Martin Bartkovský: Jak mi Vladimir Putin zahájil letošní olympiádu
Měl jsem trochu netradiční zahájení letošních zimních her. V trochu jiné atmosféře, než jak jsem normálně zvyklý. Naše rodina patří mezi velké sportovní fanoušky a během zimních i letních olympiád jsme si dělali pečlivé programy toho, kdy budeme sledovat české sportovce a fandit jim v bojích o medaile. Letos to mám ale jiné. Zahájení olympiády trávím na Ukrajině. Účastním se humanitární mise. A ještě před slavnostním zahájením největší sportovní události nás Rusové na Ukrajině přivítali ranním poplachem. A bezprostředně po slavnostním zahájení ještě tu noc spustil teroristický putinovský režim jeden z nejhorších útoků na energetickou infrastrukturu Ukrajiny.
Kvůli bezpečnosti mise vám nemohu prozradit, kde přesně na Ukrajině jsem a co tu dělám, vše se ale podrobně dočtete v následujících vydáních Reflexu. Během zahájení olympijských her v Miláně jsem byl na západní Ukrajině. To je oblast, o níž celá řada českých poslanců tvrdí, že tam žádná válka není. Že je to tam úplně v pohodě a jezdí se tam na dovolenou. Tak tohle idylické místečko, jak si ho někteří ve svých chorých hlavách představují, bylo během pár hodin vystaveno náletu zhruba čtyř stovek bezpilotních dronů a několika desítek střel s plochou dráhou letu i balistických raket. Poplach a nebezpečí trvaly na větší části Ukrajiny v podstatě celou noc z šestého na sedmého února. Ráno se pak sčítaly škody.
Letošní zima je pro bránící se zemi mimořádně krutá. Už dva měsíce tu panují opravdu velmi tuhé mrazy. A Putin se svou ruskou sebrankou v Kremlu si náramně libuje v tom, aby tu letošní zimu ukrajinským civilistům mimořádně osladil. Útoky na energetickou infrastrukturu se dějí prakticky každý den. Ukrajinci mrznou v domácnostech, kde jde proud jen dvě hodiny denně. Jsou bez teplé vody, topení, elektřiny. V celé řadě bytů je jen nějakých deset stupňů. Neteče voda, nesplachuje záchod. Sídliště jsou v noci potemnělá. A to nejen ve městech na východě, ale i v hlavním městě Kyjevě.
Útok na západní část Ukrajiny má hlavní město zlomit. I když se drony a rakety Kyjevu vyhýbají, dopadají na rozvodná centra a elektrárny blízko Lvova či Ivano-Frankivsku. Tam jsou poslední zdroje světla a tepla pro velkou část Ukrajiny. A spolu s nimi i zdroje života a naděje, že tahle příšerná zima jednou skončí. Tímhle útokem Rusko, které se snaží své sportovce dostat do vrcholových soutěží, oslavilo začátek olympiády. Tak, jak to má kremelský diktátor rád. Rozséváním smrti, zkázy a devastace. Po zásazích domů a vysokých obytných budov umírali výhradně civilisté.
Je to čirý terorismus. Po posledních zásazích byly v energetické síti ohroženy i ukrajinské jaderné elektrárny, jež musely narychlo odstavovat procesy v reaktorech, aby se vyhnuly jejich přetížení. V nouzovém režimu jede prakticky celá země. Na úderech proti Ukrajině se aktivně podílelo i Bělorusko, z jehož území celá řada dronů vzlétla tak, aby zahltila protileteckou obranu a rakety i střely mohly napáchat více škody. Lukašenkův režim není o nic lepší než ten Putinův.
A tak zatímco se lidé koukají na ty nejlepší sportovní výkony planety, Ukrajinci mrznou ve válce, se kterou jí Západ odmítá už čtyři roky výrazně a zásadně pomoci. Udržuje ty lidi v mrazu, ale i v naději, že to peklo jednou skončí. Jenže drony a rakety létají dál. Prakticky každý den. A dopadnout mohou kamkoli. Klidně i do Polska a Moldavska. Tam ostatně už v minulosti padaly. Poláci kvůli poslednímu útoku uzavřeli vzdušný prostor u hranic a vyslali do vzduchu stíhačky. Moldavané objevili ruské bezpilotní drony v Podněstří.
Otřepaná fráze, že během olympijských her by měly utichnout všechny války, je stejně lichá jako tvrzení, že se s Putinem a Rusy dá domluvit nějaké příměří, natož trvalý mír. Teroristické útoky na civilisty a energetiku neberou konce. Poslední příměří ohlášené Donaldem Trumpem nevydrželo ani 24 hodin. Ruští a běloruští sportovci v téhle realitě nemají na vrcholných akcích, natož olympiádě co dělat. Pokud tam chtějí, prvním krokem je tyhle prasárny jejich vlastního státu hlasitě odsoudit. Jenže většina z nich není schopná ani toho.
Ukrajinci mrznou i během olympijských her. Naději jim dává působení humanitárních organizací, jež tu distribuují konkrétní pomoc konkrétním lidem. Za konkrétní peníze, které na jejich účty poslaly tisíce Čechů. V tomhle jsme tu momentálně nejlepší. Na Ukrajinu už se skoro všechny ostatní státy bojí humanitární pomoc vozit. Češi jsou jedni z posledních. Stovky aktuálně přivezených generátorů tady zachraňují životy. A Ukrajinci nám za to jsou nesmírně vděční. V tuto chvíli nevím, jak se české výpravě bude letos dařit. Tu nejcennější, zlatou medaili za humanitární pomoc nakoupenou za peníze soukromých českých dárců už ale od Ukrajinců máme. Nejen za tuto zimu, ale za celé čtyři roky pomoci. A to je to nejdůležitější.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
