Nabarvené ptáče míří do českých kin. Byl autor jeho románové předlohy Jerzy Kosiński plagiátor a lhář?
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Původně polský prozaik Jerzy Kosiński (1933–1991) příběh malého trýzněného chlapce, popsaný do nejsyrovějších detailů ve válečném románu Nabarvené ptáče, nejprve prezentoval jako autobiografický. Své přátele i hosty různých večírků děsil líčením hrůz, které jako dítě údajně prožíval, když se za války skrýval u polských rolníků. Mezi těmi, kteří s otevřenou pusou a slzami v očích hltali Kosińského noční můry, byla i Dorothy de Santillana, redaktorka amerického nakladatelství Houghton Mifflin…
Když pak román u Houghton Mifflin roku 1965 vyšel, recenzenti od Elieho Wiesela po Richarda Klugera na něj pěli ódy – byli si jisti, že je ten neskutečný příběh skutečným příběhem chlapce přeživšího holocaust. Autor jim to nevyvracel. Jak sám připomíná v doslovu k pozdějším vydáním Nabarveného ptáčete, napsaném ovšem až roku 1976, po vydání knihy „odmítal poskytnout jakýkoliv rozhovor“ a v rozporu se svými banketovými historkami tvrdí: „…necítil jsem se jako kramář, který obchoduje s pocitem viny a snaží se udat soukromé vzpomínky, ani jako kronikář pohromy, která postihla můj lid a moji generaci, ale čistě jako vypravěč“ (viz mj. v českém vydání v Argu z roku 2017).
Dolary za utrpení
Za „první velký podvod holocaustové literatury“ pak Nabarvené ptáče označuje třaskavá publikace Normana Finkelsteina z roku 2000 Průmysl holocaustu: Úvahy o zneužívání židovského utrpení (č. Dokořán, 2006). Americký politolog v ní – rozhodně, leč bez důkazu – tvrdí, že všechny pasáže psané Kosinským (a které tím míní, toť otázka) byly napsány v polštině. Poukazuje také na to, že zase jednou jde ze strany Žida o vydírání Gójů, jak je pro aktéry kapitalizace šoa typické, a upozorňuje na zjevný morální rozpor: zatímco Kosińského román „vykresluje polské vesničany, s nimiž žil, jako chorobně antisemitské“, „pravda je taková, že polští sedláci ukrývali rodinu Kosińského, přestože si byli plně vědomi, že jsou Židé, a přestože si plně uvědomovali strašné následky, kterým by byli v případě odhalení vystaveni“. Finkelstein označuje Kosińského bez jakýchkoli pochybností za podvodníka a Ptáče za produkt protlačený na výsluní „oficiálním vykladačem holocaustu Eliem Wieselem“. Dílo a výroky obou podle něj zkorumpovaly židovskou kulturu a nevratně poškodily autentické vzpomínky na šoa.
Angličtinář začátečník
Ale vraťme se do období po roce 1957, kdy absolvent lodžské univerzity Kosiński pomocí falešné nadace a padělaných dobrozdání podepsaných komunistickými potentáty emigroval do USA. Tak náročnou prózu jako Nabarvené ptáče prý nemohl v angličtině sepsat, nebo alespoň ne sám – v jazyce byl tou dobou dvaatřicetiletý Polák začátečníkem, tvrdí mimo jiné americký překladatel Eliot Weinberger v eseji Genuine Fakes, Nefalšované padělky. A spisovatelovy protiargumenty? V angličtině před Ptáčetem „již napsal dvě práce z oblasti sociální psychologie“ a „mateřský jazyk jsem přestal používat, když jsem opustil svoji rodnou zem“.
Audioknihu Nabrvené ptáče si můžete zakoupit v Našem Ikiosku >>>
Spisovatel, jenž své dvě knihy vydané před Ptáčetem publikoval pod pseudonymem Joseph Novak, neměl s malým mučedníkem společného pranic. Za války se prý schovával u polské katolické rodiny a žil nad poměry – domácnost si mohla najmout poklízečku a s výchovou malého Jerzyho (který se před válkou jmenoval Józef Lewinkopf) vypomáhala chůva. To dále rozporuje Kosińského životopis od Jamese Parka Sloana, jenž tvrdí, že Jerzy-Józef nejenže za války vyrůstal u rodičů, ale že ti navíc adoptovali a vychovali dalšího židovského chlapce.
Nic nepomohlo, že Kosińského matka po vydání knihy napsala dobrozdání, že její syn za války skutečně nežil se svou rodinou, stejně jako protagonista Ptáčete… Ona i Kosiński byli dál napadáni – více než šedesátiletá žena davem řvoucím před jejím domem v Lodži, on „dvěma svalnatými muži v pršipláštích“ s ocelovými trubkami ve vlastním bytě na Manhattanu.
V polštině vyšel Malowany ptak až roku 1989, do té doby nesměl být vydán ani dovezen do země – byl Poláky považován za lživý, nactiutrhačný pamflet. Publicista a inženýr, účastník pochodu smrti a posléze emigrant do Ameriky Iwo Cyprian Pogonowski ostatně v souladu s Finkelsteinem soudil, a nebyl sám, že za popularitou knihy v USA stálo především pornografií zavánějící líčení hromadných znásilnění, sexu s kozlem nebo psem a podobně skandálních scén, jejichž prostřednictvím šlo holocaust krásně zpeněžit…
Nešťastný padělatel
Ostré obvinění z plagiátorství vůči Kosińskému vznesl roku 1982 kulturní týdeník Village Voice. Jeho satirický román Byl jsem při tom (1970; druhé české vydání z Arga, 2018, je stále na trhu) prý silně připomíná populární polský román Kariéra Nikodéma Dyzmy od Tadeusze Dołęgy-Mostowicze z roku 1932, Ptáče Kosiński vykradl z polských válečných memoárů, anglofonním čtenářům neznámých, a Kosińského knihy obecně prý psali ghostwriteři, kteří neohlídali jednotný styl, takže jsou romány každý pes jiná ves. Polská amerikanistka Monika Adamczyk-Garbowska pak poukázala na to, že rozsáhlé pasáže Ptáčete Kosiński slovo od slova opsal z odborné publikace literárního historika Henryka Biegeleisena. A podobných nařčení existuje ještě několik.
Kosińskému, hned dvakrát zvolenému předsedou americké sekce spisovatelské organizace PEN a pedagogovi nejprestižnějších univerzit, spory o jeho dílo zničily reputaci a podlomily zdraví. Sedmapadesátiletý neurotik nemocný po těle i duchu ukončil trápení sebevraždou – spolykal prášky, zapil je množstvím alkoholu, přes hlavu si přetáhl igelitovou tašku a počkal na smrt udušením ve vaně.
