Panoptikum Vladimíra Mertlíka: Ve vztahu k NATO a obraně předvedl Andrej Babiš mistrné veletoče
Uplynuly přesně dva roky od chvíle, kdy redakce RX oslovila Zpětné zrcátko výzvou k psaní dalšího formátu sarkastických glos. Při hledání názvu byl inspirací slovník cizích slov, který řecký výraz pānoptikón definuje jako sbírku unikátů, rarit, morbidit, anomálií, odchylek vývoje těla, duše i podob lidskosti. Sláva panoptik vrcholila v 18.-19. století v Anglii a USA, kdy byly ve freak shows předváděny morbidní deformace a abnormality lidské i zvířecí přirozenosti. Dnes ale více než stovka dosud vydaných Panoptik dokazuje, že freak shows snadno překonávají současné zjevy tuzemské politické scény.
Nejlépe to potvrzují vyjádření premiéra Babiše k plnění našich aliančních závazků vůči NATO vydávat 2 % HDP na obranu. Vše začalo po jeho prohlášení, že závazky nesplníme, neboť potřebujeme peníze pro naše lidi a bezpečnost na ulicích. Návštěvu Marka Rutteho, který obvykle navštěvuje před summitem NATO ty země, které mají s plněním závazků problém, ale Babiš už vítal s tím, že nás Marek (sic!) jede chválit a pokud si někdo myslí, že neplníme, slíbil Babiš, že ostatním v NATO vysvětlí, proč neplníme, když myslíme, že plníme. Po Ruttově odletu nadšeně prohlásil, že jeho přítel Marek (sic!) vyjádřil nadšení z plnění dosavadního (ne)plnění.
Podle Babiše k tomu stačilo zařadit do výdajů obrany železniční vlečku na Karlštejn, kde budou za války ukryty korunovační klenoty; kruhový objezd na Čapí hnízdo, místo příští mírové konference po válce; stavbu skladu vlajek vítězné koalice tamtéž a desítky miliard do rozpočtu přinese z evropských dotací v budoucnu stavěná nemocnice, vládou přejmenovaná na Vojenskou nemocnici. Kritiku, jak skladovat vlajky vítězné koalice, když neví, kdo válku začne, proti komu a tím méně, kdo ji vyhraje, vyvrátil Babiš tím, že ve skladu budou nejen vlajky USA, Velké Británie, Francie, Ukrajiny a Německa, ale i Ruska, Číny, Donbasu a Íránu. Vlajky potencionálně vítězných mocností, které se po válce ukážou být vlajkami poražených agresorů, budou využity k jejich spálení a vrhání k nohám vůdců vítězné koalice.
Výši plnění našich aliančních závazků vůči NATO vyjádřil Babiš na cca 2,17 %, aby později upřesnil, že z rozpočtu ministerstva obrany to bude jen 1,7 % a zbytek 0,47 % bude z rozpočtových položek jiných ministerstev. Druhý nejchytřejší ze slabších kusů stáda, Radek Vondráček, si to ale popletl, v hádce s moderátorem ČT posunul desetinnou čárku a tvrzení Řezníčka, že Babiš mluvil o hodnotách cca 1,7 plus 0,47 % odmítal tak vehementně, že výzvě „Poť ven frajere na férovku!“ zabránil jen časový limit diskuze. Udělat z Vondráčka ještě většího vola bylo snadné, když Babiš chvíli poté potvrdil hodnoty, jimiž operoval Řezníček.
Vzápětí Babiš odmítl požadavek pomoci USA v Hormuzském průlivu slovy: „Co bysme tam dělali? Poslali letadlovou loď?“, aby se po výhružce Trumpa, že ti, kteří nepomůžou, už nesmí nosit červené čepice s kšiltem, stal válečným jestřábem a nabídl vyslat české vojáky do války s pasivním radarem DPET. Výsledkem však bylo jako obvykle jen selfie před dvěma roll upy radaru s popiskou: „Tak to jen on“, na což podle tajných služeb Írán reagoval ochotou jednat o příměří i o bezpodmínečné kapitulaci.
Vrcholnou pecku plnění obranných závazků vůči NATO vynesl Babiš nabídkou na záchranu keporkaka Timmyho, který uvízl v Baltu na mělčině a spojenci v pokusech o jeho vysvobození selhali. Babiš nabídl pomoc česky chytrou, mazanou a levnou. Oficiálně je její řešení vojenským tajemstvím, ale z kruhů speciálních jednotek SAS unikly informace, že má spočívat v nasazení ministryně Schillerové, která mělčinami propluje před Timmym, což keporkakovi ukazovalo cestu, kde dokáže proplout i on.
Nápad učinit Jakuba Landovského dalším zmocněncem vlády, v tomto případě pro plnění závazků vůči NATO už hraničí s genialitou. Premiér Babiš, který si od tohoto kroku slibuje splnění cílů vůči NATO vydávat na obranu 2 % HDP, k jmenování řekl: „Je to člověk, který rozumí obraně. Slibuji si od toho, že minimálně ta dvě procenta naplníme, ale cílem je naplnit víc!“ Každému, komu záleží na stavu státního rozpočtu a bezpečnosti země, spadl se srdce balvan. Zůstává otázkou, zda Landovský dokáže naplnit náš závazek vůči NATO z vlastních úspor či bude žádat o hypotéku.
Ale Jakub si poradí, jako v roce 2018, kdy kandidoval jako lídr ČSSD do pražského zastupitelstva, kde hlasoval pro vládu socanů a hnutí ANO podporovanou hlasy komoušů, což ho podle jeho slov hodně trápilo, ale: „Tato varianta je strašná, ale varianta vlády s SPD je ještě strašnější.“ Dnes už to nevidí tak tragicky, protože český „politický systém je velice heliocentrický“ (sic!), což se vyplatí! Podle Jakuba hnutí ANO září na českém politickém nebi jako Slunce, obklopeno menšími stranami a ani v příštích volbách tomu podle Landovského nebude jinak. Proto vše ostatní pro něj jako „pro státního úředníka, který slouží této zemi, nehraje roli! (cit.).
Poradí si i s tím, že je zmocněncem vlády, která podle jeho nedávného vyjádření Ukrajině nechce pomáhat. Nevidí to už tak strašně černě, a že ho to podle jeho slov trápilo a trápí? „Člověk se v životě musí popasovat se spoustou věcí, které ho trápí“, zamudruje Jakub, koneckonců prázdných morálních výšin prý už má dost, důležité je téma. Kvůli NATO, Česku a její obraně by Jakub vstoupil do služeb každé vlády, jen když si říká česká, ale „nevstoupil by do nějaké ruské nebo kolaborantské vlády“.
Tak to se nám ulevilo, Jakube, nositeli svého jména a břímě jeho! Ptejme se závěrem, kdo byl biblický Jakub, jedna z klíčových postav Starého zákona, syn Isaaca a vnuk Abrahama, bratr dvojče Ezaua. Jeho jméno Jakub bývá vykládáno jako „ten, kdo drží za patu“ (protože se při narození držel Ezaua za patu), přeneseně jako „lstivý“ nebo „ten, kdo nahrazuje“. Je chytrým a mazaným člověkem, jenž se postupně proměňuje duchovně i charakterově. I příběh Jakubova dvojčete Ezaua je poučný.
K ustáleným českým rčením patří „prodat něco za misku čočovice“ (lidově šošovice), vyjadřující situaci, kdy člověk vymění něco cenného za okamžitý, malý a pomíjivý užitek. V biblickém příběhu přichází Ezau hladový z lovu. Jakub vaří čočku, kterou nabídne hladovému bratrovi výměnou za dědické právo prvorozeného syna.
A Ezau odpoví: „Umírám hlady, k čemu mi je prvorozenství“, a obchod přijme.
Silný příběh není o hladu, ale o krátkodobosti, neschopnosti vidět budoucí hodnotu, okamžité potřebě a ochotě směnit duchovní za materiální. Proto se rčení používá v politice, vztazích, kariéře, morálních rozhodnutích. Příběh odsuzuje, že Ezau jedná impulzivně, ale i to, že Jakub situace lstivě využije.
Otázka nezní pouze: „Jak mohl být Ezau tak hloupý?“, ale i: „Co všechno je člověk ochoten využít ve svůj prospěch?“
Proto jde o příběh, který přežil tisíce let, Jakube, proto zůstává výměna cti za mísu šošovice příběhem o hlouposti a hanbě zároveň.
