Záchodová Miss má manžela na Filipínách a Egypťana na nájem. Při žehlení vysvětluje, proč jsou ostatní štětky
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Když doma udělám bordel a nechce se mi ho uklízet, přivezu si Záchodovou Miss ze školy. Pokaždé jinou, z jiného záchodu. Společenský život si organizuju podle toho, kdo má volno a umí žehlit.
Rose se zastavuje před hromadou prádla a podezíravě si prohlíží byt.
„Miss, ty tady sama?“
„Sama.“
„Ty potřebovat muž.“
„Potřebuju vyžehlit. Špinit prádlo zvládám sama.“
Zatímco vařím kávu, Rose rozkládá prkno a vysvětluje mi, že má Egypťana, který jí každý měsíc přispívá na živobytí.
„On dávat allowance.“
„A manžela nemáš?“
„Mám. Na Filipíny.“
„Takže manžela a Egypťana.“
„Tady jen jeden, Miss.“
Věrnost se zřejmě posuzuje podle země pobytu.
„A manžel o něm ví?“
„Manžel doma. Egypťan tady.“
Vysvětluje mi to trpělivě, jako bych jí dávala ponožky do šuplíku s příbory.
„Pokoj tisíc dirhamů. Plat tři tisíce. Já posílat domů.“
„Takže Egypťan pomáhá i manželovi.“
Rose objíždí žehličkou knoflík a zahraniční převody nechává bez komentáře.
„Já slušná, Miss.“
„Samozřejmě.“
„Ostatní holky štětky.“
Ostatní holky bydlí v sousedních pokojích a taky uklízejí u nás ve škole.
„Každý večer jiný muž.“
„Třeba hledají toho pravého.“
„Já ráno práce. Ony celou noc bouchat.“
„A říkáš jim něco?“
„Já říkat ticho. Ony smát. Žádný respekt.“
„A tvůj Egypťan má jenom tebe?“
„To být jeho věc.“
Takový respekt k soukromí bych od ženy, která zná návštěvnost celého patra, nečekala.
„On hodný. Já potřebovat, on dát.“
„A chodí často?“
„Někdy. Já taky chtít klid.“
Rose se vrací k sousedkám, které jí kromě nočního klidu berou i šampon. Jedna prý odmítá vrátit hrnec.
„Ona říkat nemít.“
„A má ho?“
„Já vidět. Ona vařit!“
Tady stojím při ní, protože do cizích vztahů mi nic není, ale nádobí se vrací.
Když skládá poslední košili, mám uklizeno a dost informací na to, abych se v pondělí na školní chodbě dívala hlavně do země.
Platím jí a přidávám něco navíc, protože mi kromě žehlení poskytuje společnost, kterou před sebou zatím účtuju jako úklid.
„Ty po škola taky práce, Miss?“
„Doučuju.“
„Kolik peníze?“
Říkám jí sazbu a podle zdviženého obočí konečně očekávám uznání své kvalifikace.
„Za hodina?“
„Ano.“
„A stejně nemít muž?“
