitou sobě vlastní. Komplice zavraždil a jeho ženě namluvil, že se musel před pojišťovacími vyšetřovateli ukrýt za hranicemi Michiganu. Žena zinkasovala peníze a v doprovodu Holmese a tří dětí se vydala manžela hledat.
Vrah, bigamista a podvodník byl dopaden o rok později v St. Louis ve společnosti party zlodějů koní. Jeden z nich policii výměnou za shovívavost označil za vůdce gangu Holmese a policii navedl na stopu jeho dalších podvodů. V tu chvíli opustila zločince dlouho pokoušená štěstěna. Případ totiž dostal na starosti detektiv Frank Geyer proslulý svou pečlivostí a trpělivou metodičností. Podle Holmesových zápisků, účetních knih, novinových zpráv a policejních hlášení dokázal postupně zmapovat jeho putování napříč Amerikou. Do pátrání zapojil policejní sbory ve Philadelphii, Bostonu, Chicagu, Torontu a Indianapolis.
Na povrch začala konečně vyplouvat léta neobjasněná zmizení a pohřešované osoby. V ohořelém těle předloženém pojišťovně byl identifikován Benjamin Pitezel. Ve sklepě hotelu, kde se Holmes na čas ubytoval, byla objevena těla dvou Pitezelových dcer. Vrah se obával prozrazení. Dívky proto zavřel do bedny, udusil je plynem a zakopal do mělkého hrobu. Jejich bratra později zavraždil v pronajaté chatě v Indianapolis a tělo spálil v krbu. Holmes se pod tíhou důkazů přiznal a začal se chlubit dalšími a dalšími vraždami. Vyšetřovatelé je neměli jak ověřit, pro soud ale měli důkazů dost a dost.
Vrahovo poslední přání
Případ chicagského démona otřásl celou Amerikou a nově vznikající bulvární média z jeho řádění udělala obrovskou senzaci. Přiživoval ji i sám Holmes, který při čekání na rozsudek dával novinářům za úplatu rozhovory a prodával práva ke svým narychlo sepsaným memoárům. Z posledního zisku se ale dlouho netěšil. Porota ho shledala vinným z vraždy Benjamina Pitezela a jeho tří dětí a odsoudila ho k smrti. Sedmého května 1896 byl H. H. Holmes oběšen. Jeho posledním přáním bylo, aby byl pohřben do hlubokého hrobu v rakvi vylité betonem. Celoživotní vykradač hrobů se bál, aby jeho ostatky neskončily v některé ze sbírek jeho bývalých klientů.
