Babiš bere zpátečku. Po boji o veřejnoprávní média musí uklidňovat vlastní hnutí
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Hlasování o půl páté ráno, které celé vládní většině ve sněmovně naordinoval Tomio Okamura, potěšilo hlavně radikální poslance, kteří si už před volbami zařadili boj s veřejnoprávními médii mezi priority. Ty umírněné, včetně těch v hnutí ANO, ale rozdělilo na dva tábory: část je nespokojená, jiná mlčí a čeká, jak se věci vyvinou. Andrej Babiš se mezitím snaží klidnit vášně. A i když to na první pohled vypadá, že se snaží demobilizovat nastartovanou občanskou společnost, promlouvá teď spíš dovnitř vlastní strany.
Ten argumentační oblouk je do očí bijící zejména díky tomu, jak rychle se tón předních vládních politiků v průběhu uplynulého týdne měnil. Vše začalo v pátek 23. října, kdy předseda sněmovny Tomio Okamura předřadil ve sněmovně projednávání zákona o veřejnoprávních médiích, aby ho pak v prvním čtení v noci protlačil. Zatímco poslanci SPD a Motoristů nadšeně tasili zbraně v nově otevřené frontě kulturní války, zákonodárci z hnutí ANO často nechápali, co a proč se děje.
Několik z nich zůstalo mlčet, případně kontroverzní průběh sněmovní schůze obhajovali. Nejviditelnější reprezentantkou tohoto přístupu se stala předsedkyně poslaneckého klubu Taťána Malá, která spolu s tím zaútočila na opozici. Jiní ale nespokojenost projevili: místopředseda sněmovny Patrik Nacher označil jednání za netaktické, předseda hnutí Andrej Babiš za nešťastné a dlouholetý poslanec David Pražák dokonce řady poslanců nejsilnějšího vládního hnutí opustil. I když se v jeho případě dle všeho nejednalo o hlavní důvod, byla to pomyslná poslední kapka.
Jak informuje nové vydání časopisu Respekt, vedení strany tímto krokem překvapil. Spolu s tím ale na regionální úrovni došlo k dalším otřesům: s Pražákovou semilskou buňkou odešla i ta turnovská, do otevřené kritiky se pustili zlínští zastupitelé za ANO a plzeňský primátor a toho času jeden z volebně nejúspěšnějších politiků hnutí Roman Zarzycký nebývale ostře zaútočil na špičky vlastní strany. Andrej Babiš sice po druhém kole senátních voleb ohlásil vnitřní očistu, takhle si ji ale jistě nepředstavoval.
Politici hnutí ANO jsou na různých úrovních zvyklí, že k nim ostatní nebývají zrovna nejvstřícnější. Celostátní politika se propisuje do koaličních vyjednávání ve velkých i středně velkých městech, odpor proti Andreji Babišovi je něco, co se v české diskuzi usadilo jako legitimní důvod pro odmítnutí spolupráce. Teď se to všechno ale nepěkně sešlo. Zrovna v době, kdy se po komunálních volbách dohadují nové formáty koalic, je značka ANO vláčena bahnem ještě víc než dřív. Díky slabosti Andreje Babiše, který sněmovní jednání navíc prospal, vynikla antisystémová agresivita jeho koaličních partnerů. To oni vypadají, že teď vše řídí.
Jsou to kroky primárně SPD a Motoristů, tolerované Andrejem Babišem, které vyvolaly masivní reakci občanské společnosti. Zaměstnanci veřejnoprávních médií budou v úterý ve stávce, podpořili je i studenti mnoha vysokých škol nebo pracovníci divadel. Navíc se blíží výročí 17. listopadu, kterému bude předcházet demonstrace na Letné. S protesty toho premiér příliš neudělá. A jestli neztratil ještě veškerý cit pro politickou realitu, je mu jasné, že ani snaživé úkroky stranou nebudou mít za následek, že se demonstranti chytnou za nos a padnou si s ním kolem krku. Ať dnes Andrej Babiš udělá prakticky cokoliv, oheň už založil.
Proto jeho uklidňující a deeskalační promluvy – tu o tom, že nakonec financování veřejnoprávních médií nebude napojeno na státní rozpočet, jindy o tom, že celé jednání mělo do ideálu daleko – míří především dovnitř hnutí. Všechno se totiž má odehrávat na pokyn majitele, včetně vnitřních reforem nebo zrychlených úprků. Aby něco zůstalo mimo kontrolu, to je nepřípustné.
Je ale otázkou, do jaké míry si premiér uvědomuje, že se založením požáru si zároveň hraje s ohněm, který těžko získá pod kontrolu. Způsob jednání o veřejnoprávních poplatcích totiž dost možná na nějaký čas utužil vztahy v jinak též nespokojených klubech SPD a Motoristů. Z toho by se ale měli radovat především Tomio Okamura a Petr Macinka, ne on. Odchod poslance Pražáka může být začátkem procesů, které nikdo nemá důvod v ANO předem oznamovat. Ostatně, proč taky: důležitou součástí toho, proč jsou poslanci nejsilnějšího vládního hnutí naštvaní, je, že je nikdo o překotném plánu na noční jednání vůbec neinformoval. To riziko, které to s sebou nese, je, že nespokojenci, kteří teď nejsou navenek vidět, budou oplácet stejnou mincí, a své nadřízené budou záměrně překvapovat.
Neznamená to, že se dá očekávat nějaká větší rebelie v hnutí ANO, která by ohrožovala vládní většinu. Pro Andreje Babiše je to ale klíčový test jeho autority. Pokud padají zábrany, rychle se obnaží, že není slabý jenom ve vedení vládní koalice, ale i v kontrole nad vlastní stranou. Chtěl řídit změny a mít iniciativu, místo toho ji ale přebírá někdo jiný. Není na to zvyklý a bude se mu s tím špatně pracovat. Obzvlášť, projeví-li se něco takového nejen v poslaneckém klubu, ale i třeba ve vládě.
