Martin Bartkovský: Česko hledá největšího nácka. Vzadu se směje Babiš a porcuje si zemi
Češi mají v oblibě talentové reality shows. První díl projektu Česko hledá SuperStar měl milióny diváků a z popularity ročníku dodnes těží nejen jeho vítězka Aneta Langerová, ale i vděčný objekt bulvárních kolegů, Sámer Issa. Populární byly i série Hlas Česko Slovenska nebo Česko Slovensko má talent. Podobný fetiš teď můžeme sledovat i na české politické scéně, kde se naplno rozjela show s názvem Kdo je v Česku největší nácek.
Psal se rok 2022. Petr Macinka po dlouhých letech odložil aktovku Václava Klause a s částečně nabytou svobodou založil hnutí Motoristé sobě. Filip Turek v té době dál psal nevhodné statusy na Facebook (tak jako předchozích 10 let), vystrkoval ruku z okna, tankoval 88 litrů benzínu a sháněl nacistické memorabilie do svého nevkusného pokojíčku. Andrej Babiš si dolízal rány po prohře v parlamentních volbách a na politickém mítinku hulákal do mikrofonu, že voliči vládní pětikoalice jsou fašisti a nacisti.
Mezitím uplynulo hodně vody. V USA se dostal k moci Donald Trump, jenž vytáhl na světlo několik lidí, kteří rádi hajlují. A to bylo živou vodou pro malé, upocené, české nácíčky. Příslušníky národa, který pod německým nacismem ve 30. a 40. letech trpěl, ale je stále fascinuje. Svou fascinaci nacismem se následně tito lidé snaží popírat (nebo spíše omlouvat) tím, že se jim líbí dívky tmavé pleti anebo že jsou přátelé Státu Izrael. Zatímco do verbálních či on-line útoků vůči národnostním, etnickým či sexuálním menšinám se rádi zapojí a nedělají ani nic proti nárůstu antisemitismu v Evropě.
Je to společenský fenomén, ke kterému bezesporu přispívá, že klíčové vlastnosti nacismu liberalizují ve společnosti čeští političtí představitelé. Momentálně jsme ve fázi stále se stupňujících útoků na média a konkrétní novináře a dehumanizace jakékoli názorové opozice. K tomu se teď přidaly otevřené výhrůžky v televizních debatách. Vládní zmocněnec Turek vyhrožuje politickým oponentům, Babiš úředníkům řešícím střet zájmů, Macinka europoslanci Vondrovi, Radek Vondráček moderátorovi ČT. Společný jmenovatel? Věty typu Nevyskakujte si, Dávejte si pozor, Rozmyslete si, co děláte. K tomu můžeme připočíst výroky Filipa Turka o deratizaci či Petra Macinky o tom, že jeho oponenti jsou méněcenní lidé. Ty jsou naprosto za hranou. Jen tyto dva případy vedou k jednoduché rovnici. Kdo tyto věty používá, je malý, upocený, český nácíček.
S ironií sobě vlastní to na Facebooku glosoval hudebník a herec David Matásek, bývalý člen legendární české kapely Orlík. Napsal: „Filipe Turku, jsi hloupej narcis. Žádnej ,nácek‘. To jsme odjakživa byli jen Landa a já. My měli aspoň kapelu!“ Jeho bývalý spoluhráč Landa, který je podporovatelem Petra Macinky, vydal prohlášení, že on byl tedy kališník, což byla odnož skinheads, kterou u sebe doma s kumpány založil. Každý, kdo si pustí album Demise, může zhodnotit, jak zásadní rozdíl mezi tehdejšími kališníky a neonacistickými českými skinheady vlastně byl.
Zatímco tak Češi mohou na sociálních sítích debatovat o tom, kdo vyhraje reality show o největšího českého nácka, mechanismy hnutí ANO i Agrofertu pracují dál. A zatímco ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová točí sebelítostivá videa na Facebook o tom, jak novinářská investigativa o černých stavbách nebo obecním bytě je útokem na její rodinu, ministerstvo neřeší střet zájmů jejího šéfa. A to dost vehementně. Stanovisko Evropské komise stále nemáme, v sázce jsou miliardy z veřejných peněz.
Stejně aktivně jde na pomoc velkým agroholdingům ministr zemědělství Martin Šebestyán. Babiš řekl, že ve střetu zájmu není, a tak se všechny resorty chovají podle toho. S vervou sobě vlastní pak na úpravě rozpočtových pravidel pracuje Alena Schillerová. Ta se chystá naprosto rozvrtat všechny ochranné mechanismy, které měly bránit rozhazovačným vládám v devastaci veřejných financí. Schodek bude astronomický, ale nebude tak snadné ho vidět v jeho celku, protože se celá řada jeho kapitol skryje. Zároveň se plete efektivnější bič na možná neposlušné instituce, jako je NKÚ, Národní rozpočtová rada, Ústavní soud či Kancelář prezidenta republiky. Ty všechny se mají vyjmout z parlamentní kontroly a jejich financování a úpravy zcela podřídit vládě. A tím jí dát nástroj, jak na tyto instituce vyvíjet tlak. Systém brzd a protivah se zadrhává. Babiš to stíhá během prvních čtyř měsíců, má další čtyři roky. Zatímco koaliční partneři dávají rozhovory do ruských médií, vyhrožují úředníkům deratizací a mluví o většině českých voličů jako o podlidech, premiér se usmívá, říká, že nechce konflikty, a porcuje si Česko. Pro sebe.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu
