Malá Moskva v Praze: Jak vypadá zmrazené ruské impérium v Bubenči a proč ho stát nemůže zabavit?
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- V pražské Bubenči dodnes stojí rozsáhlé a často chátrající nemovitosti vlastněné Ruskou federací, které stát sice zmrazil a vymáhá za ně stomilionové dluhy, nemůže je však bez náhrady vyvlastnit kvůli ústavním překážkám a hrozbě ruské odvety.
- Po kauze Vrbětice a následném vyhoštění desítek ruských agentů s diplomatickým krytím přišla Moskva v Praze o svou hlavní špionážní základnu pro střední Evropu.
- Ruské působení v Česku se proto přesunulo k hybridním hrozbám, skrytým vlivovým operacím a najímání jednorázových pachatelů sabotáží přes Telegram.
Zatažené rolety, kamery sledující prázdné chodníky a desítky chátrajících budov na lukrativních pozemcích. V pražské Bubenči zůstává zakonzervovaný sovětský „stát ve státě“. Přestože Česko po Vrběticích vyhnalo většinu ruských špionů s diplomatickým krytím a majetek zmrazilo, vyvlastnit ho nedokáže. Proč se z lukrativní čtvrti stal právní skanzen a jak se dnes ruský vliv přesunul od diplomacie k anonymnímu teroru přes Telegram?
Je všední dopoledne a stojíme před Ruským střediskem vědy a kultury v pražské Bubenči. Zpoza branky nás sledují pouze objektivy kamer. Když se otočíme k odchodu, těsně vedle nás přibrzdí auto mířící do areálu. Jakmile řidič spatří reportéry, zařadí zpátečku a bleskově zmizí v jednosměrce.
O pár ulic dál před velvyslanectvím v ulici Ukrajinských hrdinů je rušněji. U vchodu postávají rusky mluvící lidé s úředními dokumenty v rukou. Jakmile však zaměstnanec ostrahy zahlédne fotografa, přichází nekompromisní povel: „Běžte pryč, tady nemáte co dělat!“
Procházka Bubenčí připomíná návštěvu podivného skanzenu. Širší veřejnost přitom často netuší, jak rozsáhlé majetky zde Ruská federace dodnes drží.
Od Benešových dekretů po normalizační barbarství
„Když tudy provázím lidi, spousta z nich vůbec netuší, kolik nemovitostí a pozemků tady Rusku patří. Považují to za běžnou rezidenční čtvrť, ale ve skutečnosti procházejí územím, které se předávalo ve třech historických vlnách,“ vysvětluje přímo v terénu průvodkyně Prague City Tourism Jana Kimlová, která v rámci pravidelných vycházek provází také po trase zvané Bubeneč v tísni ruských agentů.
První vlna přišla bezprostředně po druhé světové válce. Benešův dekret z června 1945 daroval Sovětskému svazu jako „poděkování“ první luxusní objekty. Například monumentální vilu Friedricha Petschka v ulici Pod Kaštany, zabavenou předtím gestapem židovské rodině Popperů. Druhou vlnu stvrdil Beneš zákonem v květnu 1948.
Nejvýraznější urbanistický zářez však přinesla normalizace po okupaci v srpnu 1968. Sovětští vojáci a diplomaté zabrali pozemky u Stromovky a v průběhu 70. a 80. let začali bezohledně přetvářet ráz celé čtvrti.
„Byl to čistý urbanistický vandalismus. Aby si postavili vlastní komplexy a školu, neváhali zbourat chráněnou neorenesanční vilu i historické usedlosti. Přímo vedle prvorepublikových paláců vyrostlo monstrózní sídliště. Brutální bytové bloky se zataženými roletami, které dodnes působí jako z laciného thrilleru,“ popisuje Kimlová.
Bizarní kontinuitu dokládá i vila Maxe Kantora v ulici Na Zátorce: „Za války v ní bydlel K. H. Frank a osobně ho tam navštívil Goebbels. Jedna diktatura byla vyhnána a popravena a v roce 1948 se na totéž místo nastěhovala druhá,“ popisuje průvodkyně. Dnes v objektu bez jakékoliv jmenovky na zvoncích sídlí nová ruská velvyslankyně.
Mrtvá škola a 135 milionů korun dluhu
Nejvýraznějším symbolem současného zmaru je bývalá Ruská střední škola na Krupkově náměstí. Dvojitá budova spojená mostkem stojí na pozemku českého Diplomatického servisu a v minulosti ji navštěvovalo na pět set dětí. Když Česko po Vrběticích požadovalo, aby ruští učitelé přešli z diplomatických výsad na standardní české akreditace, Moskva školu v září 2021 raději sama uzamkla.
„Obří parcela se sportovišti stojí uprostřed školské krize bez užitku. Občas tam jde jen někdo z ambasády vyvětrat, ale budova chátrá. Přitom by okamžitě mohla sloužit stovkám dětí,“ upozorňuje Kimlová.
Pozemky pod školou i bytovými domy sice patří českému státu, samotné stavby jsou ale zapsané na Ruskou federaci. Ta je navíc celá léta komerčně pronajímala třetím osobám skrze prezidentský podnik Goszagransobstvennosť. Bez placení daní, bez odvodů za užívání parcel a v přímém rozporu s diplomatickým statusem.
Vláda v květnu 2023 zrušila devět komunistických usnesení o bezplatném užívání pozemků a Diplomatický servis začal u soudu vymáhat přes 135 milionů korun za bezdůvodné obohacení. Starosta Prahy 6 Jakub Stárek (ODS) však mírní očekávání. „Nejde o pohledávku městské části, ale o spor státu. Zmrazení majetku ze strany FAÚ navíc neznamená, že se stát stává správcem. Za technický stav a bezpečnost budov stále odpovídá vlastník, tedy Ruská federace,“ informuje Kimlová.
Proč Rusům vily nelze vyvlastnit?
Nabízí se otázka, proč stát po ruské invazi na Ukrajinu majetek rovnou nezabavil. Bývalý starosta Prahy 6 a nynější europoslanec Ondřej Kolář (TOP 09) se pokusil prosadit zákon o vyvlastnění ruského státního majetku. Narazil však na tvrdou ústavní zeď.
Exministr zahraničí Jan Lipavský vysvětluje, proč byl Kolářův plán v praxi neprůchodný: „Podle české ústavy nelze vyvlastňovat bez náhrady. Kdybychom zákon přijali, museli bychom Rusku v době války poslat miliardy korun z českého rozpočtu. Zmrazit majetek sankcemi, aby z něj Moskva neměla ani korunu na financování agrese, je daleko efektivnější,“ říká Lipavský.
Druhým důvodem je hrozba okamžité odvety v Moskvě. „V centru Moskvy vlastníme rozsáhlou ambasádu i Český dům. Pokud bychom jednostranně sáhli na ruské nemovitosti v Praze, Rusové udělají přesně totéž. V odvetných krocích jsou mistři a postarali by se, aby nás to bolelo ještě víc,“ varuje bezpečnostní expert a bývalý náměstek ředitele ÚZSI Jan Paďourek, který v Rusku strávil čtyři roky.
Konec bezpečné základny: Nastupuje Telegram
Zatímco domy zůstávají v právním vakuu, špionážní mapa Prahy se po dubnu 2021 proměnila od základu. Vyhoštění desítek agentů GRU a SVR s diplomatickým krytím po odhalení vrbětického teroru připravilo Moskvu o hlavní operační uzel pro celou střední Evropu.
„Ruská ambasáda v Praze sloužila jako zázemí a technická podpora pro akce na západ od našich hranic. V exteritoriálním areálu se cítili bezpečně, řídili odsud operace třeba v Německu a zase se vraceli zpět. To skončilo. V sedmi lidech takový aparát neukočírujete,“ rekapituluje Paďourek.
Rusko se však rychle přeorientovalo. Dnes operuje ze sousedních zemí Schengenu (například z Vídně či Budapešti), sází na spící sítě a především na outsourcing sabotáží.
Místo elitních důstojníků si ruské tajné služby najímají jednorázové pachatele na sociálních sítích. Důkazem je případ z června 2024, kdy se v pražském depu Klíčov pokusil zapálit autobusy MHD šestadvacetiletý Kolumbijec naverbovaný přes Telegram. „Je to levné, rychlé a Moskva nic neriskuje. Zprostředkovatelé platí v kryptoměnách a najatý pěšák často ani netuší, pro koho ve skutečnosti pracuje,“ doplňuje analytik Centra pro informovanou společnost (CIS) Václav Malík.
Hybridní válka pod cizí vlajkou
Neméně agresivně probíhají informační útoky. Analytička CIS Veronika Víchová podotýká, že ruský vliv je nejúčinnější ve chvíli, kdy zůstává pro běžného diváka zcela skrytý. „Pro Moskvu je ideální, když její sdělení začne šířit domácí politik nebo influencer. Cílem přitom dávno není přesvědčit společnost, aby milovala Rusko, ale rozeštvat lidi a podkopat důvěru v demokratický stát,“ vysvětluje Víchová.
Typickým příkladem bylo odhalení proruské sítě Voice of Europe na jaře 2024. Web sídlící přímo v české metropoli a financovaný lidmi kolem oligarchy Viktora Medvedčuka skrytě vyplácel statisíce eur evropským politikům za šíření kremelských narativů.
Podle bezpečnostních expertů tkví největší slabina Česka v systémové kontinuitě a komunikaci. Stát umí vyhostit diplomaty nebo zmrazit účty, dlouhodobě mu však chybí kapacity na rozplétání majetkových struktur a schopnost srozumitelně vysvětlovat veřejnosti svá rozhodnutí.
„Měli bychom se konečně pochlapit. Nevidím jediný důvod, proč bychom státu, který se vůči nám chová nepřátelsky, měli dál tolerovat historické výsady. Je načase přestat se chovat jako ustrašená čivava,“ uzavírá europoslanec Ondřej Kolář.
Dokud se nenajde celoevropské řešení konfiskací, zůstane Bubeneč zakonzervovaným pomníkem sovětské rozpínavosti a němým mementem éry, která formálně skončila před pětatřiceti lety. Její stíny se však v pražských ulicích táhnou dál.
Velkou reportáž Malá Moskva v Praze si přečtěte v novém Reflexu.
