Průvodce estébáckou Prahou: Konspirační byty, špiclovny a další doupata represe

Průvodce estébáckou Prahou

Průvodce estébáckou Prahou • Zdroj: Archív bezpečnostních složek a Prokop Tomek

Pohled na technické zařízení televizního mikrocentra v Thunovské 9. Sloužilo převážně ke sledování britských diplomatů a všech osob navštěvujících ambasádu.
Pohled z roku 1979 na dům, v němž se skrývalo zařízení Správy sledování StB z vedlejšího snímku. Je pravděpodobné, že zaparkované automobily patřily právě Státní bezpečnosti.
Snímek z dokumentace StB roku 1979 ukazuje interiér opěrného bodu Správy sledování StB i jeho umístění v podkroví takzvané Zengerovy měnírny (Pod Bruskou 132/2) na Klárově
Interiér chodby tajné věznice v suterénu bývalého ministerstva
Dvůr křídla „staré budovy“ centrály StB podél Leninovy (dnes Evropské) ulice počátkem 80. let. Dokonce i budova takové důležitosti vykazovala typické znaky „socialistického“ pořádku. Snímek byl pořízen v rámci přípravy stavebních prací.
Sledovací stanoviště v ulici 28. října s výhledem na Václavské náměstí
Plánek případné obrany areálu centrály StB v Thákurově ulici
7 Fotogalerie
Prokop Tomek
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás

Víc než třicet let po listopadu 1989 zůstává pražská Bartolomějská ulice synonymem pro komunistickou Státní bezpečnost. Je to ale tak správně? StB v průběhu let obsadila desítky budov po celé Praze, nemluvě o konspiračních bytech, kde se estébáci scházeli se svými spolupracovníky, nebo o pozorovatelnách poblíž západních ambasád. Přijměte předvolání k návštěvě míst, jejichž adresy byly kdysi státním tajemstvím.

Na konci roku 1987 sloužilo ve Sboru národní bezpečnosti celkem 56 979 příslušníků. Z toho k Státní bezpečnosti patřily 12 502 osoby. To nebylo na patnáctimiliónový stát mnoho. StB sice nebyla vševědoucí, ale přesto dokázala dlouhá léta udržovat společnost ve strachu. Kontrarozvědka působila proti zahraničním rozvědkám i obyčejným lidem, kteří chtěli zůstat v kontaktu se světem za železnou oponou. Sledovala odpůrce komunistického režimu i lidi, kteří chtěli jen žít, myslet a bavit se po svém, bez dohledu strany a státu. Státní bezpečnost využívala tajné spolupracovníky, odposlechy, provokace, fyzické i psychické násilí, četla soukromé dopisy.

Po celé Praze byly roztroušeny kanceláře složek bezpečnostního aparátu, věznice, ale i ubytovny, školicí střediska, konspirační vily, telefonní ústředny, vysílače, pozorovatelny, sklady a garáže, kanceláře mnoha týlových a zabezpečovacích útvarů až po schůzkové byty. Do jisté míry bylo takové rozptýlení výhodné, ale šlo i o důsledek známého nedostatku nebytových prostor. Státní bezpečnost potřebovala mnoho kanceláří pro své úřadování. O nich často veřejnost nevěděla. Estébáci se scházeli se svými spolupracovníky v restauracích či kavárnách a konspiračních bytech. I taková místa jistě vzbuzovala nežádoucí zájem, zejména když se v době permanentní bytové nouze objevovaly v trvale neobývaných bytech a domech občas dvojice nebo skupiny pozorně se rozhlížejících mužů.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Začít diskuzi

Články z jiných titulů