Pánův šourek roztírá tekutiny jako retardovaný učeň malíře pokojů, dáma se při orálním sexu dáví nasucho

3. místo - Lucie Hřebečská: Jalová

Ukázka:

To, co vytahuje z kalhot, mýdlo rozhodně není.

Zůstanu ležet na kraji postele na zádech, svěsím z ní před okraj hlavu a stisknu oči. Tohle nemám ráda; on ví, že to nemám ráda.

„A teď, když si konečně můžeme promluvit,“ vyrazí ze sebe, jakmile si je jist, že mu odpovím tak maximálně ‚ghh, ghghgh‘, „ti něco řeknu.“

Trvá nejmíň deset dobrých přírazů, než něco začne říkat, takže mám spoustu času, abych si uvědomila hned několik věcí – že mě bolí za krkem, že by od Pána bylo milé, kdyby se sprchoval i ráno, když ví, že mi chce udělat tohle, a že musí být rozčarovaný, opravdu rozčarovaný, jeho mužství je polotvrdé, ohýbá se a vytahává mi tváře, vymetá mi měkké patro, ale zatím neproniká hrtanem. Jsem šťastná za pár tajených nádechů, které takhle můžu ukořistit.

„Pokud si pamatuju dobře, jsi moje a já si s tebou dělám, co chci, patříš mi celá, patří mi tvoje tělo. Není to snad přesně takhle?“ syčí. A jak to říká, konečně dosáhne plné erekce, někdy se prostě potřebuje slyšet mluvit, ujistit se, že to, co se nám děje, není klam. Bolestivě se mi zaryje do krku a v ten moment musím bojovat s prvním nutkáním k dávení; kašlala bych, ale nemám jak. Po čele mi kanou slzy a sliny, Pánův šourek mi je po obličeji roztírá jako retardovaný učeň malíře pokojů.

„Takže když do prdele řeknu, že na potrat půjdeš v desátým týdnu, jak řekla doktorka, tak půjdeš přesně v desátém týdnu, ne o den dřív ani o den později. Nebo jsi úplně blbá? Nechápeš to? Víš kolik je – deset – týdnů? Jedna-dva-tři-čtyři-pět-šest-sedm-osm-devět-deset, tolik,“ a teprve po těch odpočítaných deseti hlubokých přírazech je ochoten couvnout ze mě dost na to, abych se mohla nadechnout; ráda bych, nemít celé horní cesty dýchací slepené slinami a preejakulátem. Dávím se nasucho a on se rozhodne vyřešit to tak, že mi vrazí penis zpátky do krku dřív, než se mi skutečně navalí.

Hodnocení:

První věta citované grotesky šmrncnuté červenou knihovnou a čistokrevným pornáčem je podobný namachrovaný pubertální canc jako autorčino tvrzení „se slovy to celkem umím“ v poděkování. V té souvislosti bych moc ráda viděla ono „stisknutí očí“ z následujícího souvětí. Stejně tak bych ráda poznala autorku tohoto sebejistého, podivně šroubovaného textu, který je podobným uzlíkem nedokonalostí jako jeho protagonistka. Primitivní, línou vazbu „být šťastná/ráda za + 4. pád“ už nemůžu ani vidět, zato ty metafory! „Pánův šourek mi je (myšleno slzy a sliny; poznámka redakce) po obličeji roztírá jako retardovaný učeň malíře pokojů,“ to je naprosté nebe. Tak vzrušující, tak sexy, tak, ehm, inkluzívní! Dál se věci jeví jako dost surové znásilnění, ovšem pozor, je to (zatím) dohodnutá hra, někteří lidé to takhle mají rádi. Jen by si člověk radši vypíchl oči, než aby to četl, nebo si to dokonce představoval. Lehkonohý, extrovertní, povrchní román plný stylistické divočiny, nepravděpodobných situací a afektovaných konverzaček dvou vyšinutých jedinců – alespoň tedy z konzervativního pohledu na věc. Jemu bylo 39 a jí 26, když se seznámili. Vyvinuli si zajímavé sexuální rituály, které obnášejí sadistické a masochistické praktiky a podkládání Zuzaniných zad velkým plyšovým medvědem. Působí dost perverzně, jak dospělá žena západního světa Markovi v duchu říká Pane. Nebo taky: „Jsi normální nula, Marku, nic víc, a tvoje matka má buldočí držku.“ To jsou ty momenty, kdy Hřebečská potvrzuje, že není Valachová – ovšem její Jalová je tak jako tak těhotná opravdu bolestnou erotikou – myslím tím bolestnou i pro čtenáře. Hned po bezprecedentně brutálním, krutém a krvavém závěru vás Johanna Nejedlová z organizace Konsent v první sentenci doslovu poučí: „Dočetli jste knihu, která se zabývá jemně a citlivě několika intimními a zároveň celospolečenskými problémy…“ Slovy tuzemské klasiky: Velebnosti, jdu blejt, slovy Jalové: „Dávím se nasucho.“

Žebříček nejhorších sexuálních scén za rok 2025 zveřejňujeme postupně každý den až do 31. prosince. Kompletní seznam článků najdete zde >>>

Co jsou Reflexem udílené ceny Bad Sex in Fiction Awards?

Milí čtenáři, jako každoročně touhle dobou za vámi přicházíme s nabídkou nekvalitního sexu, totiž s naší výroční BAD SEX IN FICTION AWARD a výběrem nejméně zdařilých sexuálních scén, jak je naši přední (i zadní) literáti a literátky namastili na papír. Také v tomto erotopodnikání spatřujeme trendy, a zatímco předloni se masově masturbovalo a loni jsme se v našem desateru potýkali zejména se sexuálně neschopnými muži, letos nastoupila zviřátka a jakési spirituální vyladění. Rychlovka v toitoice nevyšla a občas na nás vykouklo malé bílé cosi, abych citovala název jednoho z alb Ivety Bartošové, ale užily si i lesbičanky s medúzami mezi klášterními zdmi a leckdy se během koitu povedlo i pár ponožek zaštupovat. Ze zvířecí říše se k nám připojili neschopný bodrý úhoř, ale též pejsek, který si pochutná, hádejte na čem, plus nebohá slípka, R. I. P. Tak jdeme na věc?