Filmy na festivalu Karlovy Vary 2018: 33 snímků, které musíte vidět | Reflex.cz
nahoru

33 filmů, které musíte letos v Karlových Varech vidět

Kolektiv autorů28. června 2018 • 08:47
33 filmů, které musíte letos v Karlových Varech vidět
foto: Film servis festival Karlovy Vary

Snímků je letos ve Varech přes 200 a Reflex se na ně – jako každý rok – dívá už před festivalem: Veronika Bednářová, Kateřina Kadlecová i Tereza Spáčilová pro vás z více než dvou stovek snímků letošních Varů vybírají 33 kousků, které znají a o nichž jsou si jisté, že byste je měli vidět i vy. Některé z novinek letošní třiatřicítky nakoukal taky publicista Šimon Šafránek, pár zhlédla mladá novinářka Marie Barvínková, která těmhle tradičním reflexáckým sloupkům vymyslela speciální žánr „pozvánka s názorem“. Pokud vám letos pomůžou v orientaci, na co jít nebo na co si pak po Varech počkat v české distribuci, naše práce nebyla marná!

1. Léto

Režie: Kirill Serebrennikov / Rusko, Francie 2018

Léto
Obvykle vás na tomto prestižním místě zásobujeme kvalitními, americkými, nezávislými komediemi, letos je však všechno jinak: jedním z varských novinkových hitů bude Léto, originální černobílé hudební retro z Leningradu. Odehrává se během 80. let, kdy městem začala cvičit punková a novovlnná muzika.

Majk – populární ruský muzikant Roma Zver – je zde frontmanem populární kapely, která plní leningradské sály, kde hlídači napomínají publikum, aby netančilo.

Majk žije s Natašou, vychovávají spolu dítě. Pak se ale objeví Viktor (Teo Yoo), mladík s exotickými rysy a se smyslem pro nihilistickou generační výpověď. Majk ve Viktorovi objeví talent a Nataša milence.

Film vychází ze skutečných událostí. Viktor Coj byl se svou kapelou Kino v osmdesátých letech v Rusku obrovskou modlou, byť zemřel na vrcholu slávy v roce 1990 při automobilové nehodě. I proto Léto připomíná hudební drama Control o britských Joy Division režiséra Antona Corbijna, jen v sovětských kulisách.

Remake nejslavnější české postelové scény aneb Formanovy Lásky jedné plavovlásky verze …

Slavný ruský režisér Kirill Serebrennikov se zde navíc mistrně vyhýbá tradičním klišé hudebních filmů. Do hry zapojuje animaci a výtvarnou představivost, ojediněle a přesným způsobem pak vystihuje křehké nuance vztahu ústřední trojice. Film zaujme také svou sentimentální náladou, oslavou mládí. Neřeší se tu politika ani komunismus, hrdinové se i v šedé zemi chtějí především bavit. Jejich rebelie proti systému je tak spíš tiše samozřejmá než plánovaná a organizovaná.

„Je to film o specifické subkultuře,“ říká producent Ilya Stewart, který se účastnil světové premiéry na festivalu v Cannes: „V Rostově nebo v Moskvě se tehdy poslouchalo něco jiného než v Leningradě.“ Právě proto Cojova hudba v mládí Jižana Serebrennikova nezasáhla: později však přijal projekt za svůj.

Sám slavný divadelník do Cannes bohužel letos přijet nemohl. Jako hlasitý odpůrce Vladimira Putina je už od loňského léta v domácím vězení kvůli údajné zpronevěře finančních prostředků na moskevské činoherní divadlo, jemuž šéfuje. Štěstí je, že do domácího vězení nastoupil až pár dní před koncem natáčení Léta. Serebrennikov však musel celý film stříhat z domova, jejž smí opustit pouze na hodinu denně. Na svobodu by se měl – snad – dostat až koncem července letošního roku, když už bude jeho film celoevropským fenoménem.

2. All That Jazz

Režie: Bob Fosse, USA 1979

All That Jazz
Kabaret a All That Jazz. Přelomové, dnes už klasické muzikály, jež navždy změnily tvář žánru. Oba natočil v sedmdesátých letech režisér Bob Fosse. V All That Jazz hraje Roy Scheider (v životní roli) broadwayského režiséra, který sice drží pevně v rukou scénografii svých představení, ale kulisy života se mu hroutí. Bob Fosse napsal tento tragikomický muzikál se scenáristou a producentem Robertem Alanem Arthurem, který během natáčení zemřel. Snímek s legendárními písněmi a tanečními hity má čtyři Oscary (nejlepší výprava, kostýmy, střih a hudební aranžmá) a pět nominací. Získal i Zlatou palmu v Cannes 1980.

Rada: Průkopnický, vizuálně, obsahově i hudebně silný muzikál. Rozhodně stojí za zážitek na velkém plátně.

Místo, které nespí. Podívejte se, kde se bude nejvíce pařit během festivalu ve Varech

3. Beze stop

Režie: D. Graniková / USA 2018

Beze stop
Intimní survivalové drama. Will (Ben Foster) se svou třináctiletou dcerou Tom žijí v přírodní rezervaci na okraji oregonského Portlandu. Přespávají ve stanu, skrývají se před lidmi. Jenom pro jídlo chodí do samoobsluhy. Jde o dobrovolné rozhodnutí, Will dceru příkladně vychovává. Pak ale rodinu vypátrá policie. Následuje přesídlení na venkovskou farmu, kde se hrdinům pranic nelíbí. Táhne je to zpátky do lesů, mimo civilizaci… Osm let po dramatu Do morku kosti, kde se Jennifer Lawrenceová vydá hledat zmizelého otce, se přemýšlivá režisérka Debra Graniková vrací k lásce mezi otcem a dcerou. Minimalisticky, ale o to přesněji mapuje tu křižovatku, kdy se z dítěte stává dospělý.

Varování: Bez kápézetky se v kině radši neukazujte.

4. Bloudění

Režie: Antonín Máša, Jan Čuřík / ČSSR 1965

Bloudění
Téměř zapomenutý film české nové vlny, výrazný autorský debut Antonína Máši (1935–2001), který neznáte ani z televize. Příběh otce (Jiří Pleskot) a syna (Jaromír Hanzlík). Sedmnáctiletý Michal se proplétá dějem jako špatné svědomí táty, který se v 50. letech podílel na neblahých komunistických praktikách a procesech. Stejně jako Michal je i on plný nejistoty: oba bloudí životem, snaží si porozumět, ale ani i v pomalu uvolňujících se šedesátých letech to ještě není možné… Film má krásnou kameru (Čuřík, Šlapeta) i hudbu (Jan Klusák). Zajímavé je v něm vidět i režiséry Miroslava Macháčka a Jana Kačera.

Záruka kvality: Film v rámci letošní Pocty Jaromíru Hanzlíkovi vybrala umělecká poradkyně MFF KV Eva Zaoralová.

5. Dívka

Režie: Lukas Dhont / Belgie, Nizozemsko 2018

Dívka
Laře se některé části jejího těla protiví. Zvlášť když jsou tak vidět! Navíc přichází na baletní školu, kde má tancovat po ženském způsobu, na což její kosti nejsou připravené… Vynikající, intenzívní debut Lukase Dhonta se vyznačuje fenomenálním hereckým výkonem začínajícího Victora Polstera v roli Lary. Téměř nesleze z plátna, pohybuje se v náročných polohách: v civilu se úpěnlivě kontroluje, v tanci naopak cítíme radostnou závrať, ale i bolest kloubů a šlach. Dhontovi se mistrovsky daří nejenom portrétovat trans­sexuálku, ale především přiblížit obavy a stísněnost člověka mladého, nedočkavého a neschopného žít v míru s vlastním tělem.

O čem to vlastně je: Pubertální dívka Lara ve stále ještě klučičím těle čeká na vysněnou operaci.

20 nejlepších akčních filmů 21. století. Tady jsou důvody, proč se na ně podívat

6. Donbas

Režie: S. Loznica / Francie, Ukrajina, SRN, Holandsko, Rumunsko 2018

Donbas
Intenzívní, podmanivé obrazy ze současného válečného konfliktu na Ukrajině. Zkušený Sergej Loznica opět předvádí výsostnou filmařinu, zde inspirovanou estetikou youtubových svědectví. Kaž­dá kapitola začíná banálně: herci se líčí v karavanu, proruský politik navštěvuje porodnici, pasažéři cestují autobusem do okupovaného sousedství… Navštěvujeme úkryt, kde se v zatuchlých místnostech tísní desítky lidí, jsme svědky bizarní novoruské svatby. Pod tlakem souvislostí žezlo přejímají barbarství a propaganda. Právě ta Loznicovi v Donbasu leží v žaludku nejvíc. Získal za něj cenu za nejlepší režii v canneské sekci Un certain regard.

Ledový pocit: Stačí málo a může se to stát i u nás.

7. Drž si šátek, Taťjano

Režie: Aki Kaurismäki / Finsko, Německo 1994

Drž si šátek, Taťjano
Černobílá road movie z Finska, jež naznačuje, že největší dobrodružství vás možná čeká za dveřmi. Stačí, když dojde kafe! To se stane Valtovi, který se naštve, za­mkne matku doma a zamíří za svým auto­mechanikem Reinem. Oba pak ve Valtově bouráku s přehrávačem na gramodesky křižují plochou finskou krajinu. Jeden v obleku, druhý v kožené bundě. Jeden s kávou, druhý s vodkou. Po cestě potkají dvě ženy z bývalého SSSR a slíbí jim, že je vezmou do přístavu. S tím se začne odvíjet subtilní milostný příběh. Drž si šátek, Taťjano je introvertní, lakonický, plný suchého humoru. Září tu Kati Outinenová a Matti Pellonpää, jejichž „neherectví“ režisér dotahuje k dokonalosti.

Prostě: Milovaný Aki Kaurismäki!

Sex, drogy a šaría. Film Teheránská tabu je animovaná noční můra z Íránu

8. Flákač

Režie: Richard Linklater / USA 1991

Flákač
Filmová oslava spontánnosti, kult 90. let, apoteóza náhodných setkání. Odehrává se během jediného dne v texaském Austinu.Je to osvobozující podívaná bez jednoho konkrétního příběhu, bez konvenční struktury. Richard Linklater natočil tento svůj druhý film za pár tisíc dolarů a obsadil do něj sebe i množství neherců. Stal se tak vzorem nejen pro další austinské filmaře, ale pro celou americkou nezávislou vlnu devadesátých let. Z hlediska Linklaterovy tvorby je Flákač základem – najdeme tu režisérovu oblibu v časovém ohraničení jednoho dne či v nekonečných dialozích, a především jeho kouzelnou schopnost najít v běžnosti výjimečné věci.

Proč: Převratný film, který ovlivnil celou generaci.

9. Jeřábi táhnou

Režie: M. Kalatozov / SSSR 1957

Jeřábi táhnou

Klasika, jež k plátnu přiková i roztěkané mileniály. Na expresívní scény – třeba když raněnému Borjovi před očima běží život, co mohl mít bez války – se nádherně dívá i šest dekád po jejich vzniku. Válečné drama stojí na obyčejných příbězích, jimiž hýbe náhoda, osud a až v poslední řadě vůle hrdinů. Točí se kolem Veroniky, která si od snoubence Borise nechá říkat Veverka. Boris se vydává do boje mezi prvními: rozhodnutí, jež Veverka nejdříve nechápe, pak se mu vzpírá a nakonec se s ním po svém smiřuje. Její představitelka Taťjana Samojlovová nám i dnes v řadě detailů ukazuje tolik emocí, kolik je jich jen široká ruská duše schopna.

P. S.: Čeká vás životní zážitek. Přijďte s kapesníkem.

10. Jiří Menzel – Komedie není legrace

Režie: R. Kolinsky / Švýcarsko 2016

Jiří Menzel – Komedie není legrace
Robert Kolinsky (48) je klavírní virtuos, jehož rodiče po srpnu 1968 emigrovali do Švýcarska. Menzela ve svém pečlivém dokumentu portrétuje v mezinárodním kontextu, lidsky a s pokorou, a to pomocí pregnantně formulovaných názorů i vzpomínek jeho evropských generačních souputníků. Dokumentem se prolínají maďarský režisér István Szabó i Brit Ken Loach, mluví tu Miloš Forman, Věra Chytilová i další „famák“ – Emir Kusturica. Část dokumentu je věnována také Menzelově stopě v německy mluvících zemích; v divadelním kontextu o něm přemýšlí třeba šéfrežisér basilejského divadla Werner Dügellin.

Pochvala: Švýcarský tvůrce s českými kořeny ukazuje Menzela jako mezinárodní hvězdu. A to je dobře.

10 nejlepších hororů dekády a proč se na ně podívat
Jan Cvrček 12. května 2018 • 17:22

10 nejlepších hororů dekády a proč se na ně podívat

11. Lawrence z Arábie

Režie: David Lean / VB 1962

Lawrence z Arábie
Desátý prosinec 1962, Leicester Square, Londýn. Na premiéru snímku Lawrence z Arábie přijíždí i britská královská rodina a režisér David Lean stírá kapku potu z čela. Právě se mu podařilo zažeh­nat faux pas století: až z Ameriky sehnal jedinou náhradní filmovou kopii za tu původní – poškrábanou. Dobrodružství britského důstojníka Lawrence, jenž dokázal sjednotit arabské kmeny proti Turkům, publikum oslnilo: jako by žár všudypřítomného písku vystoupil z plátna do prostoru. Film získal sedm Oscarů, a minul Petera O’Toola v jedné z jeho životních rolí. Hudbu Maurice Jarra dodnes hrají nejlepší symfonické orchestry.

Rada: Lawrence na karlovarském plátně patří do kategorie zážitků, za něž by se mělo platit zlatem.

12. Lovec jelenů

Režie: M. Cimino / USA, VB 1978

Lovec jelenů
Svatba, vojna a ruská ruleta. To jsou hrací karty režiséra Michaela Cimina ve slavném protiválečném dramatu s Robertem De Nirem, Christopherem Walkenem a Meryl Streepovou. Ocitáme se na ortodoxní svatbě kdesi na venkově v Pensylvánii. Seznámíme se tu se třemi kamarády z hutí i jejich láskami, účastníme se jejich tradic, včetně lovu na jelena. A pak už mladíky čeká cesta na válečná pole ve Vietnamu. Setkávají se až v zajateckém táboře, kde je dozorci nutí hrát ruskou ruletu proti sobě samým. Lovec jelenů představuje mistrovské zpracování vietnamského syndromu. Zároveň jde o brilantní filmovou podívanou: režisér i kameraman Vilmos Zsigmond jsou zde na vrcholu formy.

Ocenění: Film má pět Oscarů a další čtyři nominace.

13. Lucky

Režie J. Carroll Lynch / USA 2017

Lucky
Den začíná Pěti Tibeťany a sklenkou mléka, před spaním popíjí Bloody Mary. Denně stáhne krabičku cigaret. Společnost mu dělají křížovky, televize, telefon a obyvatelé pouštního městečka. Devadesátník Lucky. Režisér John Carroll Lynch (jmenovec Davida Lynche) střídá jarmuschovské pozorování života se scénami skoro divadelními. V šeru saloonu zažijete komorní dramata, snídaně v bistru se v mžiku promění v antickou tragédii. Na pomyslném jevišti a v jeho předposlední roli uvidíte Harryho Deana Stantona – na něm stojí nekýčovitá studie stárnutí a úzkosti, co všechno jsme ještě nestihli. Co s tím? Luc­ky ví: „Prostě se usmějete.“

Tip: Na atmosféru amerického Jihozápadu se nalaďte skvělým soundtrackem. Je i na Spotify.

Jak bude vypadat porota na karlovarském festivalu? O vítězi rozhodne i děkan FAMU Holý

14. Mama Brasil

Režie: Gustavo Pizzi / Brazílie, Uruguay, Německo 2017

Mama Brasil
Půvabná rodinná miniatura manželského páru Gustava Pizziho a Karine Telesové opět ukazuje sílu poezie všedního dne. Ve filmu, jenž svou cestu zahájil na festivalu v Sundance, ztvárňuje Telesová manželku a čtyřnásobnou matku, která i navzdory nepříznivým okolnostem zvládne všechno. V rozpadajícím se domku na pláži, kde není k hnutí, sledujeme ona malá velká dramata, jež sami tak důvěrně známe, a nepřestáváme žasnout, že mohou tak dobře sloužit filmovému vyprávění. Mohou. Úsměvné momenty, jako je spiklenecké noční hodování tatínka a obézního syna, mění drobné situace ve výpověď.

Nezapomeňte: Přesně kvůli takovýmto filmům tolik milujeme latinskoamerickou tvorbu posledních let.

15. Markéta chce taštičku

Režie: Miroslav Janek / ČR 2018

Markéta chce taštičku
Režisér, kameraman a střihač Miroslav Janek je karlovarská stálice. Loni přivezl archívní snímek Nespatřené o tmavomodrém světě nevidomých dětí z pražské školy Jaroslava Ježka, aktuálním portrétem autistické a mentálně postižené dívky Markéty pak navazuje na svůj Normální autistický film (2016). Markétčin příběh je jen půlhodinový, ovšem energeticky náročný – soužití s šestnáctiletou dívkou s Rettovým syndromem, mající duši a chování dvouletého děcka, musí být vyčerpávající, jak diváci Dětí úplňku (režie V. Stehlíková, 2017) a jiných dokumentů o autismu dobře vědí. Další aktuální příspěvek k zásadnímu tématu.

Doporučení: Nejen pro rodiče dětí úplňku. Prostě pro rodiče.

16. Mimořádná zpráva

Režie: Tomáš Bojar / ČR 2018

Mimořádná zpráva
Píše se 9. březen 2017 a Miloš Zeman má večer tisícovce svých věrných oznámit, zda bude, či nebude podruhé kandidovat na prezidenta ČR. Z redakce Hospodářských novin není mezi zvanými nikdo, z redaktorů ČT se na Hrad jako zázrakem dostal Vladimír Keblúšek – ale nesmí mít kameru. Jak obě redakce připraví zprávu, u níž vlastně nemohou být? Jak fungují mediální rutiny, jak mezi sebou komunikují čeští špičkoví žurnalisté?

Sedmdesát minut o Zemanovi bez Zemana, v hlavní roli místo něj novináři – místy je to parodie, místy thriller. Režisér dokumentů Česká RAPublika, Dva nula nebo FC Roma zajímavě připomíná klíčový okamžik naší země.

Pro koho: Pro ty, které zajímá, jak fungují média.

Marge Simpsonová v královské gardě. Vtipné scény, které vznikají kombinací filmu a…

17. Mizející světlušky

Režie: S. Pilote / Kanada 2018

Mizející světlušky
Podle sedmnáctileté Léo z filmu uvedeného letos v hlavní varské soutěži, je město, kde žije, „plné zombies“ a všichni ji otravují. Hlavně máma s otčímem, populistickým moderátorem lokálního rádia, který zásobuje komunitu jednou apokalyptickou zprávou za druhou. „Už deset let se tu neobjevily světlušky a je to naše vina,“ říká v jednom ze svých programů. „Je tu příliš hluku a světla. Tahle země je na tom postavená a nám je to jedno.“ Vše, co otčím říká a dělá, živí v Léo romantické představy vzdáleného otce, které se ale brzy rozplynou. Mladičká Karelle Tremblayová je skvělá v roli vzdorující dívky, která hledá svou cestu útěky ze slepých uliček.

Špatná zpráva pro apokalyptiky: Světlušky se možná nakonec přece jen vrátí.

18. Mosty času

Režie: K. Briedeová a A. Stonys / Litva, Lotyšsko, Estonsko 2018

Mosty času
Dokumentární esej ukazuje sedm pobaltských dokumentaristů a staví do kontrastu jejich umělecké vrcholy, tedy poetické filmy převážně z 60. a 70. let minulého století na jedné straně – a jejich portréty na sklonku života, kdy odpovídají na otázky po smyslu umění, krásy, smrti, na té druhé. Kristīne Briedeová a Audrius Stonys se rovněž vydali za některými aktéry oněch dokumentů. Například muž, jenž na břehu osamoceně vysazuje ovocné stromy, připadal kdysi dokumentaristům jako blázen – a dnes na tom místě rostou jabloně. Podobně v jednom z filmů vidíme zapáleného učitele hudby – a vzápětí ho nacházíme neslyšícího a bez akordeonu…

Věta pro intelektuály: Mosty času jsou zamyšlením nad plynutím času i stárnutím člověka a filmu.

Dukla 61: Česká televize postavila tragicky zesnulým havířům důstojný pomník

19. Na krátko

Režie: Jakub Šmíd / ČR 2018

Na krátko
Náladu vám sice druhý celovečerní snímek Jakuba Šmída nezvedne, leč mínění o českých filmařích ano. Na krátko spadá do kategorie příběhů, v nichž není postavy bez deprese a zápletky s východiskem. Nefunkční rodina, šikana, útěky. Nebe je šedivé, příbytky bezútěšné, šance na lepší vyhlídky nulové. I pes má smutné oči. Na mysl se vtírá otázka, proč se na něco tak ponurého dívat, jenže Šmídův čistý tvar – a výkony hereckého ansámblu v čele s Petrou Špalkovou – si zkrátka takový laciný typ soudu nezaslouží. Scénář Petry Soukupové má nezpochybnitelnou sílu, což se v době, kdy se rodí filmy bez konců a začátků, rovná zázraku.

Oprava: Režii na FAMU se prý nedostává mladých talentů. Jakub Šmíd patří k úlevným výjimkám.

20. Oči Orsona Wellese

Režie: Mark Cousins / VB 2018

Oči Orsona Wellese
Dokument severoirského filmaře a věrného hosta festivalu Marka Cousinse je koncipován jako – téměř milostný – dopis slavnému filmaři-inovátorovi.„Umění neberu tak vážně jako politiku,“ říká ­Orson Welles v jednom z rozhovorů a režisér jej ukazuje i jako humanistu a bojovníka proti fašismu: tomu velkému, jenž tehdy drtil ­Evropu napadrť, i tomu malému, každodennímu. Jako když na vlastní pěst pátral po policistovi, který oslepil nevinného Afroameričana. Mluvící hlavy ve filmu nenajdete. Místo odborníků promlouvá Wellesova dcera Beatrice (která je podle Cousinse „pořád rocková kočička“), jeho kresby a ikonické záběry, dílo jeho předchůdců i následovníků. A hlavně sám autor.

Náš soud: Místy naivní, místy civilní a sebeironické. Cinefilská nálož.

Pustina v Podkrušnohoří aneb Vydejte se do míst, kde se natáčela temná česká detektivka

21. Ostré předměty

Režie: J.-M. Vallée / USA 2018

Ostré předměty
Když spojíte srdcervoucí příběh (ano, opět mrtvé děti), excelentní knižní předlohu, držitelku dvou Zlatých glóbů, režiséra Sedmilhářek a fantastický soundtrack, jaký seriál vám z toho vyleze?

Ostré předměty podle Gillian Flynnové. Proč má mladá chicagská reportérka Camille tak příšerný vztah se svou neurotickou matkou? Proč se v jejím rodném městečku Wind Gap brutálně vraždí školačky? A proč jí kdysi umřela sestřička a ta další trpí děsivými záchvaty? A jak ten štramák detektiv asi zareaguje, až uvidí Camillinu rozsáhlou sbírku jizev? Ve Varech HBO představí jen první díl svého osmidílného seriálu se skvělou Amy Adamsovou; ­plnou palbou do diváků půjde – každý týden – až od 9. července.

Varování: Jen pro odvážné.

22. Paterno

Režie: Barry Levinson / USA 2017

Paterno
Film z produkce HBO natočil host letošního varského festivalu Barry Levinson, režisér oscarových klasik Rain Man či Vrtěti psem. Pětačtyřicet případů znásilnění kluků, nadaných fotbalistů, jimž v té době bylo mezi 10 a 16 lety. Orální sex, anální sex. Ve sprše luxusní šatny, po tréninku. Kluci za „to“ od špičkového trenéra Gerryho dostávali dárky – třeba tenisky Nike. A Gerry měl výsledky: Penn State byla celé dekády nejlepší školou amerického fotbalu v USA. Hlavní hrdina snímku Joe Paterno (Al Pacino, jak už ho nikdy ne­uvidíte) strávil jako hlavní trenér a Gerryho kolega 61 let. Věděl o letitém „koníčku“ svého spolupracovníka? Skvěle natočeno!

Poznámka: Důkaz, že #MeToo není jen bezobsažný hashtag.

23. Profil

Režie: Timur Bekmambetov / VB, USA, Kypr, Rusko 2018

Profil
Londýnská novinářka Amy počítá každou penny, a tak hledá sólokapra . Napadne ji vydávat se za teenagerku, jež konvertovala k islámu, a napsat o tom, jak ISIS rekrutuje mladé lidi ze Západu. Na Facebooku se seznamuje s Bilelem – a brzy už se nechává přemlouvat, aby dorazila do Sýrie. Bilel není troškař – slibuje vilu i nový kalašnikov. A není to ani jednorozměrný zloduch: lidi zabíjí, zato zachraňuje koťátka… Thriller podle skutečných událostí se odehrává jen na monitoru počítače – forma, která příběhu dobře slouží. Amy zběsile přepíná mezi hovory s Bilelem, přítelem Mattem a drsnou šéfovou; v on-line zmatku se jí rozpadá i off-line život.

Spoiler: Profil má hodně odvážné finále.

Porno v 21. století: Jak virtuální realita vstupuje do filmů pro dospělé

24. Signum laudis

Režie: Martin Hollý / ČSSR 1980

Signum laudis
Drama z ruské fronty první světové války, jež by na velkém plátně měla vidět i mladá generace; ve Varech budete mít šanci v rámci Pocty Martinu Hollému (1931 až 2004). Vedle vojáka tělem i duší, kaprála Hoferika v podání Vlada Müllera, se v něm objevují vynikající čeští herci – Josef Bláha, Ilja Prachař nebo Radovan Lukavský. Scenáristou snímku byl Jiří Křižan. Absurditu totality 80. let pak dokazuje, že za scénář byl navržen na státní cenu Klementa Gottwalda. Vyznamenání pojmenované po muži, jenž podepsal rozsudek smrti nad jeho otcem, však Křižan nepřijal. Následoval zákaz činnosti na Bar­randově.

Vzpomínka: Autorem námětu k filmu byl scenárista, prozaik a novinář Vladimír Kalina (1927–1995).

25. Sklenka na rozloučenou

Režie: Stephen Moyer / USA 2018

Sklenka na rozloučenou
Když se dají dohromady herci ze seriálu True Blood, Miranda ze Sexu ve městě a americká televizní legenda Ed Asner, vznikne mile civilní tragikomedie, v níž se pozná každý, kdo měl někdy rodinu.

Po stopách zesnulé benjamínky Colleen se vydává trio sourozenců, otec a jediný „outsider“ v sestavě, Colleenin manžel Karl. Následuje road movie se vším všudy , které funguje hlavně díky chemii mezi účastníky onoho neveselého zájezdu, který je nakonec docela veselý: třeba proto, že liberální bratr se s partnerem zrovna chystá adoptovat dítě, zatímco manžel-venkovan si pouští ultrapravicové rozhlasové stanice…

Přísaha: Spolu se sourozeneckým gangem se budete chechtat nahlas.

Solo: Star Wars Story je skvěle našlápnutá vesmírná opera ze staré školy kosmických …

26. Skunk

Režie: A. Silversteinová / USA 2014

Skunk
Mladičká, drsná dívka. Její pes, který ji má rád. Ona jeho taky. U tůňky partička výrostků, z nichž jeden je ten nejdrzejší. Nejne­omalenější. Nejvíc sexy. Všechno je jednou poprvé, i v syrově autentickém prostředí amerických kluků a holek, kteří se s ničím nemažou, aby zakryli nejistotu. Nevyrůstají ve vatě; nezbývá než pak dívku ponížit. Její odplata je ale hodně vtipná… Výborně natočený, patnáctiminutový snímek, který Annie Silversteinová vytvořila během studií na Austinské texaské univerzitě, získal první cenu sekce Cinéfondation v Cannes. Je o ženské živočišné síle a o tom, že nemá cenu se jí vzdávat.

Navíc: Film bude uveden spolu s dalšími filmy z Austinu, Rat Pack Rat, 1985, Hon na králíky, Sušené maso a Objevitel.

27. Studená válka

Režie: Paweł Pawlikowski / Polsko, Francie, VB 2018

Studená válka
Studená válka začíná krátce po té druhé světové v Polsku. Pianista Wiktor objíždí venkov a nahrává folklórní písně. Objeví zpěvačku Zulu, již přijímá do sboru, jenž se brzy stává výkladní skříní komunistické kultury. Zatímco politická situace se vyostřuje, Wiktor se Zulou navštěvují rozdělený Berlín, který zurčí milovaným jazzem. Wiktor dívku přemlouvá, aby s ním prchla na Západ, Zula si to však na poslední chvíli rozmyslí. To je přitom teprve první z několika velkých zvratů, jež scénář hrdinům na ploše několika desetiletí uchystá. Režisér Pawlikowski (Ida) exceluje v minimalizaci prostředí i figur. Jde o výjimečné dílo, které v Cannes získalo cenu za nejlepší režii.

Tip: Hranici překračujte vždy ve dvou!

Svědkové Putinovi, Mosul i Zemanova kandidatura. Soutěž dokumentů bude mít ve Varech…

28. Svět je tvůj

Režie: R. Gavras / Francie 2018

Svět je tvůj
Známý tvůrce blyštivých videoklipů s politickým podkresem Romain Gavras natočil komedii ve stylu gangsterek Guye Ritchieho. Mladí kluci zde oblékají fotbalové dresy a peneří se kolem holičství na pařížském sídlišti. Sní o rychlých penězích, automatických puškách a balících drog. Fran­çois (K. Leklou) je jiný. Stačil by mu řadový domek s bazénkem. A tak kývne na převoz hašiše pro bosse Putina. Akce se ale zvrtne a nezbývá než přivolat na pomoc drsnou matku Danny (Isabelle ­Adjaniová) a jejího expřítele Hen­ryho (Vincent Cassel), který začíná věřit na chemtrails. Za oponou rozverné švandy tu příjemně vykukují seriózní témata, jako narkoterorismus či uprchlictví.

Varování: Gangy nikdy nevypadaly módněji.

29. Šťastný Lazzaro

Režie: A. Rohrwacherová / Itálie, Švýcarsko, Francie, Německo 2018

Šťastný Lazzaro
Překrásně barevný příběh z rurální Itálie se odehrává v zapadlé vsi, kde ještě funguje dávný pachtýřský systém, ale občas už tu taky zasmrdí auto a zapípá mobil. Zatímco bohatá plantážnice v podání Nicoletty Braschiové vydírá farmáře, ti se zas vozí po místním kudrnáči Lazzarovi. Kluk s andělskou tváří má pověst prosťáčka a v dobrém úmyslu se snaží všem vyjít vstříc. Ve druhé části pak režisérka Alice Rohrwacherová (Zázraky) přenáší děj do městské současnosti, kde upozorňuje na aktuální evropské problémy.

Šťastný Lazzaro se běžné produkci vymyká především krásným zpracováním, na festivalu v Cannes získal Lazzaro cenu za nejlepší scénář.

Varování: Před Lazzarem si pořádně vyčistěte oči!

Přes hubu od havířů nedostanu, říká David Ondříček, režisér úspěšného filmu Dukla 61

30. Tina a Vore

Režie: Ali Abbasi / Švédsko, Dánsko 2018

Tina a Vore
Tina je neforemná žena se špínou za nehty, jež vládne výjimečně citlivým čichem. Pracuje na celnici a stačí, aby nasála vzduch, a už pozná, jestli někdo něco pašuje. Klidně i dětskou pornografii na paměťové kartě. Zatímco v práci je Tina platnou součástí kolektivu, v soukromí je spíše zoufalá. Přežívá v lesní chajdě s parťákem Rolandem, smířená s pinožením na okraji společnosti. Pak ale potká Voreho a začne zažívat něco, co dosud nepocítila. Ali Abbasi se ve svém nejnovějším snímku snaží spojit sociální realis­mus s nadpřirozenými prvky severské mytologie a za svůj film si na festivalu v Cannes odnesl hlavní cenu sekce Un certain regard.

Nevyžádaná rada: Všímejte si pečlivě, kdo vás očichává.

31. Touch Me Not

Režie: Adina Pintilieová / Rumunsko, Německo, ČR, Bulharsko, Francie 2018

Touch Me Not
Zásadní i kontroverzní snímek rumunské debutantky Adiny Pintilieové, natočený v české koprodukci. Hlavní hrdinka Laura, krásná žena po padesátce (Laura Bensonová), se v něm rozhodne přijít na kloub svým osamělým touhám i léta potlačovaným traumatům. Nevysedává ale u psychologů, jde na to pohybem i prožitky: zve si k sobě domů mladé muže a pozoruje, jak onanují, najímá si podivné sex kouče… Film, který letos vyhrál hlavní soutěž v Berlíně, je nádherně natočený, a není to lehká podívaná. Místy budete zmatení, pobouření. Vydržte však.

Povzdech: Touch Me Not se snaží vyjádřit cosi zásadního. Jen ještě přesně neví, jak na to.

Hlavní soutěž karlovarského festivalu nabídne zajímavý mix filmů. Přijedou i vítězové…

32. Úkryt

Režie: Jeff Nichols / USA 2011

Úkryt
Těžká fyzická práce, doma krásná žena, která však vydělává jen pár drobných, aby se mohla starat o šestiletou hluchoněmou dcerku… Nezbláznili byste se z té zodpovědnosti, která na vás coby muži leží? Hlavní hrdina v podání Michaela Shannona, předloňského hosta ve Varech a držitele nominace na Oscara i Zlatý glóbus, málem ano.

Počínající schizofrenie je ve filmu symbolem jižanské maskulinity, již občas jednoduše nelze vydržet. Důležitý snímek scenáristy a režiséra Jeffa Nicholse, tvořícího v texaském Austinu, je vyprávěn pozvolna a krásně; pomáhá mu počasí i skvělé herecké výkony.

Průlom: Michaela Shannona doplňuje Jessica Chastainová, kterou tato role vynesla mezi hvězdy.

33. V Mosulu

Režie: Jana Andertová / ČR 2018

V Mosulu

Jana Andertová původně plánovala, že stráví den v Mosulu s elitní jednotkou irácké armády Golden Division, bojující proti takzvanému Islámskému státu. Nakonec s nimi zůstala na vlastní pěst nepředstavitelných osm měsíců a natočila syrový dokument z prvních linií bitvy o Mosul, která se táhla od roku 2014 do června 2017. Dostala se tak blízko místním lidem, jak jen se dostat lze: byla tam, když jejich domy padly pod výbuchy raket a sebevražedných atentátníků, když celé rodiny prchaly z města, aniž aby měly možnost se sbalit nebo vrátit pro chybějící členy. Výsledkem je jedno z nejintimnějších současných svědectví z válečné fronty.

Snímek není určen pro: Diváky, kteří čekají válku z The Avengers.

Pokračování filmu Avatar se bude točit i v Maďarsku a Estonsku. Film měl rekordní tržby…
Co dělat, aby se vaše kočka dožila 165 let? Šampaňské, slanina a 3D filmy, říká kočičí …

Kolektiv autorů


Klíčová slova: KVIFF, Karlovy Vary, film, festival


Colours of Ostrava 2018

Průvodce: vstupenky, ubytování, doprava Program a hvězdy Reflex Stage Festival v ulicích
Patrně největší hvězdou letošního ročníku hudebního festivalu Colours of Ostrava, který proběhne mezi 18. a 21. červencem, bude zpěvák Pharrell Williams. Jak vypadal první den s Williamsem, ale třeba i s Vojtěchem Dykem nebo Reflexem si prohlédněte ve fotogalerii Martina Straky. Pokud ještě váháte, pak vás určitě přesvědčí 10 důvodů, proč jet zrovna letos na Colours.


Kurzy měn
25,640
22,450
28,620
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější