O fašizujících tendencích na světové politické scéně, srdeční volbě, ale třeba i o Miloši Zemanovi a českokrumlovské “cikánské” hospodě rozmlouval režisér Václav Marhoul se zahraničními novináři v Benátkách. Jednomu z rozhovorů byl přítomen i Reflex. “Fašismus ve světě sílí. Podívejte se na Donalda Trumpa, ale třeba i na českého prezidenta Miloše Zemana,” nebral si servítky režisér, producent a scenárista, díky jehož novince, dramatu Nabarvené ptáče, začal svět po letech mluvit o české kinematografii v superlativech.
Za svůj dosavadní pobyt na festivalu v Benátkách, kde Ptáče úspěšně odpremiéroval, poskytl desítky rozhovorů, přičemž nejčastěji zahraniční média zajímalo použití “mezislověnštiny, jakéhosi slovanského esperanta, jímž mluví ve filmu drtivá většina postav, ale například i Marhoulova profesní minulost. Fakt, že sedm let vedl jedny z největších evropských filmových studií, mnohé z nich vysloveně fascinoval.
Kapitolu samu o sobě pak představovalo zpracovávání násilných motivů z knihy, jemuž někteří vyčítali přílišnou explicitnost. “Na to odpovídám: Při vší úctě, já o ničem takovém nevím. Násilí nikdy nesnímám napřímo, lžici v oku u mě prostě neuvidíte, takže jestli vám něco přijde explicitní, je to explicitní pouze ve vaší hlavě, ne v mém filmu, pardon,” vysvětloval tvůrce.
V souvislosti s tématy, jež ve filmu rezonují, byl také často tázán na motiv fašismu a antisemitismu. S upřímností sobě vlastní vyjádřil znepokojení z fašistických tendencí, které promořují světovou politiku včetně té naší. “Z mého pohledu je klasickým fašistou Donald Trump. Vůbec přitom nehraje roli, že vede největší demokracii, jeho názory a postoje jsou rasistické a staví nepřekonatelné bariéry mezi lidmi. Vždyť co jiného než fašismus, jsou výkřiky typu “My jsme národ, Amerika je nejvíc,” řekl s tím, že Trump bohužel není jediný politik s podobnými rysy. “U nás v České republice máme prezidenta Miloše Zemana, v Maďarsku Orbána, v Polsku Kaczynského, o Putinovi v Rusku ani nemluvě.”
Česku ovšem udělal i velmi pozitivní “reklamu”, když líčil genezi Ptáčete a dostal se i k tomu, kde našel jeho hlavního představitele, tehdy devítiletého Petra Kotlára. “ Scénáře píšu zásadně v v Českém Krumově, což je nádherné město v Jižních Čechách, určitě si tam udělejte výlet. Devatenáct let stále stejný hotel, pokoj a židle. Za rohem je cikánská hospoda, kam chodím na skleničku vína po práci, a ta patří Péťovým rodičům. Když jsem ho tam před sedmi lety viděl, okamžitě jsem věděl, že jsem našel Ptáče: žádný casting nebyl třeba, měl jsem na místě jasno,” uvedl na konto mladičkého neherce, jemuž v Benátkách chodili za jeho výkon houfně gratulovat novináři i neznámí kolemjdoucí.
Mluvené slovo do ucha. Nabarvené ptáče jako audiokniha na webu ikiosek.cz >>>
V sobotu 7. září budou v Benátkách vyhlášeni vítězové, přičemž o Marhoulovi se spekuluje jako o horkém favoritovi na cenu za režii. “Dejte pokoj, to je přeci nesmysl. Ale opravdu. Já nečekal nic. Byl jsem rád už za to, že tu můžeme být. Za všechny své kolegy, za herce, kteří mi po projekci dojatě děkovali. Už ten desetiminutový aplaus na premiéře byl úlet, natož nějaká cena - na tu si opravdu nemyslím,” vzkazuje režisér.
Nyní ho zajímají hlavně reakce z nadcházejícího festivalu v Torontu, kam Ptáče také jede a kde se bude rozhodovat o jeho distribučním osudu.
Trailer filmu Nabarvené ptáče Václava Marhoula
