O co vám, paní Schillerová, jde? Vláda chce udělat z advokátů své „práskače“
Pokud se člověk dostane do křížku se státem, zbývá mu pomalu jediná osoba, na kterou se může spolehnout: advokát. Advokát je od toho, aby se znalostí práva poskytoval právní rady, a hlavně jej s maximální vervou zastupoval, a to i proti státu. Základem vztahu mezi člověkem a advokátem je důvěra, ta je podtržena tím, že má advokát povinnost mlčenlivosti u informací, které se od klienta dozví. Dokonce se mlčenlivost vztahuje i na všechny trestné činy (!), o kterých se advokát dozví – klient přijde za advokátem a oznámí mu, že spáchal tento či onen trestný čin, advokát pak nemá povinnost tyto informace oznámit policii, ač by běžný člověk tuto povinnost měl. Tohle se snaží vláda, v čele s Ministerstvem financí, tedy doktorkou práv (!) Alenou Schillerovou, flagrantně narušit.
Zákon zasahuje obdobně i do nezávislého postavení dalších povolání (třeba daňových poradců). Vláda však přišla s návrhem vzletně znějícího zákona: zákon o ekonomické ochraně státu. Vláda přichází se zákonem, jenž má zjednodušeně řečeno „usnadnit“ zajišťování tzv. špinavých peněz. Zvolila k tomu však metody, které jsou nepřípustné a fakticky ničí Českou republiku jako demokratický právní stát.
Ekonomická strategie vlády spočívá v extrémní byrokracii a kontrole uvalené na podnikatelský sektor, kdy „nové prostředky“ chce následně vláda využít na štědré státní výdaje (důchody, dávky a další dárečky). Je to metoda v jádru špatná, která fakticky nepovede k zvýšení blahobytu a zcela jistě nepřinese do státní kasy více než pár jednotek miliard – to opravdu nijak neřeší zadluženost České republiky; určitě ne za cenu toho, že se z Česka stane represivní stát.
Základní problematická konstrukce spočívá v následujícím: návrh zákona zužuje oblast informací, které považuje za chráněné (ty, na které se vztahuje advokátní mlčenlivost) a stanovuje, že poskytnutí takových informací určitým státním orgánům není porušením advokátního tajemství; mimo to ještě stanovuje advokátům povinnost sdělit jakoukoli informaci, která je jen „podezřelá“ v souvislosti s praním špinavých peněz.
Co z toho vyplývá? Tato konstrukce fakticky ruší jedinou možnou ochranu jednotlivce před státem prostřednictvím právní pomoci, což je mimochodem součástí práva na spravedlivý proces, které chrání Listina základních práv a svobod a Úmluva o lidských právech. Z advokátů na druhou straně dělá tento zákon jakési své „informátory v terénu“: na první pohled hrajte roli právního poradce a zjistíte-li něco podezřelého, tak nám to pokoutně sdělte (návrh zákona počítá s tím, že by advokát ani nemohl informovat svého klienta o tom, že na něj podal určitý podnět).
Aby toho nebylo málo, tak se vláda rozhodla, že zasáhne i do samosprávné povahy advokacie, tudíž naruší pravomoci České advokátní komory, která funguje jako svrchovaná profesní komora, která zajišťuje podmínky výkonu advokacie. Návrh zákona poskytuje Finančnímu analytickému útvaru, tj. podřízenému orgánu Ministerstva financí, možnost pozastavit či zastavit oprávnění k výkonu advokátní činnosti jakémukoliv advokátovi, který nesplní či poruší povinnosti podle takto navrženého zákona.
Tento vládní návrh flagrantně narušuje základní principy spjaté s právem na pomoc od advokáta, zasahuje do samosprávy České advokátní komory a nepřijatelně posiluje pravomoci Finančního analytického útvaru. Mimo to vláda takto projevuje svou hodnotovou prioritu, kdy bude poskytovat vyšší prostor pro obranu pachateli jakéhokoliv trestného činu než tomu, kdo nakládá s tzv. špinavými penězi. Tento návrh zákona je nepřijatelný a musí být jako celek odmítnut!
