Okamura kope na všechny strany. Pokuta pro SPD ale svědčí o kvalitě justice v Česku
Obvodní soud pro Prahu 1 ve středu vynesl rozsudek v souvislosti s nenávistnou kampaní SPD před krajskými volbami v roce 2024. Na plakátech tehdy hnutí Tomia Okamury prezentovalo svůj odpor k migračnímu paktu a nepřizpůsobivým skrz umělou inteligencí vytvořené rasistické plakáty. SPD obdržela peněžitý trest ve výši tří milionů korun s odůvodněním, že předmětné plakáty vyvolávají v lidech strach, případně závist, která následně vede k nenávisti. Rozhodnutí je další dobrou zprávou o kvalitě právního státu v České republice.
Pražský soud svým nejnovějším rozsudkem navázal na dřívější výrok brněnského Nejvyššího správního soudu, který se kampaní zabýval v souvislosti s jejím razantním vstupem do volební soutěže. Tehdy totiž podnět směřoval k tomu, aby kvůli plakátům Okamurova strana přišla o mandáty vybojované v Jihomoravském kraji. Soudy málokdy rozhodnou razantní anulací výsledků a to se nezměnilo ani v tomto případě. Přesto však NSS, který třeba v minulosti v jednom případě pro šíření nenávisti jednu politickou stranu dokonce zakázal, označil Okamurovu kampaň za „pitomou“, a dokonce použil srovnání s propagacemi nacistů.
Rozhodnutí samosoudkyně tak drželo linii, což je ve vztahu k podobným tématům rozhodně dobrou zprávou pro kvalitu českého právního státu. Za prvé – v uplatňování nástrojů tzv. militantní demokracie, jak se někdy zásahy proti stranám, které se ve svém programu nebo propagaci zpronevěří demokratickým hodnotám, můžeme českou justici pokládat za konzistentní. To je důležité zejména tehdy, uvědomíme-li si, že SPD se od doby, kdy oblepila česká města těmito plakáty, stala vládní stranou. Pro hodnocení kvality české demokracie bude i zpětně důležité vědět, že nebylo rozhodnutí politicky ovlivněno. Je k tomu však potřeba připodotknout, že má SPD samozřejmě právo využít všech možných opravných prostředků, mezi které patří – a předseda Okamura již tento krok deklaroval – další odvolávání k vyšším instancím. Klíčové je, aby soudy ve svých rozhodnutích argumentovaly skutečně nezaujatě.
Za druhé – je osvěžující vidět, že se soudní orgány nebojí trestat i tzv. verbální trestné činy. Postihovat politickou kampaň strany, která nejen sedí ve vládě, ale bude se vždy bránit argumentem, že reprezentuje zájmy svých voličů, kteří nedemokratičtí nebo extremističtí nejsou, je vždycky trochu ošemetné. Politický boj se z takového sporu zkrátka nedá odmazat a SPD to moc dobře ví. Proto reaguje zcela logickým, byť co do razance neadekvátním způsobem. Okamura kope na všechny strany, egoisticky poukazuje na to, že se jeho osobně odpůrci snaží dostat do vězení, a po vyhlášení nejnovějšího rozsudku se nevybíravě pustil i do samotné soudkyně, kterou s velkou pravděpodobností čekají velmi nepěkné zprávy od jeho fanoušků. To není společenská atmosféra, která by nekladla na justiční orgány i v demokratickém státě malé nároky, ale rozsudek sám je důkazem toho, že si i s touto situací zvládne stát poradit.
Byly to především covidové časy, které přinesly řadu precedentních rozhodnutí, kdy soudci museli jednat ještě pod větším tlakem. Nikomu nemůže být příjemné, když si obžalovaní svezou do soudní budovy své příznivce, kteří jednání setrvale narušují. SPD tuto cestu nyní nezvolila – žádného svého politika do soudního boje nevyslala, aby tím zbytečně nespojovala stranu s deprese vyvolávajícím prostředím soudní síně. Tím se snaží působit, že je nad věcí, a zároveň poukazuje na to, že prostořekost předsedy Okamury a předsedy poslaneckého klubu Fialy ke vzdoru bohatě stačí.
O konzistentnosti je v této chvíli možné mluvit v souvislosti s justicí, na další rozhodnutí bude potřeba si počkat. Co ale bude politicky o něco třaskavější, je vydání nové zprávy o extremismu a předsudečné nenávisti, kde bylo SPD v minulých letech s železnou pravidelností věnováno hned několik řádků. Okamura si na zmínky o sobě samotném stěžoval už v době, kdy v předchozí Babišově vládě ministerstvo vnitra řídil Jan Hamáček, za úřadování Petra Fialy si hnutí dokonce stěžovalo u soudu. Zde ale jednotná rozhodnutí vždycky nepřicházela – a státní orgány si tak dlouho pinkaly s míčkem v barvách české vlajky, které tvoří i logo Okamurova hnutí. Každoroční zprávy vydává ministerstvo vnitra na základě odborných podkladů obvykle v květnu nebo červnu, měli bychom ji tak očekávat v nejbližších dnech. A bude zajímavé jí zalistovat, především proto, do jaké míry bude reflektovat nejnovější vývoj a na druhé straně i fakt, že je SPD formálně nově součástí vládní koalice.
Reakce koaličních partnerů předznamenávají to, že uvnitř vlády se rozsudkem nic zásadního nezmění. Ministr zahraničí Macinka se ve vyjádření pro Deník N dotazu na reakci klasicky vysmál. Dílem proto, že takhle komunikuje s valnou částí mainstreamových médií, dílem ale taky proto, že platí za Okamurova spojence a nemá důvod rozhněvat si antisystémové voliče, které může na svou stranu od SPD získat úplně jinými cestami, nežli je kopání do koaličního partnera. Politici zvolení za ANO zatím před dotazy spíše strkají hlavy do písku a snaží se působit státotvorně a uvážlivě. S razantní kritikou Okamury nepřichází nikdo, a to nejen proto, že hlasy SPD jsou pro udržení vládní většiny důležité, ale taky z toho důvodu, že se ve skutečnosti nejedná o novou kauzu.
Pro všechny ostatní je rozsudek připomínkou, že i slova a politická kampaň můžou velmi ublížit. Že se používání umělé inteligence, které v této podobě SPD opisuje od volebních strategií její sesterské AfD v Německu, stává běžnou součástí propagace. A taky že se to, že je nějaký obrázek vygenerovaný právě AI, snaží a budou snažit politici využívat jako krytí ve stylu „my jsme to nebyli“. Především ale znovu nasvěcuje to, že Andrej Babiš spoluprací s SPD jede na tygru, který se nyní ovládá dobře, nemusí tomu ale tak být vždycky.
