Babišův trik s Agrofertem. Holdingu zůstanou dotace, vláda může rozhodovat v jeho prospěch
Andrej Babiš oznámil, jak chce vyřešit svůj střet zájmů. Chce se Agrofertu vzdát a vložit jej do slepého fondu. Tento model je možná právně průchodný, ale fakticky jen polovičatý. Holding zůstává v dosahu Babišovy rodiny a nepřijde o žádné veřejné prostředky.
Šéf hnutí ANO představil na sociálních sítích po dlouhých průtazích řešení svého střetu zájmů, ačkoli ještě nedávno na mimořádné schůzi sněmovny prohlašoval, že v žádném „samozřejmě“ není.
„Rozhodl jsem se nevratně vzdát firmy Agrofert, se kterou už nebudu mít nic společného. Už ji nikdy nebudu vlastnit, nebudu s ní mít žádné ekonomické vztahy a nebudu s ní v žádném kontaktu,“ uvedl. Akcie holdingu vloží do tzv. slepého fondu (blind trustu) a bude je spravovat nezávislý správce, který bude kontrolován nezávislým protektorem. Oba podle něj určí nezávislá osoba.
Babiš zdůraznil, že on sám, jeho děti ani manželka nebudou mít na Agrofert žádný vliv a nebudou čerpat finanční prospěch. „Agrofert moje děti získají až po mé smrti,“ konstatoval. Z tohoto důvodu dává hlubší smysl, proč letos od svých firem inkasoval rekordních 477 milionů korun.
Nezávislý správce?
Formálně tak naplnil dohodu s prezidentem Petrem Pavlem. Bude jmenován premiérem, nicméně zůstává celá řada otazníků. Jedna věc je najít ústavně průchodné řešení, druhá věc je jeho nastavení v praxi.
Řada právníků se shodovala, že jediným legislativně čistým řešením by byl prodej Agrofertu, případně aspoň jeho odříznutí od dotací a veřejných zakázek, což by mělo závažné dopady na jeho bilanci. Ani jedna z těchto variant nebyla ve hře.
Babiš přiznává, že on sám akcie holdingu nezíská zpět ani po odchodu z politiky, ale šetří si je pro své děti. V takovém případě lze jen stěží uvěřit slibům, že nebude mít o dění v holdingu žádné informace a že nikdy nebude konat v jeho prospěch. Jeho zájmem není předat dětem své vypiplané impérium v ekonomických problémech.
Z tohoto důvodu lze sice konstatovat, že slepý svěřenský fond by mohl po právní stránce naplnit podmínky zákona o střetu zájmů, ale fakticky lze mít vážné pochybnosti o tom, zda nezávislá správa vloženého majetku bude skutečně nezávislá.
Kritici upozorňují, že vzhledem k rozsahu, provázanosti a způsobu fungování Agrofertu je realisticky velmi těžké zajistit skutečnou nezávislost správy fondu, tedy aby Babiš neměl možnost ovlivňovat rozhodování z pozadí, a spory nezmizí.
Nejde jen o dotace a státní zakázky, i když bude zajímavé sledovat, zda bude ministr zemědělství Šebestyán dosazený Babišem vymáhat sedm miliard korun za neoprávněně vyplacené dotace. Vláda může rozhodovat ve prospěch Agrofertu i změnami zákonů či regulacemi pro odvětví, kde fond investuje.
Slepý fond neřeší střet zájmů
Vzhledem k širokému záběru Agrofertu s 220 firmami nelze příliš předpokládat, že se jeho zakladatel nechá reálně odsunout od pohlídání zájmů svého dítěte, které budoval 30 let, jak sdělil ve sněmovně. A to zatím nebyla řeč o dalších Babišových aktivitách se střetem zájmů ve skupině SynBiol, kam spadá i fond Hartenberg investující do zdravotnictví. Zapomněl na ni? Budou v blind trustu skutečně všechny jeho firmy?
Skepticky se k fungování slepého fondu vyjadřuje právník Aleš Rozehnal. „V praxi má slepý svěřenský fond významné a dobře popsané limity. Pokud funkcionář ví, jaký majetek do trustu vložil, což nastává především u velkých nebo strategických aktiv, zůstává zcela zřejmé, jak politická rozhodnutí ovlivní jejich hodnotu či vývoj.“
I bez znalosti detailů tak zůstává podle Rozehnala motivace veřejného funkcionáře zachována, a střet zájmů tudíž ani tato forma fondu neřeší. „V těchto případech řeší pouze přímý vztah, nikoli strukturální ovlivnitelnost celého segmentu trhu. Takové situace jsou běžné zejména tam, kde politik disponuje rozsáhlým podnikatelským impériem nebo významným mediálním vlivem,“ připomíná Rozehnal.
Předčasné závěry
Jaká pozitiva přináší vložení do slepého fondu pro Agrofert? Firma může dál čerpat domácí a evropské dotace i státní podporu, pokud nebude jeho výsledná podoba rozporována. Babiš může říkat voličům: „Vzdávám se firmy. Dělám to pro Českou republiku“, ale ve skutečnosti zůstává v holdingu vše při starém.
Má to však i svá rizika. Pokud vznikne podezření, že fond je jen „na oko“ a jeho správa či kontrola není ve skutečnosti nezávislá, může to dopadnout hůř než dnes. Zavdalo by to důvody ke kritice kvůli podvodu a unijní orgány by mohly znovu zablokovat dotace.
Velkou nevýhodou slepého fondu je netransparentnost rozhodování a paradoxně ztížený přístup ke kontrole možného střetu zájmů. Existuje zkrátka příliš mnoho neznámých, jak bude trustová struktura fungovat, kdo ji bude řídit a jak Babiš vyřeší svůj střet zájmů podle zákona do třiceti dnů po svém jmenování.
Slepý fond jako takový může být technicky atraktivní, ale v případě Agrofertu narazí na řadu právních, praktických i etických překážek: česká legislativa jej neřeší jednoznačně, struktura Agrofertu je velmi rozvětvená a Babišem založené svěřenecké fondy fungovaly spíš jako „papírová“ bariéra, zatímco jeho kontrola nad firmami zůstala zachována.
Po těchto zkušenostech není příliš důvodů k optimismu, ačkoli se Babiš snažil svůj krok prodat, jako by to měla být nějaká jeho oběť. To vše bylo zarámováno oslavnými pajány některých spřízněných komentářů, že šéf ANO údajně prokázal, že mu nejde o osobní prospěch, nebo že by měli slavit všichni. Podobné závěry jsou předčasné.
Slepý fond se může snadno stát jen marketingovým nástrojem, ne skutečným řešením střetu zájmů. Čas ukáže, jak bude vypadat reálná podoba této transakce a její důsledky. Zatím vypadá jako trik, aby se vlk (veřejnost) nažral a Agrofert zůstal celý.
