Konec diplomatického krytí a teror přes Telegram. Takhle se mění ruská špionáž v Česku
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Vyhoštění desítek pracovníků ruské ambasády po odhalení vrbětické kauzy v roce 2021 a začátek plnohodnotné invaze na Ukrajinu připravily Moskvu o její hlavní logistické centrum ve střední Evropě.
- Jak přesně fungovala bubenečská diplomatická základna dříve, proč ji v éře KGB potřebovali ke sledování vlastních lidí?
- Ruské tajné služby nyní fungují jinak. Přizpůsobily se moderní době pomocí najímání pěšáků přes internet a anonymních informačních operací.
Dlouhá léta před rokem 2021 sloužila pražská základna ruských diplomatů jako klíčový bod pro akce daleko za hranicemi Česka. Bývalý náměstek ředitele ÚZSI Jan Paďourek, který dnes působí na Katedře bezpečnostních studií CEVRO Univerzity, pro Reflex připomíná, že mezi bezpečnostními analytiky se velice často hovořilo o tom, jak ruská ambasáda v Praze sloužila coby zázemí pro organizování i technické zajištění akcí ruských zpravodajských služeb na západ od nás.
V areálu se cítili bezpečně, řídili a koordinovali akce například v Německu či dalších velkých evropských zemích a pak se vraceli zpět. To všechno podle něj skončilo, protože v sedmi lidech se takové akce už nezvládnou. Na druhou stranu jde stále o typické exteritoriální území, u něhož nelze přesně vědět, co se uvnitř skrývá, a může se tam nacházet cokoliv.
KGB měla dokonalý přehled
Kořeny tohoto masivního nemovitostního zázemí však sahají ještě hlouběji. Bezpečnostní analytik Václav Malík podotýká, že je potřeba udělat si drobný historický exkurz do doby KGB a studené války. Velké objekty, v nichž se nacházelo samotné velvyslanectví, byty pracovníků i škola pro jejich děti, primárně umožňovaly KGB lépe kontrolovat vlastní lidi. Souviselo to s kontrarozvědnou činností zaměřenou proti vlastním pracovníkům velvyslanectví a jejich rodinným příslušníkům. KGB měla i díky instalované technice dokonalý přehled, kdo komu co říká, kdo je spolehlivý a u koho naopak hrozí zrada. Nedůvěra panovala i vůči lidem vyslaným do zemí takzvaného socialistického tábora včetně tehdejší ČSSR.
Zrcadlově to podle Malíka fungovalo v Moskvě, kde soustředění diplomatů do jednoho hlídaného komplexu umožňovalo KGB a později FSB snáze kontrolovat personál cizích ambasád. Skutečným bezpečnostním rizikem se situace stává ve chvíli, kdy se v takovém objektu nachází přes sto osob a u všech se nepodaří spolehlivě určit, kdo je řadový diplomat či administrativně-technický pracovník a kdo plní speciální úkoly. Při takových počtech totiž není v silách domácí kontrarozvědky ohlídat činnost každého jednotlivce.
Proč trvalo celá desetiletí, než se začal řešit ruský majetek?
Na otázku, proč český stát neřešil desítky sporně nabytých či komerčně zneužívaných ruských nemovitostí mnohem dříve, nabízí Václav Malík pohled do proměny priorit bezpečnostní komunity po 11. září.
Konstatuje, že související rizika nebyla vnímána jako akutní a tajným službám nestálo za to svádět politický boj. Nic na tom nezměnila ruská agrese proti Gruzii v srpnu 2008 ani ta první proti Ukrajině v roce 2014. Priority tehdy ležely jinde.
Byla to éra po 11. září s důrazem na boj proti mezinárodnímu terorismu, po níž přišlo arabské jaro a občanská válka v Sýrii s fenomény jako ISIS či migrační krize. Optikou roku 2022 se situace hodnotí snadno, ale i samotná Ukrajina, která čelila Rusku od roku 2014, se s těmito potížemi vyrovnávala postupně a naplno až těsně před invazí.
Hrozba odvety a limity vyvlastnění
Pokud by se Česko rozhodlo ruské nemovitosti v Praze jednostranně zkonfiskovat, narazí nejen na ústavní mantinely, ale i na tvrdou praxi Moskvy. Jan Paďourek, který v ruské metropoli strávil čtyři roky coby oficiální zástupce rozvědky, varuje před nevyhnutelnou odplatou.
Upozorňuje, že Česko má v centru Moskvy rozsáhlé majetky, velkou ambasádu o několika budovách a Český dům. Vzhledem k velikosti naší země jde o neobvyklé zázemí a pozůstatek dřívějších vztahů. Pokud by došlo k vyvlastnění ruských pozemků v Praze, v Moskvě okamžitě nastanou identické kroky. Rusové jsou podle Paďourka mistry v reciprocitě a zvolili by postup tak, aby druhou stranu zasáhl ještě citelněji.
Nová realita: Špionážní outsourcing a útoky přes Telegram
Po razantním personálním seškrtání ambasády se Moskva musela rychle přeorientovat. Masivní aparát nahradily operace z ambasád ve Vídni a Budapešti, využívání kriminálních struktur a najímání jednorázových vykonavatelů přes internet.
Jan Paďourek v této souvislosti vysvětluje, že ruské tajné služby už na daná místa často neposílají vlastní vycvičené agenty, nýbrž sahají k takzvanému outsourcingu. Na dílčí zpravodajskou a subverzní činnost najímají osoby, které nemají se službou formálně nic společného.
Tento postup je rychlejší, levnější a Rusko při něm nic neriskuje, zatímco naverbovaný spolupracovník může v případě odhalení skončit u soudu za terorismus či závažnou kriminalitu. Cílem přitom zůstává rozbití důvěry mezi státem a občany, vyvolání pochybností o schopnosti země zajistit ochranu a tlak na evropské vlády, aby ustoupily od pomoci Ukrajině.
Příkladem z praxe byl červnový pokus o žhářský útok v pražském depu Klíčov, za nějž byl k osmi letům vězení odsouzen mladý Kolumbijec naverbovaný přes aplikaci Telegram.
Václav Malík doplňuje, že rozkrývání těchto vazeb představuje pro kontrarozvědku vůbec nejobtížnější disciplínu. Ruské finance tečou přímo a dohledatelně jen výjimečně. Využívají se prostředníci ve třetích zemích, hotovost, kryptoměny, zlato, fiktivní reklamní zakázky i firmy, jež na papíře nemají s Ruskem žádnou spojitost. Mezi platbou a samotným dopadem leží několik mezičlánků postavených tak, aby šlo cokoliv popřít. Vykonavatele na místě policie zadrží, k zadavateli se však dostane jen málokdy.
Vlivové operace a ztráta důvěry ve fakta
Vedle fyzických sabotáží zůstává klíčovou zbraní informační prostor. Analytička Veronika Víchová upozorňuje, že největší nebezpečí nastává ve chvíli, kdy ruský původce zůstává očím veřejnosti skrytý.
Z hlediska informačního působení je podle Víchové viditelnost ruského aktéra přímo nežádoucí. Pro Moskvu je mnohem výhodnější, když narativ začne šířit domácí politik, influencer nebo tuzemské médium, čímž sdělení získá punc autentické české debaty. Ne každý šiřitel přitom musí být vědomým spolupracovníkem. Operace dokáže obratně vytěžit existující frustraci, polarizaci a aktéry sledující vlastní zájmy, což znesnadňuje nejen odhalení původu, ale i reakci státu.
Úspěch operace navíc nespočívá v tom, že statisíce lidí začnou obdivovat Rusko. Často postačí vytvořit několik protichůdných verzí události, znejistit společnost, prohloubit existující spory nebo vytvořit dojem, že objektivní pravdu nelze zjistit. Hlavním záměrem není adorace Moskvy, nýbrž vyvolání pohrdání a nedůvěry vůči západním demokratickým institucím.
Kde má český stát největší mezery?
Zatímco legislativní nástroje mají české úřady k dispozici relativně silné (včetně národního sankčního zákona z roku 2023), potíže nastávají při každodenní exekutivě a komunikaci.
Václav Malík poukazuje na to, že zásadní slabina přichází až v krocích následujících po politickém rozhodnutí. Zmrazit majetek představuje jednorázový krok, ale dohledat skutečného vlastníka přes řetězce firem, nemovitost spravovat a dotáhnout kauzu před soud je podstatně složitější. Zde narážíme na nedostatek finančních analytiků, kapacity policie i státních zastupitelství a na fakt, že instituce spolu komunikují spíše ad hoc než systémově.
Za druhou dlouhodobou slabinu Malík označuje komunikaci. Stát umí reagovat, když aféra propukne, ale postrádá schopnost dlouhodobě vysvětlovat veřejnosti své kroky. Pokud vláda vyhostí diplomata či zablokuje majetek a následně mlčí, prostor zaplní ti, kdo téma otočí v příběh o šikaně či cenzuře. Bezpečnost a obrana navíc musí zůstat apolitickými tématy, která nepodléhají stranickým rozepřím.
Veronika Víchová uzavírá hodnocení konstatováním, že strategická komunikace je v krizi přímou součástí obrany země. Jakmile po sabotáži, kybernetickém útoku či jiné mimořádné události panuje několik hodin nejasno a chybí spolehlivý zdroj informací, vzniká nebezpečné vakuum. Do něj pak okamžitě pronikají spekulace, manipulace a předem nachystané dezinformační narativy.
