Běžky, sněžnice, sjezdovky, sáně, telemark, nebo trek? Na vrcholcích Taur můžete zkusit všechno
Vrcholky Taur kolem Ramsau jsou překrásné v každou roční dobu. Mnozí z nás nejspíš znají na vlastní pohorky luka pod majestátními třemi vrcholy Dachsteinu, na jehož vyhlídkovou plošinu z posledních sil vyšplhali (nebo se nechali vyvézt lanovkou). S partou kamarádů jsme se na rakouské trojmezí, na hranici tří spolkových zemí, vypravili okusit zimní radovánky v celé jejich pestrosti – a samozřejmě vychutnat si místní delikatesy.
Pravidelní návštěvníci městečka Schladming a okolí si jistě všimli, jak v čím dál populárnější oblasti rostou ceny ubytování i ski pasů, ovšem vězte, že v místním Sparu dokážete nakoupit přinejhorším stejně levně jako u nás. A ubytujete-li se jako my v sedmikilometrové nudli obce Ramsau, v rodinném hotelu Pehab s nádhernou šindelovou fasádou na dřevěných kulanech, nemusí to vyjít nejhůř – mají tu k dispozici i pár studií s ložnicí, obývákem a skvěle vybavenou kuchyní, kam se bez problému složí i pětičlenná rodina. Jejich kuchyně je vyhlášená – bohatý snídaňový bufet obsahuje vše od freshe a prosecca po výběr ze snad dvaceti druhů müssli a obilných kaší. Ale nejdřív je třeba si udělat hlad.
Sáně? Hrr na ně!
Díky otevření nových úseků dálnice D3 od Českých Budějovic na jih jste z Prahy v Ramsau za bratru pět a půl hodiny. Pokud se i po cestě cítíte okamžitě zralí na lyže, žádný problém. Soustava dlouhatánských červených sjezdovek je dokonale prázdná zejména v lednu, než se z okolních států i ze samotného Rakouska nahrnou na únor a březen na vleky školní lyžáky i šťastlivci z jarních prázdnin. Nejpěknější sjezdovka je otevřena i na noční lyžování, ale já vám doporučím něco jiného: noční sáňkování na Hochwurzenu. Sjedete kopec po serpentinách na sáních, které si půjčíte vedle vyhlášené restaurace a après-ski baru Tauernalm. Vyjedete s nimi lanovkou na vrchol a pak tradá, sedm kilometrů za, řekněme, pětadvacet minut a jste dole. Sáňkařská dráha je parádně upravená a osvětlená a patří k vůbec nejdelším v Rakousku. Fantastické výhledy na třpytící se světla údolí Enns už znáte z cesty do Ramsau; když odtamtud sjíždíte, vypadají světla maloměsta, jako když přistává letadlo nad nočním Milánem…
Po několika dobrodružných sjezdech – děti mladší, řekněme, deseti let pro jistotu berte na sáně před sebe – si užijte večeři v obrovském srubu Tauernalm, vedle něhož nejprve vrátíte sáně. Mají tu přesně tu poctivou rakouskou kuchyni, na kterou jste se celý rok těšili: Kaspressknödelsuppe čili silný vývar s knedlíkem z horského sýra, vepřová líčka, štýrský Backhendlsalat s obalovanými kuřecími prsíčky a zeleninou politou místním vyhlášeným dýňovým olejem… „Tolik kalorií zítra nevylyžuju,“ říkáte si nejspíš. Ale co dvouhodinový svižný výšlap na sněžnicích až pod vrchol Dachsteinu?
Dachsteinské delikatesy
Začněme ovšem zlehka, jakkoli snídaně v místních apartmánech a hotelích lehké nebývají: místní koblihy, nebo spíš vdolky Krapfen nebo černý chleba se štýrskou specialitou, dýňovou pomazánkou, vám krásně nastartují den. Pak vyrazte. Zajímají-li vás muzea, skanzeny a prohlídky lokálních průmyslových „držáků“, měli byste navštívit Lodenwalker Ramsau, nejstarší manufakturu na zpracování lodenu na světě – nedávno oslavila 591 let. „Tyhle stroje jsou nové, z devadesátek,“ ukazuje Martin, příslušník čtrnácté generace rodiny podnikatelů ve vlně, na dvě mašiny, které přímo před námi tkají krásné sukno. Vlna ovcí z celého světa, jen ne z Rakouska („Neumíme to řádně vyčistit!“), se tu z chumáčů zpracovává na vlákna a ta pak na různé lodenové látky, od dek po látky na tenké košile. V manufaktuře se každoročně zpracuje kolem patnácti tun vlny, k čemuž používají starobylé stroje, z nichž většina pochází z první poloviny dvacátého století. Pár dalších jede na děrné štítky!
Majitelé blízké restaurace Ederstube Ramsau provozují i několik kočárů s koňskými spřeženími. Na rozdíl od útulné horské chaty Waldhäuslalm, nacházející se v Schladmingu – Rohrmoos-Untertal, nemá Ederstube Ramsau česky a slovensky mluvící personál, ale oba podniky nabízejí speciální pokrm z programu Almkulinarik, jenž spojuje regionální suroviny s moderní kuchyní. Právě z Ederstube Ramsau se dobře vyráží na túru na sněžnicích pod tři vrcholy Dachsteinu.
Procházíme s naším průvodcem, místním rodákem Heinzem Pitzerem, na moderních sněžnicích za bratru tři stovky eur kolem parádní cvičné louky. Na Zauberliftu, kouzelném vleku, jezdí ani ne desítka dětí od tří do asi sedmi let, dvě nejmenší holčičky mají instruktorku v červeném overalu a užívají si společnost místního maskota, Kaliho Ramsaura.
Ve stoupáku potkáváme spoustu sjezdařů, kteří naši funící skupinku míjejí takřka šusem. Právě když nad námi za nějaké dvě hodinky začnou kroužit krkavci, jako bychom měli každou chvíli padnout a posloužit jim za potravu, objeví se dvě horské boudy a daleko na vrstevnici také Walcheralm, salaš s vlastní sýrárnou, kam míříme.
Zkrátíme si cestu přes údolí a za chvilku jsme tam: obhlédneme páchnoucí sýry v sýrárně a ten, co vypadá jako bábovička z cementu a slepičího trusu, pak dostaneme na chlebech. Delikatesa! Párek Mongolů nám k tomu naservíruje kefír, mléko, syrovátku a vinný mošt se sodovkou. Šťastnější už být nemůžeme. Snad jen když po soumraku nastoupíme do posledního autobusu, který ten den z Dachsteinu sjíždí, a necháme se serpentinami svézt do údolí.
Schody do prázdna
To ovšem neznamená, že následující den nevyrazíme znovu nahoru. Vrcholek Dachsteinu, Mekky horolezců, dosahuje 2995 metrů nad mořem. Kdesi dole pod ním jsme zaplatili mýto a vydali se na dachsteinský ledovec, poprvé turisticky zpřístupněný díky lanovce Dachstein Südwandbahn. Loni byla otevřena kompletně zrekonstruovaná horní stanice. Projdete se po Sky Walku, visutém mostě, a dostanete se do ledového paláce. Scény jako z posledního dílu třetí řady seriálu Temný případ: Noční krajina nebo z prvního dílu islandské Temnoty, kde v ledovci objevili nahá ženská těla.
Vyfotografujte se na Schodech do prázdna, visuté plošince pro jednoho člověka s průhledným dnem, pod nímž strmí propast. Nebo seberte odvahu a zajděte na velmi podobnou plošinu pár schodů do výšky po Nebeském žebříku. Ve zcela nově otevřené restauraci na ledovci, Gletscherrestaurantu, je nejkrásnější výhled vůkol, desítky ledových vrcholků proti modrému nebi. Nebo pojezte až dole, chcete-li trochu ušetřit, v Glös Alm – restauraci pod Dachsteinem, kde mají plněné knedlíky s houbami, špenátem nebo sýrem.
Hlavně běžte na běžky
Ačkoli sjezdovky našince lákají, do Ramsau a okolí se jezdí především na běžky. Mají tu 220 kilometrů fantasticky upravených běžeckých tratí a 70 km rovněž rolbou opečovávaných tras pro chodce. Treky začínají na stadiónu přímo pod půjčovnou lyžařského vybavení. Alpincenter Dachstein tu má instruktory klasického běžeckého lyžování i bruslení. Pochopitelně zde pracují i aktivní biatlonisté českého původu – ptejte se třeba po Jaroslavovi, který tu bydlí a trénuje amatéry i sebe už čtvrtým rokem. Můžete si zkusit také biatlonovou střelbu, ovšem z podstatně lehčí laserové pušky. Nezapomeňte jen, že ať už se vydáte na jakoukoli z více než dvacítky tras, které jsou dle obtížnosti značeny stejnými barvami jako sjezdovky – tedy modrá je snadná, červená náročnější a černá pro zkušené lyžaře –, musíte mít vždy v kapse lístek. Ten stojí dvacet eur na den a nákup několikadenního lístku samozřejmě denní cenu snižuje. Ano, je to hodně, ale při pomyšlení, že po mně revizor chce 174 eur pokuty v momentě, kdy lístek ztratím nebo prostě nemám, zavřu oči a platím.
Lamí boss
Po běžkách a nějakém tom Germknödelu (něco pro milovníky sladkého: nadýchaná, mákem posypaná knedla ve vanilkové omáčce) nebo Spinatknödelu (špenátové knedle se strouhaným sýrem nebo smetanovým přelivem) si dopřejte jednu místní specialitu. Možná na první pohled vypadá obskurně, ale zamilujete si to. Farma Klausnerhof v blízké usedlosti Aich nabízí procházky s lamami a alpakami. Zakladatelčin syn Max vás tu nejprve provede. Čtyři pokoje pro hosty bývají často plné stejně jako stáje – kromě terapeutických koní tu mají i osmdesát lam a malých alpak. Po krajině se ovšem procházejí jen samci, maminky musejí zůstat s malými lamátky, jimž se říká cria, což znamená španělsky děťátko. Jak příznačné – chlapi si špacírují, ženské musejí sedět doma a starat se o děti!
Zajímavé je, že pokud je vás víc, musejí lamy, které vás budou provázet, jít za sebou podle důležitosti ve stádu. Já s nádherným bílým El Pasem, vzrostlým samcem lamy krotké s obličejem pandy a nádhernýma černýma očima s dlouhými řasami, jdu až za Jackiem a Navajem a jejich dočasnými páníčky. Max nám vypráví, jak jeho podnikavá maminka dovezla prvních šestnáct lam před deseti lety z Chile… A já si zas chci El Pasa, Dachstein a všechny ty knödly a sjezdovky moc a moc odvézt do Česka!
