Zpěvák a nyní i spisovatel Dan Bárta: Dovolil jsem si tu drzost tvářit se jako literát
Kolem zpěváka DANA BÁRTY (56) bylo letos rušno. Nejprve médii proletěla zpráva, že se kvůli poškození sluchu musí na pár měsíců vzdát živého vystupování, později několikrát komentoval kauzu kolem Oty Klempíře, který byl vyhozen z kapely J.A.R. poté, co oznámil kandidaturu v parlamentních volbách za stranu Motoristé sobě. Poněkud ve stínu těchto událostí vyšla cestovateli, který se mimo jiné podílel na sepsání encyklopedie českých vážek, v Hostu první prozaická kniha, Některé nevinnosti světa.
Některé nevinnosti světa lze označit za svébytný cestopisný román; představujete zde své cestovatelské zážitky z let 1996 až 2024. Zpočátku jako byste popisoval svět po tolikrát omílaném konci dějin, který vyhlásil Francis Fukuyama. Pohoda, klid, žádné starosti… Jak na tehdejší dobu s odstupem vzpomínáte?
Myslím, že jsme se zpožděním zažili to, co lidé ze Západu v šedesátých nebo sedmdesátých letech. Tehdy byli oslněni svými možnostmi – svět se propojil, částečně se vymanil z kolonialismu, kdekdo se potuloval s beatnickými či hippie myšlenkami, kdekdo objevoval pomyslné nové kultury, o jakých se mu dosud ani nesnilo. Totéž se stalo nám v devadesátých letech, svět se nám otevřel, vlasy prodloužily. Zároveň mi v polovině devadesátých let bylo pětadvacet, byl jsem mnohem poživačnější než nyní. A pokud jsem chtěl být při psaní upřímný, tyto skutečnosti se do knihy musely promítnout. V té době mě zkrátka zajímaly spíš volné mejdany než rozvolněná populace nějaké vážky.
A jak jste té upřímnosti docílil? V knize zpětně rekonstruujete zážitky staré takřka třicet let. Pamatujete si je, nebo jste vycházel z nějakých zápisků?
Pamatuju. V neznámém terénu vnímáte svět intenzívněji a některé zážitky byly tak silné, že jsem je prožil několikrát, vlastně jakoby naráz – žil jsem je, vyprávěl o nich, přemýšlel o nich, zpětně jsem je zkoumal, abych se s nimi sám pro sebe vypořádal.
Při psaní jste se s nimi vypořádával jazykem, který je velmi živelný, intenzívní. Jak důležité pro vás bylo, abyste pouze nepojednal o svých zážitcích, ale abyste čtenářům dopřál i zážitek literární?
Velmi. Možná to bude znít hloupě nebo nabubřele, ale kdo píše knihu a nestará se o jazyk, ten nechápe situaci. Samo sebou jsem si pokládal otázku, jestli bude jazyk té knihy vůbec někoho zajímat. Přece jen je její téma poněkud prvoplánové, líbivé, navíc je to kniha od zpěváka, že… Přitom jazyk byl pro mě asi tím nejpodstatnějším, nejvíc mě bavil. Své cesty jsem, v nadsázce řečeno, při psaní pouze použil. A znova si je při psaní projel.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
