Systém je viděl, ale nepomohl. Nová data ukazují velké mezery v pomoci ohroženým dětem
Policie loni z českých domácností vykázala 1 640 násilných osob, nejvíc od roku 2007, kdy se data začala evidovat. Šlo o 922 rodin a 1 743 dětí, které v nich vyrůstaly. Nová čísla od Asociace pracovníků intervenčních center ukazují, že část dětí byla v systému viditelná už před zásahem policie, ne vždy se ale dostala k odborné pomoci.
Eva vyrůstala v domácnosti, kde otec dlouhodobě týral její matku. Ta se na intervenční centrum obrátila až po patnácti letech násilného manželství, ve chvíli, kdy se bála o život svůj i svých dětí. Násilí ale nedopadalo jen na dospělou oběť. Začala utíkat z domova, zhoršila se ve škole a měla výchovné problémy. Když jednou ze strachu o život matky i svůj přivolala policii, otec ji poté zbil. Už se neodvážila pomoc znovu zavolat.
Mladší bratr se začal pomočovat, měl z otce velký strach a sebepoškozoval se.
„Teď si zpětně uvědomuju, jak špatný vliv to mělo na děti,“ popsala později matka pracovníkům intervenčního centra.
Po kontaktu s intervenčním centrem matka odešla s dětmi do bezpečí, obrátila se na OSPOD, odešla do azylového domu a podala oznámení na policii. Muž byl později odsouzen za týrání osoby žijící ve společném obydlí k tříletému nepodmíněnému trestu.
„Chtěla jsem mít normální rodinu“
Později přišla do intervenčního centra i Eva. Už jako dospělá žena a matka čtyřměsíčního syna. Partner ji podle její výpovědi poprvé fyzicky napadl v těhotenství. Tehdy na něj zavolala policii. Když se později omlouval a sliboval, že se násilí nebude opakovat, uvěřila mu.
„Chtěla jsem mít normální rodinu, kterou jsem jako dítě nezažila, protože jsem taky vyrůstala v domácím násilí,“ popsala pracovníkům centra. Násilí ale pokračovalo. Partner jí vyhrožoval zabitím, únosem syna i útokem na byt její matky. Naposledy ji napadl ve chvíli, kdy držela dítě v náručí. Poté odešla s malým synem k matce, protože se bála vrátit k partnerovi.
Do případu se zapojila policie a OSPOD. Partner byl obviněn z týrání osoby žijící ve společném obydlí a ze znásilnění. OSPOD podpořil matku při návrhu na svěření syna do péče a při nastavení nulového kontaktu otce se synem kvůli aktuálně hrozícímu nebezpečí.
Eva jako dítě zažila, že pokus přivolat pomoc skončil dalším násilím. U jejího syna se ale situace začala řešit dřív, už ve chvíli, kdy byl ještě malé dítě. Příběh tak podle odborníků ukazuje, proč je důležité myslet v případech domácího násilí i na děti samotné. Nejen na jejich bezpečí v dané chvíli, ale také na to, aby jejich zkušenost nezůstala bez další pozornosti a nezačala se ozývat až v dospělosti.
Třetina dětí byla v evidenci už před vykázáním
Právě u dětí je totiž nejvíc vidět, kde systém ochrany před domácím násilím potřebuje posílit návaznost pomoci. Podle nové evidence intervenčních center bylo v roce 2025 v rámci násilných soužití ohroženo celkem 3 251 dětí, z toho 728 bylo vystaveno přímému násilí a 78 bylo zraněno. Zhruba třetina dětí byla v evidenci OSPOD už před vykázáním a odborná pomoc se dostala pouze k 37 procentům dětí z ohrožených rodin.
Dlouhodobá data intervenčních center potvrzují, že rostoucí počet vykázání není ojedinělým výkyvem, ale dlouhodobým trendem. V roce 2007, kdy začala intervenční centra fungovat v návaznosti na tehdy nový zákon na ochranu před domácím násilím, bylo v Česku evidováno 884 vykázání, v roce 2015 jich bylo 1 317 a v roce 2025 už 1 640.
Nové statistiky za rok 2025 tak navazují na výzkum SocioFactoru pro APIC z roku 2024 zaměřený na transgenerační přenos násilí. Ten upozornil, že děti vystavené domácímu násilí – ať už jako svědci, nebo jako přímo zasažené – jsou ve vyšším riziku, že si násilné vzorce přenesou do vlastních vztahů v dospělosti.
Hlavně neztratit žádné ohrožené dítě
„Systém ochrany umí v akutní fázi domácího násilí rychle a efektivně zasáhnout,“ uvádí Martina Vojtíšková z Asociace pracovníků intervenčních center ČR. Data o dětech podle ní ale připomínají, že nestačí zasáhnout až ve chvíli, kdy dojde na policejní vykázání. „Potřebujeme, aby se oběti a rodiny dokázaly ozvat dřív a aby lidé, kterým se dítě svěří – například učitelé, školní psychologové nebo sociální pracovníci – uměli reagovat citlivě, bezpečně a bez bagatelizace,“ dodává.
Podle APIC zůstávají bílými místy pomoci dětem především slabé propojení mezi zapojenými institucemi, nízké kapacity odborných služeb pro děti a nejednotná praxe napříč regiony i rozdíly ve financování. „Žádné ohrožené dítě se nesmí ztratit mezi místem prvního kontaktu a následnou pomocí,“ zdůrazňuje Vojtíšková.
Vláda plánuje změny
Změnit by to mohla vláda, která plánuje v oblasti násilí na dětech reformy. Reflexu to potvrdila zmocněnkyně pro lidská práva Taťána Malá z hnutí ANO. Začít chce reformou Orgánu sociálně-právní ochrany dětí. „Zaprvé musí mít OSPOD jednotné vedení, jednotné metodické pokyny a hlavně dobré zázemí. Sociální pracovníci potřebují naši podporu, teď mám na mysli hlavně tu psychologickou, práce v terénu je extrémně náročná. Na jednoho pracovníka OSPODu připadá opravdu hrozně moc případů. A druhá z věcí, bez které to stoprocentně nepůjde, tak je multioborová spolupráce a komunikace mezi jednotlivými orgány,“ říká Malá.
Ministerstvo práce zároveň chystá reformu péče o ohrožené děti. Plánuje vznik úřadu pro rodinu a ochranu dětí. Postup sociálních pracovníků po republice by se měl sladit, podpořit by je měli psychologové či právníci. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) začátkem února ve sněmovně uvedl, že by nový úřad mohl pod resortem práce začít fungovat do čtyř let.
Ministerstvo práce mezitím ustavilo komisi, která se zaměřuje na nepřirozená úmrtí dětí. Tvoří ji zástupci resortů práce a vnitra, policejního prezidia a pediatrů s dětským ombudsmanem Martinem Benešem a právě vládní zmocněnkyní pro lidská práva a poslankyní Malou. Juchelka po svém nástupu také pozměnil podobu ministerstva. Dotklo se to hlavně sekce ochrany dětí, z níž musela odejít část expertek a expertů na modernizaci péče. Krok kritizovala opozice i prorodinné organizace.
