Vladimir Putin velmi dobře ví, že Západ (Spojené státy, NATO a EU) bude vždy podporovat Ukrajinu, protože je to jeho nevyhnutelná volba ve strategickém soupeření s Ruskem. Jak je ale zřejmé, zůstane především u silných slov, výzvy ukrajinského prezidenta Petro Porošenka k vojenským činům, zůstanou nevyslyšeny. Západ se sice tváří bojovně, ale nechává celé roky Putina, aby Ukrajinu postupně oslaboval a destruoval. Nic se na tom nezmění ani do budoucna.
Ruský prezident Vladimir Putin už dosáhl v případě Ukrajiny několik důležitých vítězství. Současný spor o volnou námořní plavbu Azovským mořem, je pouze dalším pokračováním, ve kterém Ukrajinci nemohou nijak uspět. Za nějaký čas Putin zadržené ukrajinské lodě i námořníky velkopansky propustí, ale podmínky v Azovském moři si pak bude navždy diktovat Rusko. Je to vidět i z toho, jak dokázal Putin postupně okleštit Ukrajinu ze všech možných stran.
V roce 2014 nechal Putin anektovat Krym. Západ zuřil (a pořád zuří), ale ve skutečnosti neměl vůbec žádné možnosti, jak tomu zbránit. Bohužel má v tomto případě pravdu prezident Miloš Zeman, který v říjnu 2017 označil v Parlamentním shromáždění Rady Evropy ruskou anexi Krymu za „fait accompli“, tedy hotovou záležitost. Jistě, byl to další „ruský zločin“, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Jakékoli sankce a tlak na Moskvu na tom nic nezmění.
Do války s Ruskem totiž NATO rozhodně nepůjde, přestože média a někteří politici o tom tak vehementně spekulují. K ničemu takovému se nechystá ani americký prezident Donald Trump. Washington a Moskva nikdy nebudou přátelé, ale Trump by zcela správně chtěl, aby obě supervelmoci byly, pokud možno, alespoň partnery. Současný prezident USA se bude kvůli některým velmi neúspěšným krokům americké zahraniční politiky z minulosti vyhýbat dalším zbytečným konfliktům. Vidí, jak to dopadlo, a dopadá, v Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Libyi či Jemenu. Tam všude selhal nerozhodný Barack Obama i příliš na pilu tlačící George W. Bush.
Evropská unie, přes velkohubost některých svých politiků, zase nemá dostatečné vojenské a diplomatické prostředky, aby Putina zkrotila. A v případě ekonomického tlaku pořád lavíruje. Například německá kancléřka Angela Merkelová v minulých dnech v reakci na poslední námořní konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem řekla, že „to můžeme řešit pouze jednáním, protože neexistuje vojenské řešení všech těchto konfliktů“. Mezitím Německo „opustilo“ Ukrajinu především tím, že společně s Rusy nechalo vybudovat na dně Baltského moře plynovod Nord Stream, který obchází Polsko i Ukrajinu. A vzniknout má i Nord Stream 2, jehož výsledkem bude, že v budoucnu žádný ruský plyn, určený pro západní Evropu, nebude přes dosavadní tranzitní Ukrajinu přepravován. Další plynovody a ropovody putující z Ruska mohou „odříznout“ Ukrajinu z jihu – přes Černé moře či Turecko.
K tomu musíme připočítat těžko řešitelný konflikt na východě Ukrajiny, kde část území ovládají místní proruské síly. Ukrajina se tak kvůli ruské politice dostává do určité „kapsy“, která jí bude ovlivňovat ekonomicky, společensky i vojensky. Ani s tím Západ nic nezmůže. Nepomůže ani vyzbrojování ukrajinské armády, to na ruská vojska nestačí.
Navíc Ukrajina je velmi špatně řízený stát, který má velké ekonomické problémy, je zde rozbujelá korupce a ovlivňuje jí vážný demografický problém. Když odečteme i Krym, počet obyvatel země se snížil od roku 1993 do začátku letošního roku o masivních 10 milionů lidí. Ostatně to vidíme i v České republice, kam přijely za prací statisíce Ukrajinců (a popravdě řečeno, bez nich by část naší ekonomiky už zřejmě zkolabovala).
Nic zásadního nedělá ani NATO. To ve čtvrtek oznámilo, že má přece silnou námořní sílu v Černém moři, ale do Azovského moře žádné válečné lodě nepošle. Jistěže má hodně lodí v Černém moři, protože se zde nacházejí Bulharsko, Rumunsko a Turecko, které jsou členy Severoatlantické aliance. Tyto státy ale nic proti Rusku nepodniknou a Američané mají podstatnější zájmy úplně jinde (například ve vodách kolem Íránu či Arabského poloostrova).
Západ bude tedy vždy veřejně pobouřen politikou Ruska vůči Ukrajině, ale ve skutečnosti moc toho neudělá, protože nechce a nemůže. Zůstane u silných slov, zatímco Vladimir Putin bude dál Ukrajinu oslabovat a oslabovat. Řečeno s Milošem Zemanem, je to „fait accompli“, hotová věc.
